Monday 27 July 2015

27. 7. 2015 - but your mouth stays shut like always.

Jen ta láska může přežít svůj cyklus krizí, která obsahuje padesát procent přátelství, deset procent obdivu, deset procent vzájemné úcty, deset procent setrvačnosti zvyku a dvacet procent tělesného magnetismu.
(Jevgenij Abramovič Baratynskij)

Už s tebou snad ani nelítám
Do sedmýho nebe
Protože čím dál víc bolí každý druhý slovo.
Není to chyba tvoje, ale moje, protože už jsme dávno porušili pravidlo čísla tři Milana Kundery a já se topím ve své vlastní srdeční komoře a permanentně ji ještě podlejvám pivem. V tom lepším případě.

Už je to hrozně zlomitelný,
Cejtíš to?
Najdeš si někoho z lásky,
Nebo já někoho z trucu,
Nebo se upijem k smrti,
Já nebo ty.

Válíme se spolu u barevný fontány a koukáme na oblohu, což je směsný, protože jsem to vždycky chtěla zažít s někým, kdo do mě bude blázen, tudíž ne s tebou. A tak za rohem líbám nějakýho skinheada, co jezdí s vysokozdvižným vozíkem, a piju jejich Božkov s kolou.
Neuvěřitelný, jak je náročný uvěřit city klukům, co poznají moje úzkosti, a tak už se mě po několikáté ptáš, jestli ti věřím, že mě máš rád.  Odpovídám nevim, protože nevim, a taky proto, že to není dost.
Za měsíc budeme šest týdnů bez sebe a je to přesně ten bod, kdy se mužem každej vydat na křižovatce jinam.
Najdeš hezkou holku, co sedává a se dává na baru a zpívá o ní Mňága a já najdu kluka, co mě nebude držet párem lichotek v záložné pozici.

WB*


Mám vytetovaný kotě pod klíční kostí a všichni kluci z 24. ho maj taky, až na tebe, takže nejsme vlastně ani spříznění.

Friday 24 July 2015

24. 7. 2015 - take me to a road with no end.

Zdá se mi o tmavým vlase
Zase
A o papírových dopisech.
Budím se s žaludkem na vodě
Ale tisknu víčka tak pevně,
Aby se paralelní světy ještě jednou přiblížily.
Nefunguje.

Čím víc jsem se za poslední dny snažila vytěsnit jakoukoliv spojitost, až na kokosovou chuť na jazyku, tím intenzivněji přicházím o iluze. Kameny na plicích. Zase. Po kolikáté za těch sto let? Už jsme tak daleko od sebe, že se mi ztrácí tolik věcí z paměti. Ty. A my.
Kolik ještě let ke smrti paralelních světů? Jsi moc daleko. Snad příliš daleko na to, abych tě někdy přestala křečovitě držet. Ve snech.
574 dní.

Blonďák u dřevěnýho politýho stolu v Ostravě se na tebe ptá. Snaží se mě uchlácholit průpovídkou o vysoké škole. Asi je to hezký, I guess.

WB*





Tuesday 14 July 2015

14. 7. 2015 - together but lonely

Už příliš dlouho jsem před tebou neutíkala,
Stále tě jen chytám nebo ztrácím.
Mluv francouzsky, naposledy něco řekni. Francouzsky.
Byl jsi někdy smutnej?
Nelidskej optimismus.

Zpíjím se do němoty,
Pak pláču smotaná do klubíčka.
A stýskám si po tobě.
Drž mě a nikdy nepouštěj
Toužím ti říct
Přesto nutně potřebuju pustit já tebe.

Slzím na černou vlnkovanou podlahu tramvaje,
Lidem padají oči z důlků na tu stejnou podlahu.
Volat ti v opilosti je důkazem,
Že sem do propasti spadla už dávno.
Život bez tebe už snad ani nebude život.
Položivot.
Neživot.

Odřený koleno z nočních radovánek
Nebolí ani trochu jako zlomená hrdost.
"Mám strach, že už nikdy nepotkám tak hodnou holku, jako jsi ty"
Je jediná věta, kterou si pamatuju.
Liány naděje.

A tobě to stejně bude putna
A řekneš něco jako
"Jestli to tak cejtíš."
A zmizíš. Dřív než to stihnu já.