priateľa v úzkých fakt nenechám zomriet,
rád budem pro zmenu tvoj strážny anjel.
nejde to ani těžce.
za střízliva pláču a srkám skořicovýho Jacka ze stolní desky.
maják mi spí za zády na paletě a nejlepší kamarád mi půjčuje bundu, má vřelý objetí a velkou trpělivost.
strach z alkoholu ochromí veškerý mý buňky, když vidím co dokáže a děsím se znovu nad faktem, jak zúžené jsou moje záchranné kompetence a na dvacet minut v autobuse si hraju s myšlenkou, že ethanol nechci už nikdy vidět.
jde o instantní depresi po dvou slovech, která zamrazí mý srdce, protože dojem prožití roku čistýho času pouze v pěti dnech, kdy zvládám prostřídat štěstí a smutek, komfort, nechuť, lásku, vděčnost a ochromení, je životu nebezpečné zvýšení rychlosti a během okamžiku očekávám zástavu srdce z předávkování.
jediným pozitivem momentálního rozpoložení je, že Španěl začíná hrát roli vrby a chci ho vidět jen proto, že je mi dál než ti, kteří jsou mi blízko a dokáže vše posoudit objektivním způsobem. Pomalu tu přestává hrát roli touha fyzickýho tepla, chlupaté deky a měkké matrace.
fuckoff breku a fuckoff pláči,
fuckoff haterům a fuckoff sráči.
chybí tu nadhled, absence lásky.
Friday 30 December 2016
Wednesday 28 December 2016
28. 12. 3016 - shirts
Chtěla bych sdělit obsah svojí hlavy:
1) Uáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
2) Tohle:
4) Tim v klobouku nemá rád koc, co já taky ne a umí ocenit nápad.
1) Uáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
2) Tohle:
protože smutno.
3) Je mi znovu čtrnáct a jsem zmatený malý děcko.4) Tim v klobouku nemá rád koc, co já taky ne a umí ocenit nápad.
Thursday 22 December 2016
22. 12. 2016 - lost and found
I look at you,
you look back at me,
I can see you're lonesome just like me.
Byt s velkým B. jo.
Jsme nekonečná ležatá osma. Střídám zuřivost s vděčností a všechno doprovází jen ten hloupoučky naivní výraz, kterej dokáže zakrýt spoustu pohybů mých vlastních orgánů.
Mám intenzivní pocit, že vykrvácím a je mi příjemně.
V jeden moment hluboce dumám nad tím, jestli jsem šťastnější a nevim. Připadám si utopená v Rubikonu. Alea iacta est.
Fyzický teplo ve mně budí vzpomínky na listopad roku 2011, kdy taky sněžilo a já od té doby snad ani o kousek nepovyrostla.
petty lies to everyone
in the hopes that I could be someone
heaven talks but not to me
and now I wonder if it's meant to be
desolation tragedy.
jsme voba tragicky povrchní. rozpráším se po koberci, protože jsem ti neustále blíž než sama sobě.
Když překonáme všechny hranice, které jsme kdy měli (ne, že by jich bylo příliš mnoho), nezbývá nic než několik půllitrů a Španěl, kterej mě tak trochu zalepí a tak trochu zdeptá.
"rozchody jsou od toho, aby se lidi ROZEšli, ne?"
"shazuju z útesu lidi, co mě moc poznaj.."
"a proto mi už nic neříkej, mám strach, že o tebe přijdu."
you look back at me,
I can see you're lonesome just like me.
Byt s velkým B. jo.
Jsme nekonečná ležatá osma. Střídám zuřivost s vděčností a všechno doprovází jen ten hloupoučky naivní výraz, kterej dokáže zakrýt spoustu pohybů mých vlastních orgánů.
Mám intenzivní pocit, že vykrvácím a je mi příjemně.
V jeden moment hluboce dumám nad tím, jestli jsem šťastnější a nevim. Připadám si utopená v Rubikonu. Alea iacta est.
Fyzický teplo ve mně budí vzpomínky na listopad roku 2011, kdy taky sněžilo a já od té doby snad ani o kousek nepovyrostla.
petty lies to everyone
in the hopes that I could be someone
heaven talks but not to me
and now I wonder if it's meant to be
desolation tragedy.
jsme voba tragicky povrchní. rozpráším se po koberci, protože jsem ti neustále blíž než sama sobě.
Když překonáme všechny hranice, které jsme kdy měli (ne, že by jich bylo příliš mnoho), nezbývá nic než několik půllitrů a Španěl, kterej mě tak trochu zalepí a tak trochu zdeptá.
"rozchody jsou od toho, aby se lidi ROZEšli, ne?"
"shazuju z útesu lidi, co mě moc poznaj.."
"a proto mi už nic neříkej, mám strach, že o tebe přijdu."
Sunday 11 December 2016
11. 12. 2016 - drown
Lámu nad sebou hůl, protože už ani nepomáhám a nechávám za sebou pěknou spoušť.
Máma ve 2:45 vymýšlí řešení mých starostí, které pouze navazují na cizí starosti a já lítostním nad tím, že jsem do života nezdědila takovou sílu jako ona, jelikož mi dokáže pomáhat, přestože se jí předchozí den téměř 24 hodin absolutně neozývám.
Na okamžik doopravdy věřím, že svoje starosti můžu rozlít na stůl ze světlýho dřeva, ale znovu zároveň s tímhle krokem hážu pár porcelánových talířů proti zdi.
Otázkou je, zda by tu stále byla ta hluboko ukrytá bolest za žebrem, kdybychom se poznali dnes a ne před sedmi lety.
Obávám se, že většinu správně myšlených věcí doopravdy spíše kazím a kazím tím i sebe.
Promiň. Slovo, které používám příliš často, přestože se do situace příliš nehodí, a poté ubírá na důležitosti situacím, kdy jsem ztělesněním slova promiň.
Často ze sebe dávím absolutní nesmysly a očekávám souhlasná přikývnutí, ale to po čem toužím jsou především rozhřešení.
Rozděluji svoje srdce mezi lidi, kteří ho nechtějí a když jim ho poté položím nehlučně k levému spícímu uchu, cítím tichounké prasknutí v momentě, kdy ho nevědomky přilehnou.
Tiše trpím uvězněná mezi problémy cizími či svými, prokrastinací, pivní hladinou lesknoucí se ve světle svíčky, koledou od Neckáře, deskou od Nerezu a litry mlíka.
Velmi nenaštvaným hlasem pronáším "naštval jsi mě.", ale doopravdy jsem jen zklamaná, jelikož jsi daleko z mých záchranných kompetencí a už po několikáté slyším to tichounké prasknutí.
..budem si spolu žít zaručeně na dně,
chce se to jen trochu připravit,
budeme žít v bahně..
WB
cigaretu.
netoužím po lásce. chtěla bych někoho, s kým se budeme mít rádi, shodneme se v otázce budoucnosti a budu mu důvěřovat. intenzivní pocity mě velmi vyčerpávají. ve dvaceti letech sjíždím do kolejí, které pro mě vyšlapal napřed jdoucí rozum.
Máma ve 2:45 vymýšlí řešení mých starostí, které pouze navazují na cizí starosti a já lítostním nad tím, že jsem do života nezdědila takovou sílu jako ona, jelikož mi dokáže pomáhat, přestože se jí předchozí den téměř 24 hodin absolutně neozývám.
Na okamžik doopravdy věřím, že svoje starosti můžu rozlít na stůl ze světlýho dřeva, ale znovu zároveň s tímhle krokem hážu pár porcelánových talířů proti zdi.
Otázkou je, zda by tu stále byla ta hluboko ukrytá bolest za žebrem, kdybychom se poznali dnes a ne před sedmi lety.
Obávám se, že většinu správně myšlených věcí doopravdy spíše kazím a kazím tím i sebe.
Promiň. Slovo, které používám příliš často, přestože se do situace příliš nehodí, a poté ubírá na důležitosti situacím, kdy jsem ztělesněním slova promiň.
Často ze sebe dávím absolutní nesmysly a očekávám souhlasná přikývnutí, ale to po čem toužím jsou především rozhřešení.
Rozděluji svoje srdce mezi lidi, kteří ho nechtějí a když jim ho poté položím nehlučně k levému spícímu uchu, cítím tichounké prasknutí v momentě, kdy ho nevědomky přilehnou.
Tiše trpím uvězněná mezi problémy cizími či svými, prokrastinací, pivní hladinou lesknoucí se ve světle svíčky, koledou od Neckáře, deskou od Nerezu a litry mlíka.
Velmi nenaštvaným hlasem pronáším "naštval jsi mě.", ale doopravdy jsem jen zklamaná, jelikož jsi daleko z mých záchranných kompetencí a už po několikáté slyším to tichounké prasknutí.
..budem si spolu žít zaručeně na dně,
chce se to jen trochu připravit,
budeme žít v bahně..
WB
cigaretu.
netoužím po lásce. chtěla bych někoho, s kým se budeme mít rádi, shodneme se v otázce budoucnosti a budu mu důvěřovat. intenzivní pocity mě velmi vyčerpávají. ve dvaceti letech sjíždím do kolejí, které pro mě vyšlapal napřed jdoucí rozum.
Saturday 3 December 2016
3. 12. 2016 - overcoming fears
Konečně padlo to finální řešení zásadní otázky. Tedy, psycholog ano či ne. Vypadá trošku jako německej politik a jmenuje se trošku jako balkánskej obchodník s lidským masem, ale poprvé v životě jsem ochotná vložit svůj život na chvíli do rukou jiných než svých.
Kritickým bodem této úvahy byl moment naprosté oddělenosti duše od těla. Španěl důvěrně naklánějící se směrem k mým problémům, s větou "mám tě rád, řekneš, co tě trápí?" a já poprvé za několik dlouhých měsíců neměla chuť křičet ty, protože špatně nebylo nic. Dobře taky ne. Nebylo nic.
Opravdovým důvodem mého utrpení je ale nejspíše přemíra emočních vazeb, k lidem, co v mém životě převážně ani neexistují. Taky nevyčerpatelná potřeba vstupovat neustále do stejných řek, protože zvyk. A v neposlední řadě chaoticky poskládané priority, které postrádají veškerý smysl.
Jsem tak trošku unavená z osamělosti a vlastní slabosti, která eskaluje v to, že sama sebe vnímám jako lehce porazitelnou osobnost. Přestože po bližším přezkoumání to snad ani taková pravda není.
Už zhruba rok necítím lásku. Objektivně řečeno, je Španěl velmi nepotřebná naplavenina, jejíž existenci definitivně nelze označovat symbiózou. Jsem prázdná a rozechvělá, proto mi větší radost než láska dělá momentálně krása. V poslední době se tedy k akutním problémům přidává také povrchnost.
Moc ráda usínám vedle lidí, protože se pak nebudím se strachem ze sebe samotné.
Chtěla bych, aby mě někdo objal a mlčel a mlčel dlouho, tak dlouho jako trvá noc, abych si hluboký pocit sounáležitosti dokázala užít i jindy než ve vlastních snech.
A potom bych chtěla hodně mluvit, a říct, že se snažím najít a jde mi to ztuha a ten člověk by nebyl Španěl a neřekl by "v tvým věku jsem se taky hledal.", tedy by nenásledoval ten pocit méněcennosti.
Doopravdy jsem člověk, který se léčí přístupem ostatních. Česko tedy vlastně doopravdy není to pravé prostředí.
WB
Tuesday 22 November 2016
22. 11. 2016 - used
říkám ti s přesvědčením, že v poslední době nějak těžce snáším vysokoškoláky, ale už tak nějak vynechávám tu část, že je to nejspíš jen proto, že mnohem častěji vědí, co chtějí a většinou ani v opilosti nechtějí psychicky podpořit. A že si potom připadám tak nějak bezcenná.
"chtěl bych se líp oblíkat,
abych trochu prokoukl.
Abych mohl do toho hipster bistra na rohu."
hraje pop a každý slovo mě doopravdy zmáhá a vím, že mě brzo veškerá řeč opustí, ale je to jednodušší než snášet ticho, když vím, že během následujících pár hodin, až znovu zmizíš, mě ticho znovu pohltí.
a pak mě znovu zneužiješ větou "mám jen dvacku, tak to prosimtě dneska zaplať.", stejně jako už kolikrát předtím, a tak obrátím kapsy naruby a za kupičkou drobných na mě vykukuje hrdost a tváří se velmi podobně jako servírka, které říkám, že to zaplatím. Tváří se překvapeně a shovívavě.
"a tak se spolu stěhujem do 2+1,
ale vobčas s tou holkou vůbec nechci existovat.
není to jak s tebou."
a tak se pro jednou zase málem udusím pivem a myslím, že jsem v zastírání hrozně špatná a mám chuť zařvat a utéct, ale místo toho se rozzářím, řeknu, že "to je skvělý" a přisvědčím, že holky jsou vobčas k nevydržení.
už strašně dlouho jsem nepocítila to opravdivý komfortní štěstí a je to jen tím, že se pokaždé nechám vysát až do toho bodu, kdy už doopravdy nemůžu dál.
a ty se vracíš domů v radostné náladě.
"a tak jsem na ni nečekaně křikla,
protože nesnáším, když mi někdo bere prostor."
"to totiž můžu dělat jen já, viď?"
"chtěl bych se líp oblíkat,
abych trochu prokoukl.
Abych mohl do toho hipster bistra na rohu."
hraje pop a každý slovo mě doopravdy zmáhá a vím, že mě brzo veškerá řeč opustí, ale je to jednodušší než snášet ticho, když vím, že během následujících pár hodin, až znovu zmizíš, mě ticho znovu pohltí.
a pak mě znovu zneužiješ větou "mám jen dvacku, tak to prosimtě dneska zaplať.", stejně jako už kolikrát předtím, a tak obrátím kapsy naruby a za kupičkou drobných na mě vykukuje hrdost a tváří se velmi podobně jako servírka, které říkám, že to zaplatím. Tváří se překvapeně a shovívavě.
"a tak se spolu stěhujem do 2+1,
ale vobčas s tou holkou vůbec nechci existovat.
není to jak s tebou."
a tak se pro jednou zase málem udusím pivem a myslím, že jsem v zastírání hrozně špatná a mám chuť zařvat a utéct, ale místo toho se rozzářím, řeknu, že "to je skvělý" a přisvědčím, že holky jsou vobčas k nevydržení.
už strašně dlouho jsem nepocítila to opravdivý komfortní štěstí a je to jen tím, že se pokaždé nechám vysát až do toho bodu, kdy už doopravdy nemůžu dál.
a ty se vracíš domů v radostné náladě.
"a tak jsem na ni nečekaně křikla,
protože nesnáším, když mi někdo bere prostor."
"to totiž můžu dělat jen já, viď?"
Friday 18 November 2016
18. 11. 2016 - dunno
Nechávám si tě projít hlavou jen ze zvědavosti, proč je to s tebou taková idylka a proč se cítím jako v sedmým, když se mnou koexistuješ. A pak zjišťuju, že za to můžou ty hodně moc pevný objetí a to, že dokážeš říct "já vlastně vůbec nejsem chytrej", když si doteď pamatuju, že ostrov Man a Sicílie maj podobnou vlajku a taky to, že jseš tak trochu psychicky pochroumanej, a přesto sám sebou.
"Víš, proč se my všichni máme rádi?
Protože jsme tak hrozně psychicky ztracení."
A v pět hodin ráno Leč, a hodně moc hluboký řeči s Blondýnem, o politice, rodičích a kamarádech a znovu cítím klid, možná to tedy posledně nebylo Majákem, ale podnikem.
Jukebox
a "poď za mnou, nevim, kde je abeceda."
Elán, Irie, PSH. Hlasuju proti.
Potom ještě v šest ráno nonstopáč, třízubej bezdomovec, šťastnej, že jsme k němu přisedli. S dcerou právničkou. Momenty, kdy jsem doopravdy šťastná - když znám velmi zhruba cizí příběh a přesto, on nezná můj.
A tak v sedum k ránu ulehám do peřin, a o půl druhé scházím ze schodů, máma se usmívá, pokojem voní zelňačka a já se můžu rozbrečet, kvůli tomu, že mám tolik kamarádů, a přesto mi Brunetka tolik chybí.
A pak kouknu na telefon, zjistím, že v sedum večer potkávám Španěla v podniku s dečkama na lavicích a od té doby už mi neviditelná ruka drtí vnitřnosti..
Zapamatuj - po čtyřech pivech už pro jistotu vypínej mobil.
WB
Jukebox
a "poď za mnou, nevim, kde je abeceda."
Elán, Irie, PSH. Hlasuju proti.
Potom ještě v šest ráno nonstopáč, třízubej bezdomovec, šťastnej, že jsme k němu přisedli. S dcerou právničkou. Momenty, kdy jsem doopravdy šťastná - když znám velmi zhruba cizí příběh a přesto, on nezná můj.
A tak v sedum k ránu ulehám do peřin, a o půl druhé scházím ze schodů, máma se usmívá, pokojem voní zelňačka a já se můžu rozbrečet, kvůli tomu, že mám tolik kamarádů, a přesto mi Brunetka tolik chybí.
A pak kouknu na telefon, zjistím, že v sedum večer potkávám Španěla v podniku s dečkama na lavicích a od té doby už mi neviditelná ruka drtí vnitřnosti..
Zapamatuj - po čtyřech pivech už pro jistotu vypínej mobil.
WB
Monday 14 November 2016
14. 11. 2016 - the base of the feelings.
Po neskonale dlouhé době cítím klid, který v uplynulém roce bez Majáka nebyl nikde k nalezení. Dny se skládaly z mozaiky zapíjení smutků nebo radostí. Z různých odstínů zlaté, tedy whiskey a piva. Barvy černé, tedy Španělových kudrnek a sžírající tmy. Barvy zelených zdí a bílošedivého kouře z cigaret.
"..it's a new day, just in time for me to say I'm sorry,
for all the things I said I didn't mean.
It's a new time, so why must I wait in line for what is mine?
It's a new day, why must it be the same?.."
A najednou těžknu pod tvým pohledem a těžknu tak moc, až mi tělo padá skrz podlahu a já se ani nesnažím ho chytat. A jsem najednou vděčná za to, že taky děláš chyby a že všichni děláme chyby, jen se je každý snažíme spravit trochu jinak. A tak pláču z čisté vděčnosti, že jsme tu důvěru kompletně za osm let nevycejprali vzájemně ze srdcí, a že poprvé za dlouhou dobu můžu říkat směšný myšlenky a vědět, že tu bude někdo, kdo je párkrát převrátí v hlavě.
A tak je půlnoc a já koukám na svůj odraz v příliš vysoko pověšeným zrcadle a přemýšlím nad tím, jestli říct "už jsem ani nedoufala, že ta bolest vystřelující ze srdce až do žaludku na pár chvilek zmizí," není příliš kompromitující. A tak si umeju obličej a už jenom zpívám J.A.R. a cítím se fajn.
A když cítím kůži na konečcích, vzpomínám na svý dávný dětství, kterým jsi mě vždycky doprovázel a znovu mám chuť říct něco osobního a odhalujícího, ale stejně nakonec stačí jen to, že vedle tebe ležím ve velkým tričku a vzájemně si vracíme ticho, klid a teplo.
A tak je srandovní, že s každým fyzickým vztahem přichází i ten emoční, jenže já už dávno stojím na vrcholu.
Paralyzující myšlenky s každým ránem sžírají mý vlastní srdce, a tedy by nebylo od věci doopravdy přestat snídat naprosto cizí srdce a začít s německou konverzací, učením se na zkoušky a doučováním dalších nesocializovaných dětí.
Sebereflexe dlouho nebyla jednodušší.
"Sie sollten jetzt den Text besprechen!"
"Ale my už ho přešprechli."
"Tak se rychle koukněte na Facebook."
..Gigi, ty jediná víš, co je to opravdu a opravdu mě bolíš..
"..it's a new day, just in time for me to say I'm sorry,
for all the things I said I didn't mean.
It's a new time, so why must I wait in line for what is mine?
It's a new day, why must it be the same?.."
A najednou těžknu pod tvým pohledem a těžknu tak moc, až mi tělo padá skrz podlahu a já se ani nesnažím ho chytat. A jsem najednou vděčná za to, že taky děláš chyby a že všichni děláme chyby, jen se je každý snažíme spravit trochu jinak. A tak pláču z čisté vděčnosti, že jsme tu důvěru kompletně za osm let nevycejprali vzájemně ze srdcí, a že poprvé za dlouhou dobu můžu říkat směšný myšlenky a vědět, že tu bude někdo, kdo je párkrát převrátí v hlavě.
A tak je půlnoc a já koukám na svůj odraz v příliš vysoko pověšeným zrcadle a přemýšlím nad tím, jestli říct "už jsem ani nedoufala, že ta bolest vystřelující ze srdce až do žaludku na pár chvilek zmizí," není příliš kompromitující. A tak si umeju obličej a už jenom zpívám J.A.R. a cítím se fajn.
A když cítím kůži na konečcích, vzpomínám na svý dávný dětství, kterým jsi mě vždycky doprovázel a znovu mám chuť říct něco osobního a odhalujícího, ale stejně nakonec stačí jen to, že vedle tebe ležím ve velkým tričku a vzájemně si vracíme ticho, klid a teplo.
A tak je srandovní, že s každým fyzickým vztahem přichází i ten emoční, jenže já už dávno stojím na vrcholu.
Paralyzující myšlenky s každým ránem sžírají mý vlastní srdce, a tedy by nebylo od věci doopravdy přestat snídat naprosto cizí srdce a začít s německou konverzací, učením se na zkoušky a doučováním dalších nesocializovaných dětí.
Sebereflexe dlouho nebyla jednodušší.
"Sie sollten jetzt den Text besprechen!"
"Ale my už ho přešprechli."
"Tak se rychle koukněte na Facebook."
..Gigi, ty jediná víš, co je to opravdu a opravdu mě bolíš..
Sunday 13 November 2016
13. 11. 2016 - loving you is being lonely.
V pět ráno sedím na podlaze
a jím párky, přestože se mi chce zvracet.
Vadí mi, že reaguješ na přání k narozeninám,
ale na pozvánku na pivo už třikrát v řadě ne.
"promiň, nevím, co dřív" mi nikdy nebylo omluvou.
v Rumunsku si uvědomuju,
že největším problémem je pro mě být sám
a nikoho nezbožňovat.
v pět ráno přistihnu sama sebe,
jak neurvale křičím na na dřeň opilou slečnu,
která se mi snaží lehnout do mé postele.
psychicky jinde.
s pivem toužím po doteku,
tak mazlím půllitry.
již dlouho postrádám fyzickej kontakt
a jsem za svoji individualitu na sebe hrdá,
a přesto tak trochu neúplná.
po zhruba roce čistýho času
sbírám odvahu a zvu Majáka na pivo
a kdybych měla psychologa,
řekla bych mu, že jsem za to na sebe hrdá,
protože se finálně při každé jeho obsahující myšlence
přestávám bít do hlavy jako Crazy Eyes v Orange is the new black.
taky se zase pro jednou přestávám tolik litovat
a zajímám se o problémy jiných,
nejvíc o Červenovlásku a její migrény.
A taky hledám byt
a přemýšlím, jestli budu schopná zvládnout život,
protože sem mamánek.
WB
"pojedeme na Silvestra do Kodaně?"
"když já nevím, třeba budu s ním, přestože se teď nebavíme."
.
.
.
"Pojedeme na Silvestra do Kodaně!"
a jím párky, přestože se mi chce zvracet.
Vadí mi, že reaguješ na přání k narozeninám,
ale na pozvánku na pivo už třikrát v řadě ne.
"promiň, nevím, co dřív" mi nikdy nebylo omluvou.
v Rumunsku si uvědomuju,
že největším problémem je pro mě být sám
a nikoho nezbožňovat.
v pět ráno přistihnu sama sebe,
jak neurvale křičím na na dřeň opilou slečnu,
která se mi snaží lehnout do mé postele.
psychicky jinde.
s pivem toužím po doteku,
tak mazlím půllitry.
již dlouho postrádám fyzickej kontakt
a jsem za svoji individualitu na sebe hrdá,
a přesto tak trochu neúplná.
po zhruba roce čistýho času
sbírám odvahu a zvu Majáka na pivo
a kdybych měla psychologa,
řekla bych mu, že jsem za to na sebe hrdá,
protože se finálně při každé jeho obsahující myšlence
přestávám bít do hlavy jako Crazy Eyes v Orange is the new black.
taky se zase pro jednou přestávám tolik litovat
a zajímám se o problémy jiných,
nejvíc o Červenovlásku a její migrény.
A taky hledám byt
a přemýšlím, jestli budu schopná zvládnout život,
protože sem mamánek.
WB
"pojedeme na Silvestra do Kodaně?"
"když já nevím, třeba budu s ním, přestože se teď nebavíme."
.
.
.
"Pojedeme na Silvestra do Kodaně!"
Saturday 29 October 2016
29. 10. 2016 - limerence
usmíváš se, když se míjíme, náhodně.
"pojď za mnou" a pusa na čelo.
nenávidím sebe i tebe.
limerence - vztah se podobá bondingu či attachmentu.
konečně jsem schopná tento state of mind pojmenovat.
"..the fact of intermittent or nonreciprocal response lends to labile vacillation. This limbo is the threshold for mental prostration.."
Trvá většinou 18 měsíců až 3 roky.
jsem zlá na lidi, co se dovopravdy snaží.
brečím v práci z vyčerpání a psychický slabosti.
čeká mě dvoutýdenní Rumunsko s naprosto cizím kolektivem
a já si nejsem jistá ani tím, zda se chci seznamovat
nebo si jen pročistit hlavu tisíc kilometrů od místa činu.
to, co mě momentálně drží při životě,
je dostatečný přísun financí,
který poskytuje dostatečný přísun jídla
a možnost šetřit na 535ku.
WB
"pojď za mnou" a pusa na čelo.
nenávidím sebe i tebe.
limerence - vztah se podobá bondingu či attachmentu.
konečně jsem schopná tento state of mind pojmenovat.
"..the fact of intermittent or nonreciprocal response lends to labile vacillation. This limbo is the threshold for mental prostration.."
Trvá většinou 18 měsíců až 3 roky.
jsem zlá na lidi, co se dovopravdy snaží.
brečím v práci z vyčerpání a psychický slabosti.
čeká mě dvoutýdenní Rumunsko s naprosto cizím kolektivem
a já si nejsem jistá ani tím, zda se chci seznamovat
nebo si jen pročistit hlavu tisíc kilometrů od místa činu.
to, co mě momentálně drží při životě,
je dostatečný přísun financí,
který poskytuje dostatečný přísun jídla
a možnost šetřit na 535ku.
WB
Wednesday 19 October 2016
19. 10. 2016 - be a nobody.
Maják a jeho objetí a taky procházky do Bílovic
a blbý filozofický řeči.
Poslouchat rap.
Španělova červeně svítící lampička
a taky ten černej kocour
a taky světlo a teplo,
dobrý koncerty,
motorka a zacuchaný vlasy,
potřeba učit se.
- věci, co moc chybí.
Toužím po tom, dostat kytku. Už je to dávno.
Přestěhovat se a vzít si sebou obraz býčka a chaotickou nástěnku.
Vzpomínám na krvavej měsíc a jak se k sobě choulíme na lavičce v parku s předraženým pivem z nedaleký nonstop sámošky.
"a přijdeš potom? Já bych chtěl.."
Dneska už jen kilometrová vzdálenost v rámci jedné místnosti a nezodpovězený zprávy.
Ukradenej telefon a tak už v sentimentálních chvilkách nemohu číst naše vlákno a plakat, ale pouze a jenom plakat.
Už o těch věcech, co mi propalují díry do mozku ani s nikým nemluvím. A tak si všichni myslí, že jsou mou největší starostí nepříjemní kolegové a alergická reakce na stres.
Přitom je doopravdy náročný vidět matku zklamanou z vlastní dcery. postrádat úsměvy těch doopravdy nejbližších, být někdy tak emočně vyždímaná, že to ústí k odporu a nechuť v cokoliv.
Zase je to o tom zasraným zvyku, zvyku na neutuchající stesk po Španělovi, na pravidelnej sentiment, na neschopnost být osamělá a stejně osamělá být, na přehrávání myšlenkových útržků.
Jsem tak líná zbavit se zvyků.
a blbý filozofický řeči.
Poslouchat rap.
Španělova červeně svítící lampička
a taky ten černej kocour
a taky světlo a teplo,
dobrý koncerty,
motorka a zacuchaný vlasy,
potřeba učit se.
- věci, co moc chybí.
Toužím po tom, dostat kytku. Už je to dávno.
Přestěhovat se a vzít si sebou obraz býčka a chaotickou nástěnku.
Vzpomínám na krvavej měsíc a jak se k sobě choulíme na lavičce v parku s předraženým pivem z nedaleký nonstop sámošky.
"a přijdeš potom? Já bych chtěl.."
Dneska už jen kilometrová vzdálenost v rámci jedné místnosti a nezodpovězený zprávy.
Ukradenej telefon a tak už v sentimentálních chvilkách nemohu číst naše vlákno a plakat, ale pouze a jenom plakat.
Už o těch věcech, co mi propalují díry do mozku ani s nikým nemluvím. A tak si všichni myslí, že jsou mou největší starostí nepříjemní kolegové a alergická reakce na stres.
Přitom je doopravdy náročný vidět matku zklamanou z vlastní dcery. postrádat úsměvy těch doopravdy nejbližších, být někdy tak emočně vyždímaná, že to ústí k odporu a nechuť v cokoliv.
Zase je to o tom zasraným zvyku, zvyku na neutuchající stesk po Španělovi, na pravidelnej sentiment, na neschopnost být osamělá a stejně osamělá být, na přehrávání myšlenkových útržků.
Jsem tak líná zbavit se zvyků.
Friday 7 October 2016
7. 10. 2016 - phoenix
welcome to the room of people,
who have rooms of people,
that they loved one day,
docked away.
pro jednou se distancovat od lidí,
kteří neuvěřitelně bolí,
je tak nějak.. osvobozující.
nezvyky,
když člověk dvacet let zvedá ega
a dělá lidem rohožky.
nová práce.
nové prostředí.
komplimenty.
úsměvy.
Tunisan z rozjezdu
mi věnuje svou večeři
a cigáro.
i won't lie to you
I know he's just not right for you
and you can tell me if I'm off
but I see it on your face.
nebude to lehký holka,
ale bude ti líp,
když nebudeš vstávat po jeho boku,
plakat v autobusech a hledat ho na zšedlých ulicích.
když poprvé po dlouhé době dávám přednost večeři před pivem,
přisedá si paní jen proto, že jíme stejnou polívku,
a najednou je všechno hrozně sytě barevný.
Kde ty barvy posledních pár let byly?
WB*
Tuesday 27 September 2016
27.9.2016 - 408
Dvojí osobnost,
Chápeš?
Teplo je srandovní město ve městě. Pokud se tu někdo rozdělí, pouze poposedávají u jiných stolů. Kde existujou ty lidi, kteří se konstruktivně odprostí od svých protějšků a za tři týdny už jsou zase v pořádku.
Zvykám si na to, jak se putovně odevzdávám. Vstávám v malých bytech, vyděšeně mrkám. S každým večerem lačním po doteku. Nejde o to, jací jste. Zdá dobří či zlí. Chci pouze, abyste mě objímali. Mluvit vůbec nemusíme.
Vzpomínám dojatě na chvilky s T., kdy jsem neustále toužila po tom, aby mluvil. Když jsme spolu usínali, toužila jsem po ránu, kdy spolu budeme moci zase mluvit. Velmi dlouho už tohle nezažívám. Objetí, usnout, ráno, ahoj.
"Máš v ledničce mlíko?" - to je jediná věc, po které momentálně s ránem toužím.
Vzpomínám dojatě na chvilky s T., kdy jsem neustále toužila po tom, aby mluvil. Když jsme spolu usínali, toužila jsem po ránu, kdy spolu budeme moci zase mluvit. Velmi dlouho už tohle nezažívám. Objetí, usnout, ráno, ahoj.
"Máš v ledničce mlíko?" - to je jediná věc, po které momentálně s ránem toužím.
---
Sedím u stolu a okolo sebe mám několik lidí, které bych mohla hodit do jednoho pytle. Bavím se tím.
Všichni mi chybí. Kvůli těm maličkostem, co jsem k nim vždy přiřazovala. Nejvíc ze všech mi chybí Hanz. Za to, že mě měl chvilinku doopravdy rád.
Schází ze schodů velmi typicky. Trochu v záklonu. Když ho občas pokradmu sleduju, přesvědčuju se, že nechybí. Vždyť je mu teprve dvacetpět. Nerozumím vobčas, jak to dokázal, zamotat mi hlavu ještě ve čtyřiadvaceti a pak se vypařit. Ze dne na den. Dovést mě autem před dům a pak najednou nebýt.
"Rád se nechám od tebe pozvat na pivo."
Zalykám se. Když je ve stárkovským kostýmu, uteče mi slzička dojetí.
"Moc.. ti to sluší."
---
Všechny bych chtěla doopravdy šťastné. Pospolu a s úsměvem. Velmi ráda pozoruju propletený lidi, stejně jako se ráda nechám proplést.
WB*
Všechny bych chtěla doopravdy šťastné. Pospolu a s úsměvem. Velmi ráda pozoruju propletený lidi, stejně jako se ráda nechám proplést.
WB*
Wednesday 21 September 2016
21.9.2016 - 402
Vždycky se k těm skleničkám a lidem se skleničkama dostávám velmi nečekaně.
Španěl. Přiopilej. Můj mozek dokáže velmi rychle vyhodnotit situaci.
Oldies but goldies.
Tělo na tělo na těsným pódiu. Tři hodiny ráno.
Sníš. Sny. Noční můry.
Pak brečíš v rozjezdu.
Vedle slečny, co netrefí domů a ty jí neumíš pomoct.
A tak brečíš ještě víc. Aby po tobě už nikdo nic nechtěl.
Paralelně vedle sebe existují dvě nerozbitný touhy.
Touha být vedle sebe.
A touha nenechat tu malou holku přijít na to, že jsem idiot.
"nebal filtr z jízdenky, když jsem ti přivezla ty kodaňský."
"ale ty jsou jen pro ty výjimečný chvilky,
když jsme spolu jenom ty a já."
Nedokážeme existovat kdykoliv jindy než po čtyřech pivech.
Protože ty jsi potom opilej,
a já jsem potom zamilovaná.
Cítím z tebe cigarety, marihuanu a vodku, když mě k sobě tiskneš za prvních tónů Chucka Berryho. Jsem na pokraji přeměny v hromádku popela. Na téhle metě jsem byla naposledy někdy ve svých třinácti letech.
Mám spálený rty. Nevim, jestli za to může cigareta nebo ty. Mám puchýře, z bot či z našich tanečních kreací? Mám orgány prožraný každičkou vzpomínkou.. a za to si můžu pouze sama.
Feder. Velmi dlouho jsem ti nebyla blíž.
WB*
"platím, pozveš mě jindy."
"to teda pozvu, ale na večeři."
Španěl. Přiopilej. Můj mozek dokáže velmi rychle vyhodnotit situaci.
Oldies but goldies.
Tělo na tělo na těsným pódiu. Tři hodiny ráno.
Sníš. Sny. Noční můry.
Pak brečíš v rozjezdu.
Vedle slečny, co netrefí domů a ty jí neumíš pomoct.
A tak brečíš ještě víc. Aby po tobě už nikdo nic nechtěl.
Paralelně vedle sebe existují dvě nerozbitný touhy.
Touha být vedle sebe.
A touha nenechat tu malou holku přijít na to, že jsem idiot.
"nebal filtr z jízdenky, když jsem ti přivezla ty kodaňský."
"ale ty jsou jen pro ty výjimečný chvilky,
když jsme spolu jenom ty a já."
Nedokážeme existovat kdykoliv jindy než po čtyřech pivech.
Protože ty jsi potom opilej,
a já jsem potom zamilovaná.
Cítím z tebe cigarety, marihuanu a vodku, když mě k sobě tiskneš za prvních tónů Chucka Berryho. Jsem na pokraji přeměny v hromádku popela. Na téhle metě jsem byla naposledy někdy ve svých třinácti letech.
Mám spálený rty. Nevim, jestli za to může cigareta nebo ty. Mám puchýře, z bot či z našich tanečních kreací? Mám orgány prožraný každičkou vzpomínkou.. a za to si můžu pouze sama.
Feder. Velmi dlouho jsem ti nebyla blíž.
WB*
"platím, pozveš mě jindy."
"to teda pozvu, ale na večeři."
Sunday 18 September 2016
18. 9. 2016 - 399
V momentě, kdy pronáším
"A tobě jsem taky něco přivezla."
, mám v krvi nekontrolovaně vysokou koncentraci touhy nechat poslední slovo zatřepotat nad dřevěnou deskou stolu a splynout s cigaretovým kouřem.
S jediným pohybem sekundové ručičky na jeho zápěstí si nejsem jistá, jestli ta akutní potřeba zbavit se obsahu žaludku spočívá v odporu k sobě samé nebo k nepřirozeně ztuhlé a radostné bystě po mý pravici.
Znovu mě na každým kroku dohání každá živá bytost se zdviženým ukazovákem a komiksovou bublinou "nemůžeš všechny zachraňovat." Ve vypjatých situacích si sama pro sebe uvědomuju, že nejde o záchranu všech. Pouze o záchranu těch divných, kteří o to stojí ze všech nejméně.
Moje spolužačka téměř rodí a já se momentálně raduju nad faktem, že je pro mě o něco snadnější mluvit s někým po telefonu. Doháním cíle, které jsem si měla nalinkovat už okolo patnáctého roku věku. Po zádech se poplácám sama.
"A tak jsme celej víkend hráli kulečník a byli nasraní sami na sebe."
"A tak jedeme k jeho rodičům."
"A tak jedeme k jejím rodičům."
"Promiň, dnes ne, dnes chceme být spolu doma."
"A tak se k sobě stěhujeme."
"Nebydlíme spolu, ale spíme u sebe pět dní v týdnu."
Zbavit se závistivých myšlenek jsem sice v patnácti letech zvládla, ale můj seznam stále čítá položku nebýt osamělá, kdykoliv zůstaneš jen sama se sebou.
WB*
"A tobě jsem taky něco přivezla."
, mám v krvi nekontrolovaně vysokou koncentraci touhy nechat poslední slovo zatřepotat nad dřevěnou deskou stolu a splynout s cigaretovým kouřem.
S jediným pohybem sekundové ručičky na jeho zápěstí si nejsem jistá, jestli ta akutní potřeba zbavit se obsahu žaludku spočívá v odporu k sobě samé nebo k nepřirozeně ztuhlé a radostné bystě po mý pravici.
Znovu mě na každým kroku dohání každá živá bytost se zdviženým ukazovákem a komiksovou bublinou "nemůžeš všechny zachraňovat." Ve vypjatých situacích si sama pro sebe uvědomuju, že nejde o záchranu všech. Pouze o záchranu těch divných, kteří o to stojí ze všech nejméně.
Moje spolužačka téměř rodí a já se momentálně raduju nad faktem, že je pro mě o něco snadnější mluvit s někým po telefonu. Doháním cíle, které jsem si měla nalinkovat už okolo patnáctého roku věku. Po zádech se poplácám sama.
"A tak jsme celej víkend hráli kulečník a byli nasraní sami na sebe."
"A tak jedeme k jeho rodičům."
"A tak jedeme k jejím rodičům."
"Promiň, dnes ne, dnes chceme být spolu doma."
"A tak se k sobě stěhujeme."
"Nebydlíme spolu, ale spíme u sebe pět dní v týdnu."
Zbavit se závistivých myšlenek jsem sice v patnácti letech zvládla, ale můj seznam stále čítá položku nebýt osamělá, kdykoliv zůstaneš jen sama se sebou.
WB*
Friday 26 August 2016
26. 8. 2016 - D 376
Zábavně.
"Ale já ti toho medvěda nemohl přinést,
ty bys potom tulila jen jeho,
a s tím já hluboce nesouhlasím."
Výmluvy, ale příjemný, může bejt.
"A my se někdy představily?"
"Jo.."
"Nepamatuju, ale pokud vím,
ty jsi ta, která mě nenávidí.
A pokud jsi pro, budu ti taky nadrzo tykat."
Správný postupy. Nenávistná kolonka už zase zeje prázdnotou.
"Máš na víc, pohoď vlasama, mluv sladce, pozvi ho na panáka.
A vůbec, co tam ta zrzka vlastně dělá?"
"A vy slečno, vy pracujete s Romy?
Neodsednu si, já su stavař."
Příkrý schody zase pro jednou za tři týdny plníme,
Zahrádku taky,
Propletený prsty taky,
Cigarety, psi, rámě, motorky.
WB*
"Ale já ti toho medvěda nemohl přinést,
ty bys potom tulila jen jeho,
a s tím já hluboce nesouhlasím."
Výmluvy, ale příjemný, může bejt.
"A my se někdy představily?"
"Jo.."
"Nepamatuju, ale pokud vím,
ty jsi ta, která mě nenávidí.
A pokud jsi pro, budu ti taky nadrzo tykat."
Správný postupy. Nenávistná kolonka už zase zeje prázdnotou.
"Máš na víc, pohoď vlasama, mluv sladce, pozvi ho na panáka.
A vůbec, co tam ta zrzka vlastně dělá?"
"A vy slečno, vy pracujete s Romy?
Neodsednu si, já su stavař."
Příkrý schody zase pro jednou za tři týdny plníme,
Zahrádku taky,
Propletený prsty taky,
Cigarety, psi, rámě, motorky.
WB*
Thursday 25 August 2016
25. 8. 2016 - den 375
"a tak si s tím někam zajdi."
"nikam s tím nechoď. To je jenom delirium."
Hah. Znovu se budím ze sna,
ale ono je to jen to delirium.
Nejsem schopná uklidit,
najít si podnájem,
snídat,
kamkoliv telefonovat,
odepisovat na emaily ze všech neziskovek,
zajít si pro potvrzení o studiu,
koupit jízdenku do Kodaně,
jít k zubaři, dermatoložce, psycholožce, alergoložce.. lol.
Taky nejsem schopná,
smířit se s příliš tight emočním provazem,
vydržet dýl než tři týdny bez voříškovejch očí pod příkrejma schodama,
a tak.
Když usínám, uvědomuju si, že je to zase horší, a ničemu nepomůže, že se snažím působit vyrovnaně, že mi to spousta lidí snad i věří. Mnoho ALE u absolutně všech mezilidských vztahů a psychických rozhodnutí.
Všechno je dobrý, když mě někdo obejme a nic při tom neříká.
Stále nerozumím, proč s každým příjemně volným večerem píšu dvojslovný smsky a pak se tím do příští, téměř stejně znějící, sebetýrám.
A ty sny.
WB*
"nikam s tím nechoď. To je jenom delirium."
Hah. Znovu se budím ze sna,
ale ono je to jen to delirium.
Nejsem schopná uklidit,
najít si podnájem,
snídat,
kamkoliv telefonovat,
odepisovat na emaily ze všech neziskovek,
zajít si pro potvrzení o studiu,
koupit jízdenku do Kodaně,
jít k zubaři, dermatoložce, psycholožce, alergoložce.. lol.
Taky nejsem schopná,
smířit se s příliš tight emočním provazem,
vydržet dýl než tři týdny bez voříškovejch očí pod příkrejma schodama,
a tak.
Když usínám, uvědomuju si, že je to zase horší, a ničemu nepomůže, že se snažím působit vyrovnaně, že mi to spousta lidí snad i věří. Mnoho ALE u absolutně všech mezilidských vztahů a psychických rozhodnutí.
Všechno je dobrý, když mě někdo obejme a nic při tom neříká.
Stále nerozumím, proč s každým příjemně volným večerem píšu dvojslovný smsky a pak se tím do příští, téměř stejně znějící, sebetýrám.
A ty sny.
WB*
..it's about you and the sun,
a morning run,
the story of my maker,
what have I and what I ache for..
Saturday 20 August 2016
20. 8. 2016 - expressions.
Rezonuju dozvuky štěstí.
Odbavit během tří dnů pět set cize mluvících či vypadajících lidí se velmi blíží pocitu samsáry. Když mi s dnešním večerem spoustu lidí tiskne ruku a děkuje za krásnej zážitek, zachovat tvář profesionála vypadá nadlidsky. Tím spíš, když jim před vchodem stojí takový dunivý stroje, z kterých mám husí kůži.
A tak nevím, jestli na pondělní afterparty budu brečet štěstím nebo žalem nad tím, že to všechno končí.
Máma se usmívá, protože se usmívám. Život je snadnější.
Sinusojda štěstí se dotýká téměř vrcholu. Přestože s lidmi, kteří jsou příliš blízko, dokážu koexistovat pouze okolo pátýho piva. Stojím uprostřed svých dvou schizofrenních kamarádů a bilancuju mezi tím, který i posnídá lidskou blízkost a tím, který si dá radši cigaretu.
Američan s prstýnky, strništěm a voříškovejma očima mi poskytuje jistotu, že na světě je Španěl, který mě skrytě očekává. Momentálně o jeho přítomnosti v jakékoliv části mýho světa nemůže bejt řeč.
Zeleně zakončen semestr. Sinusojda štěstí právě TEĎ překročila svou absolutní hodnotu.
WB*
Odbavit během tří dnů pět set cize mluvících či vypadajících lidí se velmi blíží pocitu samsáry. Když mi s dnešním večerem spoustu lidí tiskne ruku a děkuje za krásnej zážitek, zachovat tvář profesionála vypadá nadlidsky. Tím spíš, když jim před vchodem stojí takový dunivý stroje, z kterých mám husí kůži.
A tak nevím, jestli na pondělní afterparty budu brečet štěstím nebo žalem nad tím, že to všechno končí.
Máma se usmívá, protože se usmívám. Život je snadnější.
Sinusojda štěstí se dotýká téměř vrcholu. Přestože s lidmi, kteří jsou příliš blízko, dokážu koexistovat pouze okolo pátýho piva. Stojím uprostřed svých dvou schizofrenních kamarádů a bilancuju mezi tím, který i posnídá lidskou blízkost a tím, který si dá radši cigaretu.
Američan s prstýnky, strništěm a voříškovejma očima mi poskytuje jistotu, že na světě je Španěl, který mě skrytě očekává. Momentálně o jeho přítomnosti v jakékoliv části mýho světa nemůže bejt řeč.
Zeleně zakončen semestr. Sinusojda štěstí právě TEĎ překročila svou absolutní hodnotu.
WB*
..let's make this happen, girl,
you gotta show the world that something good can work
and it can work for you
and you know it will..
Monday 15 August 2016
15. 8. 2016 - loudly lonely.
"nevim proč, ale nemůžu ho vystát.."
Snažím se hledat si práci. Abych mohla bydlet sama, domů chodit ještě později a pít ještě více. Oslovení opičko. "A ty nejsi zamilovaná?". Dvanáct panáků pálenky. O něco méně rozhněvaných mužů. Utápět neštěstí mezi řádky, ne ve vašich náručích. Osamělý cesty žlutými autobusy. Osamělá Praha. Osamělá já.
"Není to fér, řekl jsi volnej vztah,
ne sexuální volnost, ale emoční věrnost."
"Zkusim to udělat legální."
Nedělej to.
Úsměv té brunetky mě stejně donutí,
svrhnout tě ze skály dvakrát vyšší než klasicky.
WB*
Rivalita.
Ve čtyři ráno s tebou lezu přes plot golfovýho hřiště,
Abych se mohla za pár hodin nechat objímat od Španěla.
Na hřbitově.
Denně si pro sebe pláču nad svou blbostí.
Chtěla bych jen, aby mě objímal někdo, u koho neznám ani jeho jméno.
Protože kdykoliv se mi někdo otevře,
a já ho později svrhnu z útesu,
nosím ty tajemství jak ocelový koule u nohy.
Slyším, jak ti skřípnou zuby,
kdykoliv slovem zavadím o Španěla,
i když na tebe doma čeká moc pěkná brunetka,
která mě občas nutí svou nevtíravou sympatií,
shodit tě z útesu o něco dříve než máme v plánu.
Ani nevím, kolik toho o mně víš,
jelikož většinou ze mě mluví líh.
Ani nevím, kolik toho o mně víš,
jelikož většinou ze mě mluví líh.
Snažím se hledat si práci. Abych mohla bydlet sama, domů chodit ještě později a pít ještě více. Oslovení opičko. "A ty nejsi zamilovaná?". Dvanáct panáků pálenky. O něco méně rozhněvaných mužů. Utápět neštěstí mezi řádky, ne ve vašich náručích. Osamělý cesty žlutými autobusy. Osamělá Praha. Osamělá já.
"Není to fér, řekl jsi volnej vztah,
ne sexuální volnost, ale emoční věrnost."
"Zkusim to udělat legální."
Nedělej to.
Úsměv té brunetky mě stejně donutí,
svrhnout tě ze skály dvakrát vyšší než klasicky.
WB*
Friday 29 July 2016
29. 7. 2016 - dennulazas.
Znovu... podnik a kachličky a masivní stoly a automat na cigarety. A ty a já a pivo. Jedna z velmi mála matematických rovnic, které jsem ochotná pravidelně počítat.
Hlouposti! Dvouslovný smsky, který se vyvíjí v pouliční lampy, přitisklý těla a lichotky, který si píšu do pomyslných deníčků.
Domlouvám si meditace na hřbitově (s knihou či bez) na každé nedělní dopoledne se Španělem(, kvůli kterému se nutím alespoň na okamžik ztratit mysl.) Bwhahahah, nevím, jesi jsem jednoduše hloupá nebo tím vyvíjím svou pevnou vůli.
"Ignoruješ mě hezky.
Navíc jsi ochotná se mnou strávit každou neděli.
A ignorovat mě."
Poprvé v životě doopravdy nenávidím.
Ne kvůli vašim pozdním cigaretám na balkónech,
Ale jelikož seš teatrální piča.
(Jsem momentálně horším člověkem?)
Hlouposti! Dvouslovný smsky, který se vyvíjí v pouliční lampy, přitisklý těla a lichotky, který si píšu do pomyslných deníčků.
Domlouvám si meditace na hřbitově (s knihou či bez) na každé nedělní dopoledne se Španělem(, kvůli kterému se nutím alespoň na okamžik ztratit mysl.) Bwhahahah, nevím, jesi jsem jednoduše hloupá nebo tím vyvíjím svou pevnou vůli.
"Ignoruješ mě hezky.
Navíc jsi ochotná se mnou strávit každou neděli.
A ignorovat mě."
Poprvé v životě doopravdy nenávidím.
Ne kvůli vašim pozdním cigaretám na balkónech,
Ale jelikož seš teatrální piča.
(Jsem momentálně horším člověkem?)
To si tu jen odložím.
Abych věděla, proč jsi mi rytířem.
Thursday 21 July 2016
21. 7. 2016 - uncovered.
Velký procento věcí je tak nějak špatně.
Pár jich zůstává v pořádku, uf.
Zůstávám v posteli až do odpoledne a přesvědčuju sama sebe, že si doopravdy tu práci za barem budu muset najít. Představa, že následující semestr pět dní v týdnu slzím do polštáře a jím pizzu s ananasem, je naprosto unacceptable.
GTA, šedivá kočka, jeho starý fotky, míchaný vajíčka.
A vsechno je tak moc dobře, až je to špatně,
a já znovu musím dumat nad tím,
jak podám to, že smůla, že mě okupuje hnědovlasej blbeček.
Když se směju své vlastní hlouposti,
velmi rychle propadám v pláč. Hahahah..----
24.7. Vánoce v zeleným podniku. Hodně bramborovýho salátu, dárky, stromeček, blonďatej úsměv(, kterej mi dělá radost), kamarádi, muzika a mnoho radosti. Juchu. Stále existujou věci, který mi dělají radost.
Tatry, Povaleč, Praha, wwoofing.
Plány na nadcházející, velmi volný, semestr.
- Najít si příjemnou práci za barem. (!!!)
- Přestat psát pouze bolavý výplody, ale taky trochu sluníčkářský myšlenky, za který se vzápětí můžu nechat ukamenovat.
- Literární soutěže by taky šly.
- Meditace?
- Věnovat více času dobrovolničení. Ať už doučování, mentoringu nebo čemukoliv jinýmu, co se týče sociálních lokalit.
- Vyzkoušet pár LARPů. Dřevárny spíš ne.
- Víc vařit. Pro sebe či pro ostatní, to už roli nehraje.
- Sport nepůjde. Kolo, možná.
- A především, pustit z hlavy toho hnědovlasýho blbečka a věnovat se někomu, kdo mě bude mít fakt rád. Nevim, jesi to umim.
WB*
Pár jich zůstává v pořádku, uf.
Zůstávám v posteli až do odpoledne a přesvědčuju sama sebe, že si doopravdy tu práci za barem budu muset najít. Představa, že následující semestr pět dní v týdnu slzím do polštáře a jím pizzu s ananasem, je naprosto unacceptable.
GTA, šedivá kočka, jeho starý fotky, míchaný vajíčka.
A vsechno je tak moc dobře, až je to špatně,
a já znovu musím dumat nad tím,
jak podám to, že smůla, že mě okupuje hnědovlasej blbeček.
Když se směju své vlastní hlouposti,
velmi rychle propadám v pláč. Hahahah..----
24.7. Vánoce v zeleným podniku. Hodně bramborovýho salátu, dárky, stromeček, blonďatej úsměv(, kterej mi dělá radost), kamarádi, muzika a mnoho radosti. Juchu. Stále existujou věci, který mi dělají radost.
Tatry, Povaleč, Praha, wwoofing.
Plány na nadcházející, velmi volný, semestr.
- Najít si příjemnou práci za barem. (!!!)
- Přestat psát pouze bolavý výplody, ale taky trochu sluníčkářský myšlenky, za který se vzápětí můžu nechat ukamenovat.
- Literární soutěže by taky šly.
- Meditace?
- Věnovat více času dobrovolničení. Ať už doučování, mentoringu nebo čemukoliv jinýmu, co se týče sociálních lokalit.
- Vyzkoušet pár LARPů. Dřevárny spíš ne.
- Víc vařit. Pro sebe či pro ostatní, to už roli nehraje.
- Sport nepůjde. Kolo, možná.
- A především, pustit z hlavy toho hnědovlasýho blbečka a věnovat se někomu, kdo mě bude mít fakt rád. Nevim, jesi to umim.
WB*
Please don't turn the light out
I don't think the conversation's over.
Freddie Cowan by si mě moh vzít nebo tak něco.
Tuesday 5 July 2016
5. 7. 2016 - pathetic.
Těžkneš mi v dlaních,
Snad proto,
Že jsi sebe nahradil zdrcujícím pocitem viny.
Měním se v škemrající dítě,
Snad ze strachu,
Že zmizíš.
A jednou určitě zmizíš, to vím.
Kolik něžných pohlaví tě už oplakalo?
Cítím se klidnější,
Když vím, že v tom nejsem sama.
Pohltí tě těžká temnota,
Kdykoliv jdeš vedle mě,
Ale doopravdy je to jen neostrá silueta.
Nehraješ žádnou roli,
Nejsi mi přítelem,
Nejsi mi milencem,
Nejsi mi oporou,
Nejsi.
A já jsem pouze sluha tvých dvou pánů.
Spáleniny,
Když se mě dotkneš,
Bolí.
Tonu.
Starám se totiž spíše o tebe,
Než sama o sebe.
WB*
Snad proto,
Že jsi sebe nahradil zdrcujícím pocitem viny.
Měním se v škemrající dítě,
Snad ze strachu,
Že zmizíš.
A jednou určitě zmizíš, to vím.
Kolik něžných pohlaví tě už oplakalo?
Cítím se klidnější,
Když vím, že v tom nejsem sama.
Pohltí tě těžká temnota,
Kdykoliv jdeš vedle mě,
Ale doopravdy je to jen neostrá silueta.
Nehraješ žádnou roli,
Nejsi mi přítelem,
Nejsi mi milencem,
Nejsi mi oporou,
Nejsi.
A já jsem pouze sluha tvých dvou pánů.
Spáleniny,
Když se mě dotkneš,
Bolí.
Tonu.
Starám se totiž spíše o tebe,
Než sama o sebe.
WB*
Monday 20 June 2016
20. 6. 2016 - you say you need someone to love you..
..but it ain't me.
Znovu se vedle sebe probouzíme.
Podnik s kachličkovou podlahou, masivními dřevěnými stoly, automatem na cigarety a kulečníkem, už delší dobu zná dva lidi, čím dál víc k sobě tíhnoucí s množstvím čárek na papíře.
Velmi připomínající situace ála Maják a červený kravaty.
Poprvé si klopíme absolutně vše.
Vypadám jako důvěřivá emocionální naivka
a on jako narcis v paralelní realitě.
Děsivým zjištěním bych nazvala to,
že toho máme mnoho společného.
Žít v dojmu, že za všechno můžou jen
kudrlinky a voříškový oči, bylo poměrně klamné.
"To už jsem slyšel."
"Kde?"
"Vykládala jsi to."
"Ale ne tobě."
"Teď, když mě tak přehlížíš,
chytám od tebe s vděkem jakýkoliv slovo."
Zadostiučení.
Po cestě se velmi často tiskneme ke zdi
a tiskneme dlaně.
Nechat všechno se zavřením dveří vygradovat
nazvěme tou nejlepší chybou mýho života.
"Znovu si zkouším nechat narůst vlasy."
je skutečnost, která mě znovu pošle klepat na zamčený dveře.
Velmi očividná pivní sinusojda
velmi očividně souvisí se Španělem.
WB*
Znovu se vedle sebe probouzíme.
Podnik s kachličkovou podlahou, masivními dřevěnými stoly, automatem na cigarety a kulečníkem, už delší dobu zná dva lidi, čím dál víc k sobě tíhnoucí s množstvím čárek na papíře.
Velmi připomínající situace ála Maják a červený kravaty.
Poprvé si klopíme absolutně vše.
Vypadám jako důvěřivá emocionální naivka
a on jako narcis v paralelní realitě.
Děsivým zjištěním bych nazvala to,
že toho máme mnoho společného.
Žít v dojmu, že za všechno můžou jen
kudrlinky a voříškový oči, bylo poměrně klamné.
"To už jsem slyšel."
"Kde?"
"Vykládala jsi to."
"Ale ne tobě."
"Teď, když mě tak přehlížíš,
chytám od tebe s vděkem jakýkoliv slovo."
Zadostiučení.
Po cestě se velmi často tiskneme ke zdi
a tiskneme dlaně.
Nechat všechno se zavřením dveří vygradovat
nazvěme tou nejlepší chybou mýho života.
"Znovu si zkouším nechat narůst vlasy."
je skutečnost, která mě znovu pošle klepat na zamčený dveře.
Velmi očividná pivní sinusojda
velmi očividně souvisí se Španělem.
WB*
Saturday 28 May 2016
28. 5. 2015 - broken balance.
Víš nejlíp,
jak jednoduché je zapomenout.
Přesvědčuji se o tom,
že sám dobře víš, jak ubližuješ,
a proto si držíme životní distanc.
Nemůže to přece být tím,
že jsem ti jednoduše ukradená.
jak jednoduché je zapomenout.
Přesvědčuji se o tom,
že sám dobře víš, jak ubližuješ,
a proto si držíme životní distanc.
Nemůže to přece být tím,
že jsem ti jednoduše ukradená.
(Všichni víme,
že přesně tak to je.)
"Celý den jsem se na tebe těšil.
Pak jsem rozlil barvu
a úplně na tebe zapomněl."
Žel, jediný, kdo pláče nad rozlitým mlékem,
jsem já.
Pomalu, po lžičkách, přelít mé srdce
z tvých dlaní do
dobrovolnických prací,
právních dějin,
máminých dlaní,
slunečných dní,
bezesného spánku,
odrostlých pampelišek,
plánovaných festivalů,
a především zpět do svého srdce.
Jen tobě
už tam nesmí zůstat
ani kapka.
Kdy přijde Den,
kdy smazat tebe ze mě,
bude stejně jednoduché,
jako smazat sebe z tebe?
WB*
Sunday 15 May 2016
15. 5. 2016 - den 13
Holým faktem je, že velmi těžko snáším,
když lidi dobrovolně zůstávají
v mnou vytvořené detenční zóně.
Prostě tam jsou. Spokojení, šťastní, klidní.
Čas ti už dávno vypršel.
Třikrát mažu tvoje číslo,
pak ho znovu ukládám.
Pouštím ABBU, když zrovna na půl večera existuješ
a zářím štěstím,
přestože pod stolem drtím klouby komu můžu.
Zkouškové se jeví jako správná příležitost,
přebít tě římským právem a politologií.
Čistá radost existuje, když pijem pivo v parku,
když písmenka chytají zvýrazněnou barvu,
a když jsem sama doma a nahlas hraje Nerez.
Obrazem spokojenosti je léto,
na vrcholku s výhledem do kraje,
s knihou a myšlenkou,
že tam dole někde jsi
a já jsem spokojená
a ty taky
a svět pro jednou nekoliduje.
Nejnáročnější je pro mě nenávidět.
že spadnout do té propasti nenávisti,
která ti kouká z očí, je pro mě nemožné,
přestože stojím na okraji
a dolů plivu a hážu desetníky.
WB*
když lidi dobrovolně zůstávají
v mnou vytvořené detenční zóně.
Prostě tam jsou. Spokojení, šťastní, klidní.
Čas ti už dávno vypršel.
Třikrát mažu tvoje číslo,
pak ho znovu ukládám.
Pouštím ABBU, když zrovna na půl večera existuješ
a zářím štěstím,
přestože pod stolem drtím klouby komu můžu.
Zkouškové se jeví jako správná příležitost,
přebít tě římským právem a politologií.
Čistá radost existuje, když pijem pivo v parku,
když písmenka chytají zvýrazněnou barvu,
a když jsem sama doma a nahlas hraje Nerez.
Obrazem spokojenosti je léto,
na vrcholku s výhledem do kraje,
s knihou a myšlenkou,
že tam dole někde jsi
a já jsem spokojená
a ty taky
a svět pro jednou nekoliduje.
Nejnáročnější je pro mě nenávidět.
(Vykající žena mě pomalu začíná zajímat.)
Připadám si směšně,že spadnout do té propasti nenávisti,
která ti kouká z očí, je pro mě nemožné,
přestože stojím na okraji
a dolů plivu a hážu desetníky.
WB*
Tuesday 3 May 2016
3. 5. 2016 - den 28
A tak jsem zase na začátku.
Zbytkáč je vždycky stokrát nebezpečnější než opilá noc.
Maličký oranžový kachličky.
Medovej Jack na poličce. Pes a jeho čtyři packy.
A pak je tu Španěl,
A já se vlastně divím, že si toho okolí všímám.
Jsem s tebou hrozně expresivní,
Nerozumím, jak to zvládáš.
Vytáhnout úplně všechno ze srdce,
Co mě trápí a co mě těší.
Jsem před tebou permanentně svlečená.
"Motorka jezdí, ale počkáme na třicítky.
A letos se fakt opálíme! Budem jezdit k vodě často!"
"Bilancuju. Nemyslím si, že bys mě měl rád.
Zazdil si moje narozeniny, Vánoce,
vobčas říkáš hnusný věci a já ti dávám dárky.
Nedáváš mi vlastně ani z desetiny, co maj dávat kamarádi."
"To si vážně myslíš? Teď jsem fakt smutnej. Brzo se ti ozvu,
první. Jsem rád, že tu teď vedle mě stojíš."
Platí. Doprovází. Objímá. Pusy na tvář.
Stojíš za to trápení? Ne.
"Kdyby jsi mě měla ignorovat ještě víc než doteď,
Tak už prostě nejsi. Byl jsem přesvědčenej,
že jsem ti nějak ublížil."
Ublížil, a nejednou.
Vždycky do někoho propadnu
A on si najde vykající Podivnou.
Srdce se tak často lámou,
ale stejně setrvávaj.
Jak dlouho už to je?
253 dní.
Kéž bychom ty Activity spolu nikdy nehráli.
Přikrýt se ohořelou vzpomínkou,
Vypít tvůj odraz z čajové hladiny
A vycejchovat si ho do žaludku.
WB*
Clipped wings
I was a broken thing
Had a voice
Had a voice, but I could not sing...
Zbytkáč je vždycky stokrát nebezpečnější než opilá noc.
Maličký oranžový kachličky.
Medovej Jack na poličce. Pes a jeho čtyři packy.
A pak je tu Španěl,
A já se vlastně divím, že si toho okolí všímám.
Jsem s tebou hrozně expresivní,
Nerozumím, jak to zvládáš.
Vytáhnout úplně všechno ze srdce,
Co mě trápí a co mě těší.
Jsem před tebou permanentně svlečená.
"Motorka jezdí, ale počkáme na třicítky.
A letos se fakt opálíme! Budem jezdit k vodě často!"
"Bilancuju. Nemyslím si, že bys mě měl rád.
Zazdil si moje narozeniny, Vánoce,
vobčas říkáš hnusný věci a já ti dávám dárky.
Nedáváš mi vlastně ani z desetiny, co maj dávat kamarádi."
"To si vážně myslíš? Teď jsem fakt smutnej. Brzo se ti ozvu,
první. Jsem rád, že tu teď vedle mě stojíš."
Platí. Doprovází. Objímá. Pusy na tvář.
Stojíš za to trápení? Ne.
"Kdyby jsi mě měla ignorovat ještě víc než doteď,
Tak už prostě nejsi. Byl jsem přesvědčenej,
že jsem ti nějak ublížil."
Ublížil, a nejednou.
Vždycky do někoho propadnu
A on si najde vykající Podivnou.
Srdce se tak často lámou,
ale stejně setrvávaj.
Jak dlouho už to je?
253 dní.
Kéž bychom ty Activity spolu nikdy nehráli.
Přikrýt se ohořelou vzpomínkou,
Vypít tvůj odraz z čajové hladiny
A vycejchovat si ho do žaludku.
WB*
Clipped wings
I was a broken thing
Had a voice
Had a voice, but I could not sing...
Tuesday 26 April 2016
26. 4. 2016 - den 21
S (mnou) p(r)ostupujícími dny je všechno o něco jednodušší.
Myslím, že kouzlo se našlo v novým směru.
Někoho trochu nenávidět, hodně přehlížet a cítit zadostiučinění.
Vobčas nevím, jestli jsem dementní nebo statečná.
Nebo jestli se to nerovná.
Překonávám chutě koukat jeho směrem.
A tak hodně často sedíme v jedný místnosti
A já ho od příchodu do odchodu ani jednou neuvidím.
Soutěžní levely zvedaj obtížnost.
Když vycházím ze soudní síně,
Kde prodavači nádobí požadují po starší uklízečce 35 tisíc
A ona se po skončení jednání na mě dokáže usmát,
Srdce mi krvácí.
Na soudě nikdy neskončím,
Protože by mi emoce zastínily všechny úsudky.
Zkouškový klepe na dveře
A já se vlastně dost těším,
Chystám zvýrazňovače a lepítka
A můj život po třech měsících přestane bejt na chvilu tekutej.
WB*
Myslím, že kouzlo se našlo v novým směru.
Někoho trochu nenávidět, hodně přehlížet a cítit zadostiučinění.
Vobčas nevím, jestli jsem dementní nebo statečná.
Nebo jestli se to nerovná.
Překonávám chutě koukat jeho směrem.
A tak hodně často sedíme v jedný místnosti
A já ho od příchodu do odchodu ani jednou neuvidím.
Soutěžní levely zvedaj obtížnost.
Když vycházím ze soudní síně,
Kde prodavači nádobí požadují po starší uklízečce 35 tisíc
A ona se po skončení jednání na mě dokáže usmát,
Srdce mi krvácí.
Na soudě nikdy neskončím,
Protože by mi emoce zastínily všechny úsudky.
Zkouškový klepe na dveře
A já se vlastně dost těším,
Chystám zvýrazňovače a lepítka
A můj život po třech měsících přestane bejt na chvilu tekutej.
WB*
Friday 15 April 2016
15. 4. 2016 - den 10
Desátá čárka v řadě za nadhled nad situací.
Zvládám si sednout na ruce,
kdykoliv by se měly rozeběhnout po klávesnici.
Odměnou mi budiž nesmělý
"Můžu si k tobě přisednout? Ty už ani nenapíšeš.
Předtím jsi aspoň občas napsala."
Salvy slávy schovávám za lhostejnost.
Deset dní.
Ze spaní se budím snem, ve kterém mu posílám zprávu.
Hodně mi buší srdce a bolí neúspěch.
Uf.
A tak jsme to odvykání začali druhým směrem.
Začneme tebou.
Zítra uklízím Česko. S partou malých Romů.
Potenciály. Mnohdy větší než v nás.
Stále víc vím, jakým směrem bych se chtěla orientovat.
"A ty vážně chceš vystudovat práva a pak se upsat menšinám?"
Jo, chcu.
Můj život je sice jako sinusojda, ale momentálně hodně veselej.
Pampelišky.
Jaro.
Hanz.
Řada deseti čárek.
Vobčas ZONka místo piva.
A kamarádi. Hlavně ti.
WB*
Zvládám si sednout na ruce,
kdykoliv by se měly rozeběhnout po klávesnici.
Odměnou mi budiž nesmělý
"Můžu si k tobě přisednout? Ty už ani nenapíšeš.
Předtím jsi aspoň občas napsala."
Salvy slávy schovávám za lhostejnost.
Deset dní.
Ze spaní se budím snem, ve kterém mu posílám zprávu.
Hodně mi buší srdce a bolí neúspěch.
Uf.
A tak jsme to odvykání začali druhým směrem.
Začneme tebou.
Zítra uklízím Česko. S partou malých Romů.
Potenciály. Mnohdy větší než v nás.
Stále víc vím, jakým směrem bych se chtěla orientovat.
"A ty vážně chceš vystudovat práva a pak se upsat menšinám?"
Jo, chcu.
Můj život je sice jako sinusojda, ale momentálně hodně veselej.
Pampelišky.
Jaro.
Hanz.
Řada deseti čárek.
Vobčas ZONka místo piva.
A kamarádi. Hlavně ti.
WB*
Thursday 7 April 2016
7. 4. 2016 - eternities and seconds.
Jaro po dešti příjemně voní.
Březnová sinusojda v propadu má s dubnovými jarními dny zase kam stoupat.
Březen?
Deset dní okázalé volnosti.
Tři noci si usínáme v náručí.
Voníš jako kombinace marihuany a pánskýho šampónu.
Taky trochu jako borovicovej les a motorovej olej.
S poslední nocí cítím, že je to všechno na velmi dlouho naposled.
Proto
Březnová sinusojda v propadu má s dubnovými jarními dny zase kam stoupat.
Březen?
Deset dní okázalé volnosti.
Tři noci si usínáme v náručí.
Voníš jako kombinace marihuany a pánskýho šampónu.
Taky trochu jako borovicovej les a motorovej olej.
S poslední nocí cítím, že je to všechno na velmi dlouho naposled.
Proto
chci, aby byly vidět tvý oči
nás prohlížím nás v zrcadle
vrývám do paměti vysoce posazenej strop
broukám Tovačovský hatě
a hodně moc tě tisknu.
Po dlouhý době mi vlasy čechrá vítr,
Když o sebe jemně ťukaj dvě černý helmy.
Křik motoru a kožená vůně.
Zastavit čas, když odstředivá síla nutí tisknout pevněji.
Neustále skládám mozaiky ze vzpomínek a dláždím si jimi cestu do pekla.
Nejprve budu muset odvyknout alkoholu,
Protože budí hluboký deprese.
Potom stříbrnýmu prstýnku na levé ruce.
Každodenním návštěvám v Teple.
A nakonec, nakonec tobě.
***
Hluboce si vyčítám přání,
Aby táta někam odjel
A já zůstala sama s mámou.
Faktem ale je, že odvykání od alkoholu by bylo mnohem jednodušší.
Víc jara!
Do starých básní
našich dvou světů
nechej mě dopsat aspoň pár řádků.
Musím si uvědomit,
Že společný noci primárně těší
A sekundárně bolí.
Musím si uvědomit,
Že společný noci primárně těší
A sekundárně bolí.
Thursday 17 March 2016
17. 3. 2016 - maybe I'm too busy being yours.
S každou hladinou přicházející dno.
S každou hodinou přicházející den.
Moje asocialita se zase pokradmu hlásí o slovo.
Zabít ji v zárodku.
Je chuť jít se opít sama do hospody známkou alkoholismu?
Překonávám sama sebe, když jedu vlakem domů. Paralyzující adrenalin.
Když přecházím silnici, aniž bych se rozhlídla.
Když záplatuju propálenou díru na lavičce v parku
a zapáleně diskutuju s bezdomovcem.
Španěl se mnou znovu usrkává kafe s medem,
Plánujem nedělní filmovej večer,
Sedíme na lavičce v parku, opíráme o sebe hlavy,
Proplítáme prsty a svět se zdá na pár minut být zase v pořádku.
S propálenou bundou, bolavou hlavou, zlomeným srdečním obratlem,
ale se Španělem po svý levici a s lidskou podstatou Španěla.
Holčičí pohlaví -
Nemesis a trojice J&V&M
- na chvíli neprožírají díry v mým mozku.
Protože zase na chvílí souzníme.
"Koupíš si malou motorku?"
"Dvakrát tak velkou jak já."
"Jsi neustále roztomilá."
"A von říká 'ty máš ty mezilidský vztahy a pičoviny a já mám kolo.'
Tak já mám motorku."
"A budem brzo sdílet mezilidský vztahy, pičoviny a motorku?"
Maják mě rozpaluje do běla,
A pak se ke mně tulí u sálajícího krbu
A je to příjemnej návrat ke kořenům,
Ale nikdy jsme si nebyli dál.
Ochota skočit z desátýho patra pro kluka,
S kterým je náročný prohodit pár souvislejch vět.
Po propovídaných nocích .
Schoval jsi se do mě, to tě nezachrání.
Když se nám nedaří nic postavit, pojďme aspoň něco zbourat.
Program na nedělní večer -
1) Only lovers left alive
2) Perfect sense
3) Lock, stock and two smoking barrels
4) Sinister
S každou hodinou přicházející den.
Moje asocialita se zase pokradmu hlásí o slovo.
Zabít ji v zárodku.
Je chuť jít se opít sama do hospody známkou alkoholismu?
Překonávám sama sebe, když jedu vlakem domů. Paralyzující adrenalin.
Když přecházím silnici, aniž bych se rozhlídla.
Když záplatuju propálenou díru na lavičce v parku
a zapáleně diskutuju s bezdomovcem.
Španěl se mnou znovu usrkává kafe s medem,
Plánujem nedělní filmovej večer,
Sedíme na lavičce v parku, opíráme o sebe hlavy,
Proplítáme prsty a svět se zdá na pár minut být zase v pořádku.
S propálenou bundou, bolavou hlavou, zlomeným srdečním obratlem,
ale se Španělem po svý levici a s lidskou podstatou Španěla.
Holčičí pohlaví -
Nemesis a trojice J&V&M
- na chvíli neprožírají díry v mým mozku.
Protože zase na chvílí souzníme.
"Koupíš si malou motorku?"
"Dvakrát tak velkou jak já."
"Jsi neustále roztomilá."
"A von říká 'ty máš ty mezilidský vztahy a pičoviny a já mám kolo.'
Tak já mám motorku."
"A budem brzo sdílet mezilidský vztahy, pičoviny a motorku?"
Maják mě rozpaluje do běla,
A pak se ke mně tulí u sálajícího krbu
A je to příjemnej návrat ke kořenům,
Ale nikdy jsme si nebyli dál.
Ochota skočit z desátýho patra pro kluka,
S kterým je náročný prohodit pár souvislejch vět.
Po propovídaných nocích .
Schoval jsi se do mě, to tě nezachrání.
Když se nám nedaří nic postavit, pojďme aspoň něco zbourat.
Program na nedělní večer -
1) Only lovers left alive
2) Perfect sense
3) Lock, stock and two smoking barrels
4) Sinister
Thursday 10 March 2016
10. 3. 2016 - who ruins the world?
Kolikrát to bolí už tak, že bych radši skočila šipku do betonovýho chodníku, sežrala si vnitřnosti nebo se ubila krýglem.
Obětuju šest hodin svýho drahocenýho času, abych seděla naproti, poslouchala o jeho Nemesis, upíjela pomaličku pivo a s každou ke dni se blížící hladinou se modlila, aby si ten šátek okolo krku ještě nedával a radši mávnul směrem k baru. Neštěstíčka.
"Víš, to je jako dvě komety, který letí proti sobě,
A když už to vypadá, že se střetnou, tak se minou,
Ale ta gravitace způsobí, že okolo sebe neustále rotují,
A nakonec se sebe dotknou a všechno exploduje."
(Komika situace, když mluví o Nemesis
a já mu pochválím myšlenku. Hah.)
Sdílíme úsměvy. Je to to jediný co sdílíme.
Kouzla.
Nejoblíbenější.
"Co bys od něj čekala,
on mi zní jako andělský kur.
Mám tě rád, kočko.. A dobrou:*"
/-pro tyhle zprávy si propaluju díry do srdce/
Vobčas sním o životě abstinenta. Nekuřáka. Vegana. Ekospasitele. Ale každej člověk má asi jiný poslání.
"Aha, já myslel, že mě tam máš,
Protože jsem tvůj třetí nejlepší kamarád."
"Nejsi."
"Coo? Tak druhej?"
(Nejsi. Jsi můj úhlavní nepřítel.)
Policajt si mě chce vodit domů, i když mu po ránu pláču v náruči.
"Radši se s tebou budu trápit, než být hned zapomenutej."
Lámeš rekordy všech těch, co mě kdy měli rádi.
Škoda, že nejseš aspoň trochu čůrák.
Wild Blonde*
Obětuju šest hodin svýho drahocenýho času, abych seděla naproti, poslouchala o jeho Nemesis, upíjela pomaličku pivo a s každou ke dni se blížící hladinou se modlila, aby si ten šátek okolo krku ještě nedával a radši mávnul směrem k baru. Neštěstíčka.
"Víš, to je jako dvě komety, který letí proti sobě,
A když už to vypadá, že se střetnou, tak se minou,
Ale ta gravitace způsobí, že okolo sebe neustále rotují,
A nakonec se sebe dotknou a všechno exploduje."
(Komika situace, když mluví o Nemesis
a já mu pochválím myšlenku. Hah.)
Sdílíme úsměvy. Je to to jediný co sdílíme.
Kouzla.
Nejoblíbenější.
"Co bys od něj čekala,
on mi zní jako andělský kur.
Mám tě rád, kočko.. A dobrou:*"
/-pro tyhle zprávy si propaluju díry do srdce/
Vobčas sním o životě abstinenta. Nekuřáka. Vegana. Ekospasitele. Ale každej člověk má asi jiný poslání.
"Aha, já myslel, že mě tam máš,
Protože jsem tvůj třetí nejlepší kamarád."
"Nejsi."
"Coo? Tak druhej?"
(Nejsi. Jsi můj úhlavní nepřítel.)
Policajt si mě chce vodit domů, i když mu po ránu pláču v náruči.
"Radši se s tebou budu trápit, než být hned zapomenutej."
Lámeš rekordy všech těch, co mě kdy měli rádi.
Škoda, že nejseš aspoň trochu čůrák.
Wild Blonde*
Saturday 5 March 2016
5. 3. 2016 - so lift up my body and lose all control.
..and I cough up my lungs,
because they remind me how it all went wrong.
But I leave in my heart,
because I don't want to stay in the dark..
Občas se sama sebe ptám,
Kolik opilých nocí,
Máminých náručí,
Zapálených svíček
A písniček od OMAM
Bude ještě potřeba?
"Já viděl, jak jste se k sobě tulili.
Kdyby jsi přišla za mnou,
Taky bych tě přitulil a utěšil."
"Sedl jsi si k úplně jinýmu stolu.."
"Ale doufal jsem, že za mnou přijdeš."
"A dáš mi taky ruku?"
Proč mluvíš takhle, když pak jedinou větou smeteš všechno ze stolu. Mluví z tebe jen neuspokojený ego?
Často mám před očima červený světlo tvýho pokoje s vysokýma dveřma a to, jak sedíme na balkóně a típem cigarety do přeplněné zavařovačky zpodobňující popelník.. Taky tvůj chundelatej župan. A to, jak mě před zrcadlem objímáš a do naprostýho ticha konstatuješ, jak moc nám to spolu sluší.
Mucha má zarosený oči, když od nás dostává obleček pro miminko s nápisem "akutní potřeba lásky". Jsem z toho málem taky naměkko, když vidím tenhle výraz u slečny, co svoje výtvory častuje označením femi-punk.
Hluboký srdeční rány. Potřeba fyzických pomalých kontaktů. Protancovaný podrážky. Emoční přemíry. Potrhaný sliby. To, jak všichni těží z chvil, kdy jsou druzí opilí. Tahání upřímností, stírání slziček, proplítání prstů, což s každou střízlivostí zase zmizí.
Wild Blonde*
because they remind me how it all went wrong.
But I leave in my heart,
because I don't want to stay in the dark..
Občas se sama sebe ptám,
Kolik opilých nocí,
Máminých náručí,
Zapálených svíček
A písniček od OMAM
Bude ještě potřeba?
"Já viděl, jak jste se k sobě tulili.
Kdyby jsi přišla za mnou,
Taky bych tě přitulil a utěšil."
"Sedl jsi si k úplně jinýmu stolu.."
"Ale doufal jsem, že za mnou přijdeš."
"A dáš mi taky ruku?"
Proč mluvíš takhle, když pak jedinou větou smeteš všechno ze stolu. Mluví z tebe jen neuspokojený ego?
Často mám před očima červený světlo tvýho pokoje s vysokýma dveřma a to, jak sedíme na balkóně a típem cigarety do přeplněné zavařovačky zpodobňující popelník.. Taky tvůj chundelatej župan. A to, jak mě před zrcadlem objímáš a do naprostýho ticha konstatuješ, jak moc nám to spolu sluší.
Mucha má zarosený oči, když od nás dostává obleček pro miminko s nápisem "akutní potřeba lásky". Jsem z toho málem taky naměkko, když vidím tenhle výraz u slečny, co svoje výtvory častuje označením femi-punk.
Hluboký srdeční rány. Potřeba fyzických pomalých kontaktů. Protancovaný podrážky. Emoční přemíry. Potrhaný sliby. To, jak všichni těží z chvil, kdy jsou druzí opilí. Tahání upřímností, stírání slziček, proplítání prstů, což s každou střízlivostí zase zmizí.
Wild Blonde*
Debilní komedie o americkejch maturitních plesech.
Těch vyhozených šest kil snad i stálo za to.
Naivní blondýna s tmavovlasým donchuanem.
Sunday 28 February 2016
28. 2. 2016 - alle Regale sind leer.
Všechno začíná být příliš složitý.
Španěl se nakonec na poslední chvíli před plesem hlásí o slovo a okolo deváté mi nastavuje rámě. Zaplatila sem šest stovek za ruce okolo ramen, propletený prsty, jeho teplej dech, pár pus a očividně i za to, aby na to zase rychle zapomněl. S dalším dnem sedíme znovu každej u jinýho stolu, on v bílé polokošili, já ve vytahaným černým triku, vyčerpaná emoční přemírou.
Teplo a čtvrteční oldiesky by měly urychleně skončit, protože hrozí, že utonu ve vlastních slzičkách. Ale kdo by měnil ty momenty, kdy odcházím s pěti pivama a třema panákama v krevním oběhu a platím 81 korun. A tu radost ze stále stejných tváří, hloupejch vtipů a nápisu "pivo za sex".. Co kdyby jsi tam přestal chodit ty?
Komičnost situace,
S jednou rukou okolo mých ramen
A propletenými prsty -
"líbí se ti můj brácha?"
"Nevim, asi docela jo."
"Tak já se zeptám jeho a nějak to uděláme."
Chce se mi nad tím pozastavit, ale vlastně už ničím nepřekvapuješ.
Kdyby mi bylo pět, tak budu brečet a bušit ti pěstičkama do žaludku.
"Ale nebezpečná jsi."
"Jakto?"
"Protože jsem tě vzal k vodě."
"A?"
"A vím, že jsi zatraceně sexy."
Bundakluk dělá stejnou blbost, jako se podařila kdysi mně. Pod lihovým oparem mě zve do postele. Ne, ale dík.
Z těch všech pavoučích sítí mi jde hlava kolem.
Přes židli mi visí kostkovaná Policajtova košile, která je následkem svrškové výměny. Mocmoc zábavnej večer, když se do muziky svíjí tři kluci v dámských tričkách a holky ve velkejch košilích. Takhle se čas od času baví místní.
Životní otázkou je,
Kam se poztrácely všechny moje pinetky?
Wild Blonde*
Španěl se nakonec na poslední chvíli před plesem hlásí o slovo a okolo deváté mi nastavuje rámě. Zaplatila sem šest stovek za ruce okolo ramen, propletený prsty, jeho teplej dech, pár pus a očividně i za to, aby na to zase rychle zapomněl. S dalším dnem sedíme znovu každej u jinýho stolu, on v bílé polokošili, já ve vytahaným černým triku, vyčerpaná emoční přemírou.
Teplo a čtvrteční oldiesky by měly urychleně skončit, protože hrozí, že utonu ve vlastních slzičkách. Ale kdo by měnil ty momenty, kdy odcházím s pěti pivama a třema panákama v krevním oběhu a platím 81 korun. A tu radost ze stále stejných tváří, hloupejch vtipů a nápisu "pivo za sex".. Co kdyby jsi tam přestal chodit ty?
Komičnost situace,
S jednou rukou okolo mých ramen
A propletenými prsty -
"líbí se ti můj brácha?"
"Nevim, asi docela jo."
"Tak já se zeptám jeho a nějak to uděláme."
Chce se mi nad tím pozastavit, ale vlastně už ničím nepřekvapuješ.
Kdyby mi bylo pět, tak budu brečet a bušit ti pěstičkama do žaludku.
"Ale nebezpečná jsi."
"Jakto?"
"Protože jsem tě vzal k vodě."
"A?"
"A vím, že jsi zatraceně sexy."
Bundakluk dělá stejnou blbost, jako se podařila kdysi mně. Pod lihovým oparem mě zve do postele. Ne, ale dík.
Z těch všech pavoučích sítí mi jde hlava kolem.
Přes židli mi visí kostkovaná Policajtova košile, která je následkem svrškové výměny. Mocmoc zábavnej večer, když se do muziky svíjí tři kluci v dámských tričkách a holky ve velkejch košilích. Takhle se čas od času baví místní.
Životní otázkou je,
Kam se poztrácely všechny moje pinetky?
Wild Blonde*
Friday 26 February 2016
26. 2. 2016 - fuck you #2
Wir haben alles gesehen,
haben schon alles gemacht,
haben alles gefühlt
und haben schon alles gedacht.
Německej rap znovu prostupuje všechny zdi.
Už s polednem do sebe klopím prvního skořicovýho Jacka.
Sama sobě se vysmívám,
Když si uvědomím,
Jak se mnou dokáže zamávat tmavovlasej idiot.
Naplánovanej ples nejspíš padá,
Jelikož jsem okázale ignorovaná.
Kéž by si aspoň někdo ty lístky koupil.
Seš zmrd. Seš prvotřídní zmrd.
Mírnější slova pro to ani nejsou.
Doufám, že jednou budeš litovat toho,
Kolik lidí jsi od sebe odehnal.
Stejně jako jsem toho kolikrát litovala já.
WB*
haben schon alles gemacht,
haben alles gefühlt
und haben schon alles gedacht.
Německej rap znovu prostupuje všechny zdi.
Už s polednem do sebe klopím prvního skořicovýho Jacka.
Sama sobě se vysmívám,
Když si uvědomím,
Jak se mnou dokáže zamávat tmavovlasej idiot.
Naplánovanej ples nejspíš padá,
Jelikož jsem okázale ignorovaná.
Kéž by si aspoň někdo ty lístky koupil.
Seš zmrd. Seš prvotřídní zmrd.
Mírnější slova pro to ani nejsou.
Doufám, že jednou budeš litovat toho,
Kolik lidí jsi od sebe odehnal.
Stejně jako jsem toho kolikrát litovala já.
WB*
Monday 22 February 2016
22. 2. 2016 - ex offo de iure.
Vobčas přemejšlím nad tím, jestli by nebylo lepší bejt na holky. Rozuměly by mně stejně jako já sama sobě. Umí se usmát přesně tak, jak já potřebuju. Pusy na tvář chutnaj stejně jak vod tmavovlasejch donchuanů a mám chuť to v chodbičce na záchod zkusit. Not enough drunk, not enough crazy. Ok, holky, vůbec netušíte, vo co přicházíte.
Bundakluk pochopil. Tleskám. Po jedné noční hodině mi do tmy září "že napoprvé špatně odhadnul pocity z toho, že jsme se viděli." Dík. Prostě to zlomíme. Když se mě Španěl ptá "a to je ten, co ti mačkal hlavu?", tak se vlastně i docela bavím.
Moc ráda se jenom koukám na to, jak kluci hrajou deskovky. Je to příjemný. Nekomunikujem. Jen koukám. Je to příjemně familiérní okamžik.
Naše diskuze se hodně scvrkly. Vypadaj asi takhle.
"jsem smutná."
"Poď mě obejmout."
"Máš doma M.?"
"Jo."
"Hm"
A pak už tak nějak jenom fyzicky souzníme. Psychicky vůbec. Psychicky jsme vlastně každej někde úplně jinde.
Kolik v životě sežere sprchování?
A jídlo?
A koukání na pěkný lidí?
A líbání?
Tonout anebo plout?
Hořet nebo vyhasnout?
WB*
Bundakluk pochopil. Tleskám. Po jedné noční hodině mi do tmy září "že napoprvé špatně odhadnul pocity z toho, že jsme se viděli." Dík. Prostě to zlomíme. Když se mě Španěl ptá "a to je ten, co ti mačkal hlavu?", tak se vlastně i docela bavím.
Moc ráda se jenom koukám na to, jak kluci hrajou deskovky. Je to příjemný. Nekomunikujem. Jen koukám. Je to příjemně familiérní okamžik.
Naše diskuze se hodně scvrkly. Vypadaj asi takhle.
"jsem smutná."
"Poď mě obejmout."
"Máš doma M.?"
"Jo."
"Hm"
A pak už tak nějak jenom fyzicky souzníme. Psychicky vůbec. Psychicky jsme vlastně každej někde úplně jinde.
Kolik v životě sežere sprchování?
A jídlo?
A koukání na pěkný lidí?
A líbání?
Tonout anebo plout?
Hořet nebo vyhasnout?
WB*
Friday 19 February 2016
19. 2. 2016 - dive in with me.
Když se v dešti kymací slečna, spoře oblečená, svlíkám svou bundu, nabízím ji cigaretu a s větou "chlapi jsou zmrdi, viď?" poslouchám příběh o tom, jak měla odjet do Španělska (paradox, lol.) a její partner beze slova zmizel. A když Policajt bez jedinýho slova přivolává taxík, poprvé v životě dostávám pocit, že nehrajem na dojmy ani na plusový body, ale jednoduše na lidskou solidaritu.
Vobčas je mi líto, že všichni ti hodní kluci,
Co mají srdce na správnejch místech,
Trpí kvůli zmrdům.
Španělovi se topím v kávové sedlině,
Stojím s ním u vodky s tonicem,
Zas příznačně hraje Chuck Berry
A neustále ty zdrobnělý oslovení.
"Když mi v následujících dvou týdnech napíšeš,
vždycky ti pomůžu.
A vlastně v následujících deseti letech a dvou týdnech,
protože tě mám rád."
/do jaký míry si můžou lidi jako my hrát na kamarády?/
A tak mě vobčas pohladí po tváři,
Dá pusu do vlasů
A pozve na kafe,
Aby měl tu podlahu pod sebou neustále čistou.
Mlíko, pivo a tousty.
Mužský sítě.
Neustálý vylívání svejch realit,
Aby pochopili, že klepou zbytečně.
Nechápou.
Oldies hity.
Taneční kreace.
Španělova paperbacková knížka.
Pozitivní obličeje.
Slzičky
A moje máma, která je umí nejlíp setřít.
Psychický vyždímanosti.
Duševní rzi.
/- život posledních dní/
Wild Blonde*
Vobčas je mi líto, že všichni ti hodní kluci,
Co mají srdce na správnejch místech,
Trpí kvůli zmrdům.
Španělovi se topím v kávové sedlině,
Stojím s ním u vodky s tonicem,
Zas příznačně hraje Chuck Berry
A neustále ty zdrobnělý oslovení.
"Když mi v následujících dvou týdnech napíšeš,
vždycky ti pomůžu.
A vlastně v následujících deseti letech a dvou týdnech,
protože tě mám rád."
/do jaký míry si můžou lidi jako my hrát na kamarády?/
A tak mě vobčas pohladí po tváři,
Dá pusu do vlasů
A pozve na kafe,
Aby měl tu podlahu pod sebou neustále čistou.
Mlíko, pivo a tousty.
Mužský sítě.
Neustálý vylívání svejch realit,
Aby pochopili, že klepou zbytečně.
Nechápou.
Oldies hity.
Taneční kreace.
Španělova paperbacková knížka.
Pozitivní obličeje.
Slzičky
A moje máma, která je umí nejlíp setřít.
Psychický vyždímanosti.
Duševní rzi.
/- život posledních dní/
Wild Blonde*
Ale to šestnáctiletý dítě z romskýho muzea by řeklo - všechno je lepší než válka.
Wednesday 3 February 2016
3. 2. 2016 - srdce a rap.
Slavím narozeniny a vlastně si z toho slavení nic nepamatuju.
Chuť skořicovýho Jacka a časový rozmezí mezi pátou a devátou.
Všechno startuje panák kvalitního rumu s dědečkem. Je mu devadesát. Na svoje dvacetiny přemýšlím nad tím, co bude, až on nebude.
U vedlejšího stolu sedí ze začátku Španěl, jen se na něho chcu vobčas kouknout. To, že zapomněl, mě ale sere, mezi náma. Přesto mu odpustím každej křivej pohled, protože je smutnej. A tak se mu zítřejším šálkem kafe pokusím zlepšit auru, protože i od vedlejšího stolu slyším jeho těžkej dech.
Myslím, že já a Brunetka z jeho postele, jsme jediný holky, kterým je z něho smutno. Myslim, že ona je člověk, kterej ho miluje stejně jak já.
Domů mě doprovází Policajt. Ráno se pomodlím, aby si nic nepamatoval. Pamatuje si víc než já. Dnes v 17:30 kino.
Kdybych si nebyla jistá tím, že Maják ví naprosto jistě o mé slabosti pro Španěla, tak bych měla možná i morální kocovinu. Let's say, že moje náklonnost byla prostě a jednoduše přátelská. Schoulit se mu v klíně a plakat, to bych chtěl.
Achjo, možná tu ta morální kocovina přece jen trochu je.
Už mě ani Hanz jako záplata nebaví. Díky Bohu, že to nikdy nebral vážně ani jeden z nás.
Měla bych si přestat látat rány cizíma penisama. A tak trochu truchlit kvůli Španělovi. Ale whatever, kino s Policajtem, Majkl V. s Tanečníkem, pár slov s Košilí.. Zapláču doma, večer.
Můj životní styl se znovu naklání na dost špatnou stranu. Když leju, všechno je dobrý. Když ne, jsem dost smutná panda. Čím jiným než penisem se látaj rány?
Wild Blonde*
Chuť brečet v náručí tomu, kvůli komu brečím.
Chuť skořicovýho Jacka a časový rozmezí mezi pátou a devátou.
Všechno startuje panák kvalitního rumu s dědečkem. Je mu devadesát. Na svoje dvacetiny přemýšlím nad tím, co bude, až on nebude.
U vedlejšího stolu sedí ze začátku Španěl, jen se na něho chcu vobčas kouknout. To, že zapomněl, mě ale sere, mezi náma. Přesto mu odpustím každej křivej pohled, protože je smutnej. A tak se mu zítřejším šálkem kafe pokusím zlepšit auru, protože i od vedlejšího stolu slyším jeho těžkej dech.
Myslím, že já a Brunetka z jeho postele, jsme jediný holky, kterým je z něho smutno. Myslim, že ona je člověk, kterej ho miluje stejně jak já.
Domů mě doprovází Policajt. Ráno se pomodlím, aby si nic nepamatoval. Pamatuje si víc než já. Dnes v 17:30 kino.
Kdybych si nebyla jistá tím, že Maják ví naprosto jistě o mé slabosti pro Španěla, tak bych měla možná i morální kocovinu. Let's say, že moje náklonnost byla prostě a jednoduše přátelská. Schoulit se mu v klíně a plakat, to bych chtěl.
Achjo, možná tu ta morální kocovina přece jen trochu je.
Už mě ani Hanz jako záplata nebaví. Díky Bohu, že to nikdy nebral vážně ani jeden z nás.
Měla bych si přestat látat rány cizíma penisama. A tak trochu truchlit kvůli Španělovi. Ale whatever, kino s Policajtem, Majkl V. s Tanečníkem, pár slov s Košilí.. Zapláču doma, večer.
Můj životní styl se znovu naklání na dost špatnou stranu. Když leju, všechno je dobrý. Když ne, jsem dost smutná panda. Čím jiným než penisem se látaj rány?
Wild Blonde*
Chuť brečet v náručí tomu, kvůli komu brečím.
Saturday 30 January 2016
30. 1. 2016 - i don't know what to say since the twist of fate.
Když spěchám na autobus slunečným pátkem, přepadá mě bezbřehá chuť sednout si pod ořešák a oživit zářijový odpoledne, kdy jsme se s Majákem váleli v parku a potom seděli na dosah zelenýmu listu. Autobus si nechávám ujet a promrzám na špinavým obrubníku. Jen proto, abych si uvědomila, že životy se rozchází stejně jako dešťový kapky na skleněných výplních. Říkals spoustu rozumnejch věcí, vždycky. A s každým "já mám vždycky pravdu" jsem ti měla říct, že to vím. Zvláštním způsobem z toho ani nejsem nešťastná. Zvláštním způsobem proto, že veškerý moje neštěstí momentálně okupuje ješitnej egoista (zatleskej si, hlupko.) .. Přesto na tebe vobčas poočku kouknu k vedlejšímu stolu a jsem děsně hrdá, že tě znám a shodila bych se ze židle za to, že iracionálně skáču do piva Španělovi (zatleskej si, hlupko.)
Španěl s pozdním odpolednem zase okupuje paletu, mám chuť ho okázale přehlížet, ale se studem předchozího dne pouze pípnu cosi jako pozdrav a sedám si na protější židli. Jakmile ale přichází můj dvoumetrovej nejlepší kamarád a hraje Iris od Goo Goo Dolls, automaticky se boří všechny hráze. Psychicky vyždímaná holka. A zase, ZASE, je v tom nějakej pablb. Achjo.
A nejhorší na tom všem je, že i kdybys o mě jen malilinko stál, děsně bys se mnou zametal a já bych se pro tebe ještě namočila, abys tu podlahu měl čistší. Takhle jednoduše by šly popsat naše povahy.
Tancuju. Tancuju hodně. S nedostatkem sexu přichází také absolutní nevytancovanost, které se nelze zbavit. Když potřebuju z obýváku do kuchyně, musím nejdřív obtancovat po obvodu pokoj. Celý život se tedy ještě více táhne, jelikož všechno najednou trvá déle.
Špatně spím. Už za to ani nemůžou energeťáky prohlubující mou aktivitu skrz zkouškový. Prostě jenom ležím v modrý peřině a koukám do tmy. Vobčas taky padám z útesu u šplouchajícího oceánu a s trhnutím se budím do temnoty. Možná za to může ta modrá peřina.
V sociologii práva píšou, že ženám funguje emoční i racionální půlka mozku a mužům jen ta racionální. Musím být jakási hluboká chyba, jelikož mi funguje jen ta emoční.
Je třičtvrtě na tři, nejsem ani unavená a to jsem minulou noc spala čtyři hodiny. Ráda si tu třídím myšlenky. Jak to dělají lidi, co nemají virtuální realitu? Vykládaj to v noci do polštáře?
WB*
Španěl s pozdním odpolednem zase okupuje paletu, mám chuť ho okázale přehlížet, ale se studem předchozího dne pouze pípnu cosi jako pozdrav a sedám si na protější židli. Jakmile ale přichází můj dvoumetrovej nejlepší kamarád a hraje Iris od Goo Goo Dolls, automaticky se boří všechny hráze. Psychicky vyždímaná holka. A zase, ZASE, je v tom nějakej pablb. Achjo.
A nejhorší na tom všem je, že i kdybys o mě jen malilinko stál, děsně bys se mnou zametal a já bych se pro tebe ještě namočila, abys tu podlahu měl čistší. Takhle jednoduše by šly popsat naše povahy.
Tancuju. Tancuju hodně. S nedostatkem sexu přichází také absolutní nevytancovanost, které se nelze zbavit. Když potřebuju z obýváku do kuchyně, musím nejdřív obtancovat po obvodu pokoj. Celý život se tedy ještě více táhne, jelikož všechno najednou trvá déle.
Špatně spím. Už za to ani nemůžou energeťáky prohlubující mou aktivitu skrz zkouškový. Prostě jenom ležím v modrý peřině a koukám do tmy. Vobčas taky padám z útesu u šplouchajícího oceánu a s trhnutím se budím do temnoty. Možná za to může ta modrá peřina.
V sociologii práva píšou, že ženám funguje emoční i racionální půlka mozku a mužům jen ta racionální. Musím být jakási hluboká chyba, jelikož mi funguje jen ta emoční.
Je třičtvrtě na tři, nejsem ani unavená a to jsem minulou noc spala čtyři hodiny. Ráda si tu třídím myšlenky. Jak to dělají lidi, co nemají virtuální realitu? Vykládaj to v noci do polštáře?
WB*
Friday 29 January 2016
29. 1. 2016 - i fink u freeky.
Zpitý večery. Dokola a stále.
Na tanečním parketu je Tanečník, protáčí mě v kruzích a TYVOLE, už jen kvůli tomu klukovi stojí za to žít. Škoda že nemá na hlavě ani jeden vlas. Kdyby měl, mohli bychom spolu diskutovat.
Španěl se ostříhal. Přesto mu pod světlem lampy cuchám krátký vlasy a bolí mě u srdce. Vážně sme se dostali na tenkej led, protože dělám pičoviny, kdykoliv si přihnu a vždycky to má co do činění s ním. Silně přemýšlím nad nápadem už nikdy nevkročit do Tepla. Domů. Najít kluka na tanečním parketu. Ne mezi zelenýma stěnama. Protože Španěl tě vobtáčí okolo svýho malíčku, bez jakýchkoliv budoucích plánu a ty si to málo uvědomuješ, holko. Žijem totiž v době, kdy líbačky na zastávkách nic neznamenaj.
Potřebuju to, co se dělo ve Věčným svitu neposkvrněné mysli. Zapomenout na něj už nafurt. A na Teplo taky. A na pivo taky.
V 5:04 posílám ecard s výslovnou nabídkou k eliminaci mýho vlastního deficitu.
Lol.
Šest piv a skořicovej jack je obvi až příliš. Dělá mě to dementní.
Asi jsem do něj fakt blázen. Prostřelit si hlavu. Tohle zjištění nemělo nikdynikdynikdy přijít. Achjo.
Na literární obraty dneska mrdám, dnes jsem ještě nešťastnější než včera Španěl.
WB*
Na tanečním parketu je Tanečník, protáčí mě v kruzích a TYVOLE, už jen kvůli tomu klukovi stojí za to žít. Škoda že nemá na hlavě ani jeden vlas. Kdyby měl, mohli bychom spolu diskutovat.
Španěl se ostříhal. Přesto mu pod světlem lampy cuchám krátký vlasy a bolí mě u srdce. Vážně sme se dostali na tenkej led, protože dělám pičoviny, kdykoliv si přihnu a vždycky to má co do činění s ním. Silně přemýšlím nad nápadem už nikdy nevkročit do Tepla. Domů. Najít kluka na tanečním parketu. Ne mezi zelenýma stěnama. Protože Španěl tě vobtáčí okolo svýho malíčku, bez jakýchkoliv budoucích plánu a ty si to málo uvědomuješ, holko. Žijem totiž v době, kdy líbačky na zastávkách nic neznamenaj.
Potřebuju to, co se dělo ve Věčným svitu neposkvrněné mysli. Zapomenout na něj už nafurt. A na Teplo taky. A na pivo taky.
V 5:04 posílám ecard s výslovnou nabídkou k eliminaci mýho vlastního deficitu.
Lol.
Šest piv a skořicovej jack je obvi až příliš. Dělá mě to dementní.
Asi jsem do něj fakt blázen. Prostřelit si hlavu. Tohle zjištění nemělo nikdynikdynikdy přijít. Achjo.
Na literární obraty dneska mrdám, dnes jsem ještě nešťastnější než včera Španěl.
WB*
Tuesday 26 January 2016
26. 1. 2016 - hahahah.
Za sedum hodin budu sedět v učebně 034
A zvracet na papír.
Nebo možná taky vedle lavice.
Nikdo netušil,
Že zkouškový bude zkoušením mě samotné,
Spíše než právních pojmů.
Klečím v nohách postele
A dramaticky si strkám skripta pod polštář.
Výstřihy a krátký šaty u písemnejch nepomůžou.
Všechno bude dobrý,
Až v šest vezmu za kliku zastavárny
ty mě obejmeš,
A pak se zpiju do němoty
....
A k tomu ty už nebudeš potřeba.
Wild Blonde*
STRUKTURÁLNÍ FUNKCIONALISMUS, TEORIE KONFLIKTU, INTERAKTIVNÍ SOCIOLOGIE!!!!!!!
A zvracet na papír.
Nebo možná taky vedle lavice.
Nikdo netušil,
Že zkouškový bude zkoušením mě samotné,
Spíše než právních pojmů.
Klečím v nohách postele
A dramaticky si strkám skripta pod polštář.
Výstřihy a krátký šaty u písemnejch nepomůžou.
Všechno bude dobrý,
Až v šest vezmu za kliku zastavárny
ty mě obejmeš,
A pak se zpiju do němoty
....
A k tomu ty už nebudeš potřeba.
Wild Blonde*
STRUKTURÁLNÍ FUNKCIONALISMUS, TEORIE KONFLIKTU, INTERAKTIVNÍ SOCIOLOGIE!!!!!!!
Thursday 21 January 2016
25. 1. 2016 - you'll always be the other woman.
Středa.
Teplo.
Piva.
Lidi.
Přeju si, aby ten večer nikdy nikdy nikdy neskončil. Hraje Chuck Berry a tanečky mezi spárami. Maják dělá po úterním večeru již druhý krok k očistě ovzduší po potratu našich spárovaných duší. Cením. Za odměnu si můžeš vybrat postel nebo čokoládu nebo pivo.
Hanz si mě po třetí hodině odvádí domů. Burger napůl po cestě. Jedno z prvních pořádných jídel za poslední dny. Ráno vstávame a spěcháme a já do sněhů novýho dne vcházím ZASE deficitní a ZASE ruku v ruce. Kluci jsou emočně labilní divní cíťové.
Španěl se svíjí jako teplouš v 90 sekundovým videu a s četností mých replay kliků bude video brzy v top 10 internetový videoparády. Zintenzivněly hvězdičkový emotikony v textových zprávách, oslovení kotě stále znovu rozeznívá hukot v uších, ale to, co stále neexistuje, jsou zrychlený pohyby.
Hlouposti. Zkoušky. Nový lidi. Nový potencionální benefity. Tekutá strava za stresových podmínek. Opilý katarze.
A tak každý ráno jenom nasávám kouř ze svejch svršků a cítím tam tebe. Zpropadenej mix tabáku, trávy, parfému a chodby mých prarodičů.
Stokrát za večer zní podnikem "oči pičo."
A tak každý ráno jenom nasávám kouř ze svejch svršků a cítím tam tebe. Zpropadenej mix tabáku, trávy, parfému a chodby mých prarodičů.
Stokrát za večer zní podnikem "oči pičo."
Wild Blonde*
..So someone you love, you really love
May never seen the wonderful in you..
May never seen the wonderful in you..
Wednesday 20 January 2016
20. 1. 2015 - break the bone.
Zapíjím nepovedenou zkoušku víc než ty předchozí, povedený.
Myslím, že za všechno může Španěl,
Kterej mě i s vlasama pod šátkem,
Dokáže zadusit.
Vykládá o jeho Nemesis, a holce co pozval na rande, a která mu už neodpověděla. A já mám chuť zbít ji, jeho a tak nějak celej svět. Ale pak mě obejme, dá mi pusu do vlasů a všechno je zas v nejlepším pořádku.
Sedum jemu směrovanejch opileckejch nepřijatejch hovorů, asi sem přepadla přes tu jedinou, poslední hranu kluka, co nenávidí romy, uprchlíky a tak. Já jako holka, co chce dělat právničinu v okruhu národnostních menšin.
Už ty honby nemůžu ani nazvat lovem kluků, ale už je to prostě a jednoduše honba za sexem. Všechny mužský pohlaví fungujou jako sexuální objekty. Při jednoduché větě "včera sem čet, že holky hrozně volaj po tom, abychom byli gentlemani" vrtím hlavou a myslím si svoje.
A tak byla velká chyba, zakoukat se do ročníku 86, kterej pije kontušovku, točí mě v olympijskejch kruzích, když mu vlajou vlasy, mám před očima hvězdičky a když ho za prahem zastavárny tisknu, cítím voňavku.
A kdykoliv se zvedá od stolu a objímá mě na rozloučenou, notuje mi v hlavě "tak buď, teď a tady, bože diskoték."
Přes práh Tepla jsem snad nikdy neměla vkročit. Španěl by zůstal nepoznaným a Maják by nadále intenzivně svítil. Byl asi doopravdy jednou z nejlepších věcí, kterou jsem v životě měla. Uvědomuju si to, když mě se sílícím večerem objímá na schodech. A já mám chuť ho vzít k nám domů.
Wild Blonde*
Padesát a půl kila. O tři míň než 25. Čas na tetování. Asi.
(Prosit se nenech se)
"chci bejt tvý světlo ve tmě,
dej mi ruku a veď mě,
když se den k večeru naklání."
Myslím, že za všechno může Španěl,
Kterej mě i s vlasama pod šátkem,
Dokáže zadusit.
Vykládá o jeho Nemesis, a holce co pozval na rande, a která mu už neodpověděla. A já mám chuť zbít ji, jeho a tak nějak celej svět. Ale pak mě obejme, dá mi pusu do vlasů a všechno je zas v nejlepším pořádku.
Sedum jemu směrovanejch opileckejch nepřijatejch hovorů, asi sem přepadla přes tu jedinou, poslední hranu kluka, co nenávidí romy, uprchlíky a tak. Já jako holka, co chce dělat právničinu v okruhu národnostních menšin.
Už ty honby nemůžu ani nazvat lovem kluků, ale už je to prostě a jednoduše honba za sexem. Všechny mužský pohlaví fungujou jako sexuální objekty. Při jednoduché větě "včera sem čet, že holky hrozně volaj po tom, abychom byli gentlemani" vrtím hlavou a myslím si svoje.
A tak byla velká chyba, zakoukat se do ročníku 86, kterej pije kontušovku, točí mě v olympijskejch kruzích, když mu vlajou vlasy, mám před očima hvězdičky a když ho za prahem zastavárny tisknu, cítím voňavku.
A kdykoliv se zvedá od stolu a objímá mě na rozloučenou, notuje mi v hlavě "tak buď, teď a tady, bože diskoték."
Přes práh Tepla jsem snad nikdy neměla vkročit. Španěl by zůstal nepoznaným a Maják by nadále intenzivně svítil. Byl asi doopravdy jednou z nejlepších věcí, kterou jsem v životě měla. Uvědomuju si to, když mě se sílícím večerem objímá na schodech. A já mám chuť ho vzít k nám domů.
Wild Blonde*
Padesát a půl kila. O tři míň než 25. Čas na tetování. Asi.
(Prosit se nenech se)
"chci bejt tvý světlo ve tmě,
dej mi ruku a veď mě,
když se den k večeru naklání."
Thursday 14 January 2016
14. 1. 2016 - falling off the bridge.
Probouzím se ve starým známým bytě. Vedle Španěla v námořnickým triku. A jen tak ležíme a koukáme na sebe a ani jeden z nás za celou dobu neudělá jedinej prudkej pohyb. Po několikatýdenním chladnutí usínám na prohřátým těle, a tak ráno odcházím šťastná, přestože čtvrtým týdnem deficitní.
Proplítá mi prsty s prsty, když vycházíme do lednovýho rána, a já vlastně nechápu proč, ale vděčně mu tisknu dlaň. Po asociálním zkouškovým životě je jakýkoliv vstřícný krok příjemný.
Přesto stavíme naše výhody na špatným základě, klidný hřejivý pohyby by měly přicházet až s těmi prudkými. Ne naopak. Už jen kvůli tomu, že je tu ta třpytka, která vyletěla 15. srpna a ještě stále tak úplně nepohasla. A když se tohle smíchá s jeho ješitností, nevznikne z toho všeho nic než provázková vazba. Z mé strany na nekonečně dlouho nepřestřihnutelná.
Dvě zkoušky za mnou a dvě přede mnou.
Věci, na který se těším, jsou oslava po poslední zkoušce, procházka s Hanzem, narozeninová oslava, Svět podle Majkla den předtím, další noc a ráno v červeně osvíceným pokoji, sushi s našima, ples se Španělem, dvanáctihodinovej spánek a tak. Je to mnoho za cenu dvou zpropadených zkoušek! To přece musí jít..
Mám tě hluboko vrytýho pod kůží a kdybych uměla malovat, zvládnu tě z paměti zpodobnit do poslední vrásky.
Možná jsem hloupá, když bych byla snad i schopná ti vlastním tělem vytřít podlahu, a když ti skládám k nohám nejlepší výběr mých dobrých vlastností. Možná jsem hloupá, když jediný, co za to chci jsou tvoje teplý dlaně, pár textovek za měsíc a možnost cuchat ti čas od času vlasy. Ale jsem s tebou šťastná, protože po mě nic nechceš. A tak ti to dám všechno dobrovolně.
Navíc, Bodláčku mi ještě nikdo nikdy neříkal.
Wild Blonde*
I want to taste
you again, like
a secret or a sin
— Matthew Perryman Jones
Proplítá mi prsty s prsty, když vycházíme do lednovýho rána, a já vlastně nechápu proč, ale vděčně mu tisknu dlaň. Po asociálním zkouškovým životě je jakýkoliv vstřícný krok příjemný.
Přesto stavíme naše výhody na špatným základě, klidný hřejivý pohyby by měly přicházet až s těmi prudkými. Ne naopak. Už jen kvůli tomu, že je tu ta třpytka, která vyletěla 15. srpna a ještě stále tak úplně nepohasla. A když se tohle smíchá s jeho ješitností, nevznikne z toho všeho nic než provázková vazba. Z mé strany na nekonečně dlouho nepřestřihnutelná.
Dvě zkoušky za mnou a dvě přede mnou.
Věci, na který se těším, jsou oslava po poslední zkoušce, procházka s Hanzem, narozeninová oslava, Svět podle Majkla den předtím, další noc a ráno v červeně osvíceným pokoji, sushi s našima, ples se Španělem, dvanáctihodinovej spánek a tak. Je to mnoho za cenu dvou zpropadených zkoušek! To přece musí jít..
Mám tě hluboko vrytýho pod kůží a kdybych uměla malovat, zvládnu tě z paměti zpodobnit do poslední vrásky.
Možná jsem hloupá, když bych byla snad i schopná ti vlastním tělem vytřít podlahu, a když ti skládám k nohám nejlepší výběr mých dobrých vlastností. Možná jsem hloupá, když jediný, co za to chci jsou tvoje teplý dlaně, pár textovek za měsíc a možnost cuchat ti čas od času vlasy. Ale jsem s tebou šťastná, protože po mě nic nechceš. A tak ti to dám všechno dobrovolně.
Navíc, Bodláčku mi ještě nikdo nikdy neříkal.
Wild Blonde*
I want to taste
you again, like
a secret or a sin
— Matthew Perryman Jones
Monday 11 January 2016
11. 1. 2016 - sleepless nights.
Studený nohy a konečky prstů
Ve čtyři, téměř se svítáním.
Nekonečná množství písmen,
Která nejsou v knihách s ilustrací.
Plyšový jednorožec slečny s modrými vlasy.
Kvádra s ošklivými kluky uvnitř,
Šaty s pěknými slečnami.
Gobelín se znakem FC Arsenal.
Zelená a červená políčka,
Kdo s koho.
Unavená tiskárna.
296 potisknutých stran.
Prázdnej žaludek,
Prázdnej mozek.
Chuť zpít se do němoty,
Víc než kdy jindy,
Se všemi těmi,
Co se mnou (v)stávají na nepřátelské chodbě.
Zkouškový.
Zpropadené výkřiky do tmy.
Wild Blonde*
Ve čtyři, téměř se svítáním.
Nekonečná množství písmen,
Která nejsou v knihách s ilustrací.
Plyšový jednorožec slečny s modrými vlasy.
Kvádra s ošklivými kluky uvnitř,
Šaty s pěknými slečnami.
Gobelín se znakem FC Arsenal.
Zelená a červená políčka,
Kdo s koho.
Unavená tiskárna.
296 potisknutých stran.
Prázdnej žaludek,
Prázdnej mozek.
Chuť zpít se do němoty,
Víc než kdy jindy,
Se všemi těmi,
Co se mnou (v)stávají na nepřátelské chodbě.
Zkouškový.
Zpropadené výkřiky do tmy.
Wild Blonde*
Friday 1 January 2016
1. 1. 2016 - komparz
Zapláču, když hraje dvakrát po sobě Feder a Španěl tam není. A pak najednou stojí na schodech, s červenou rtěnkou a stínama okolo očí a objímá mě na Novej rok a prostě je. A já bez výsledku zkouším být suverénní, přitom se s každým jeho pozvednutím koutku rozpouštím jak upadená zmrzlina.
Zasklím jeho nabízenou postel, protože Hans, a jsem na sebe tak trochu hrdá a tak trochu naštvaná. A pak v sedum ráno pláču uprostřed města, mocmoc chci, aby mě někdo obejmul a postrádám mobil s peněženkou. Volám z telefonu pána s brýlema na jedno ze tří čísel, který si pamatuju nazpaměť. Své vlastní matce. A tak za chvíli přijíždí stříbrnej Volkswagen, za pár hodin držím v ruce mobil i peněženku a všechno je zas dobrý..
Hans mi přeje do Novýho roku a jeho přání obsahuje oslovení kočičko a tak to trochu bolí, protože Maják už nezáří.
Zbožňuju vzpomínku na tři holky, který venku před Teplem telefonujou přání do novýho roku a bez hlesu si podávají flašku šampaňskýho. Protože sem jednou z nich, tak tu vzpomínku miluju ještě o kousek víc.
Ještě víc zbožňuju vzpomínku na pána přes ulici, kterej se mě ptá, jestli si s ním do novýho roku zahulím, protože jeho kámoši sou suchaři. A tak říkám jo a vlastně mám ten život ráda, i když každej Silvestr za mých dvacet let stál za starou belu.
A tak ať už je léto, motorka, rybník a kyselý špendlíky. Díky za slib, kudrnatej kluku. Vobčas tě miluju. A vobčas ti chci říct
Sametko.
Krasnej šestnáctej!
Wild Blonde*
Zasklím jeho nabízenou postel, protože Hans, a jsem na sebe tak trochu hrdá a tak trochu naštvaná. A pak v sedum ráno pláču uprostřed města, mocmoc chci, aby mě někdo obejmul a postrádám mobil s peněženkou. Volám z telefonu pána s brýlema na jedno ze tří čísel, který si pamatuju nazpaměť. Své vlastní matce. A tak za chvíli přijíždí stříbrnej Volkswagen, za pár hodin držím v ruce mobil i peněženku a všechno je zas dobrý..
Hans mi přeje do Novýho roku a jeho přání obsahuje oslovení kočičko a tak to trochu bolí, protože Maják už nezáří.
Zbožňuju vzpomínku na tři holky, který venku před Teplem telefonujou přání do novýho roku a bez hlesu si podávají flašku šampaňskýho. Protože sem jednou z nich, tak tu vzpomínku miluju ještě o kousek víc.
Ještě víc zbožňuju vzpomínku na pána přes ulici, kterej se mě ptá, jestli si s ním do novýho roku zahulím, protože jeho kámoši sou suchaři. A tak říkám jo a vlastně mám ten život ráda, i když každej Silvestr za mých dvacet let stál za starou belu.
A tak ať už je léto, motorka, rybník a kyselý špendlíky. Díky za slib, kudrnatej kluku. Vobčas tě miluju. A vobčas ti chci říct
Sametko.
Krasnej šestnáctej!
Wild Blonde*
Subscribe to:
Posts (Atom)