15. 8. 2016 - loudly lonely.

"nevim proč, ale nemůžu ho vystát.."

Rivalita. 

Ve čtyři ráno s tebou lezu přes plot golfovýho hřiště,

Abych se mohla za pár hodin nechat objímat od Španěla. 

Na hřbitově.

Denně si pro sebe pláču nad svou blbostí. 

Chtěla bych jen, aby mě objímal někdo, u koho neznám ani jeho jméno.

Protože kdykoliv se mi někdo otevře,

a já ho později svrhnu z útesu,

nosím ty tajemství jak ocelový koule u nohy. 

Slyším, jak ti skřípnou zuby, 

kdykoliv slovem zavadím o Španěla,

i když na tebe doma čeká moc pěkná brunetka,

která mě občas nutí svou nevtíravou sympatií,

shodit tě z útesu o něco dříve než máme v plánu.

Ani nevím, kolik toho o mně víš,
jelikož většinou ze mě mluví líh. 

Snažím se hledat si práci. Abych mohla bydlet sama, domů chodit ještě později a pít ještě více. Oslovení opičko. "A ty nejsi zamilovaná?". Dvanáct panáků pálenky. O něco méně rozhněvaných mužů. Utápět neštěstí mezi řádky, ne ve vašich náručích. Osamělý cesty žlutými autobusy. Osamělá Praha. Osamělá já.

"Není to fér, řekl jsi volnej vztah,
ne sexuální volnost, ale emoční věrnost."
"Zkusim to udělat legální."

Nedělej to.
Úsměv té brunetky mě stejně donutí,
svrhnout tě ze skály dvakrát vyšší než klasicky.

WB*