19. 1. 2015 - dny bez dna.

Mám tvůrčí období. Slova se mi v hlavě hloupě proplítají.
Mňága a Žďorp v posledních dnech stále dokola a dokola. Pořád nejsem schopná zjistit, jestli za tím stojí sentiment nebo hudba.
Tramvají dvojkou jezdíval sem do Židenic,
z takový lásky většinou nezbyde nic,
z takový lásky jsou kruhy pod očima.
Pokud ani jedno z toho, tak jsou za tím tyhle tři řádky.

Bojuju se svou hlavou. Potřebovala bych nutně projít tím, co se děje v Eternal sunshine of the spotless mind. Vyždímat a vylít.
Není to ani z nejmenšího centimetru přínosná náklonnost.
Sype sůl do hojících se ran, shazuje mě z útesu a přivazuje na koleje před jedoucí vlak. Poté mi jako hrdina na rány fouká, dole pod převisem mě do náruče chytá a na poslední chvíli provazy rozvazuje.
A můj ublížený i zachráněny úsměv vypadá stále stejně.

Myslím, že s nadějí čekám na to, až mi osud znovu dá toho, koho mi minulý rok vzal.

Názory na vysokou školu měním každým dnem. Čára se klikatě táhne od jednoho humanitního oboru k druhému a já slzím do polštáře nad tím, že mi pánbíček nenadělil do vínku technický nadání. A vidím tu ošklivou představu metaře chodníků.

Už sem se vylila do takovýho stavu, kdy už snad jenom čekám na páteční večery. Kdy láska k pivu spláchne všechny lásky k lidem.

Wild Blonde*

Nevím, jestli to znáš taky, 
vždycky když vidím mraky,
mám hroznou chuť vypadnout z týhle díry.

18. 1. 2015 - choose happy.

Ještě stále mi po tobě voní peřiny a jejich peří. Peří mé bundy si tě také stále pamatuje.
Posloucháme mňágu a jíme kečupový toasty.
Čím déle si tě prohlížím, tím víc v tobě vidím toho malýho kluka. V pohybech, usměvech. Nevím, kam jsem dala hlavu, když mě bolely jiný holky. Opilá bezradnost v koutcích očí, nehezkej humor a směšná nadřazenost. V peřinách ale dospíváš, tam bychom si mohli doživotně rozumět.
A tak, budem se milovat anebo šoustat?

Německá ústní dopadla perfektně. S cé-jedničkovým ocejchováním se opíjíme na spoustě místech města. Když se později od sebe vzájemně snažíme zjistit podrobnosti o průběhu večera, všichni hloubí patou důlek a neví. Haha.
Schon wenn du eingetretten hast, habe ich gedacht, das ist ein freches Mädchen.
Chci mluvit německy.

"Děcka, já už vás učím osum let.
My bychom spolu mohli jet i na dovolenou!
Třeba do Chorvatska!" 

Čím dál víc mě láká představa prázdnin. Německo by nemuselo být k zahození, ale v plánu stále je ta k zbláznění lákavá Francie. Jen to, že bych jela s tebou, mi ale zní jako špatnej vtip. Protože chci, moc, ale vlastně bych neměla chtít.

Jemně mě bolí u srdce z toho, že se mi stýská a že jsi v posledních dnech člověk, s kterým trávím příliš mnoho správně využitého času.

Wild blonde*

12. 1. 2015 - overhyped and generic.

Kurvíš si to sama, si vždycky říkám. A tak mi to teď ani výjimečný nepřijde. Zvracím ze sebe slova, který ani říkat nechcu. Slova, který sou určený pro plyšáky, ne pro lidi, kteří odpovídaj. Hospoda, znovu a dokola furt to samý. Poličky, červená kravata, piano a tarantule na záchodě. Schizofrenní řeči.
Rozseknem to na tvoji oslavě narozenin, jo? Lol.
O rok starší o rok hloupější, stavíš si překážky na vlastní trase.

Dva nejzákladnější rysy ženskýho pohlaví jsou věčná nespokojenost a neschopnost mít kamaráda s výhodama. Dřív nebo později si stejně namluví lásku, která tam snad ani není. Biologický hodiny furt tikaj. Ať už je ti dvacet nebo čtyřicet.

Přijde mi srandovní, jak moc lidi baví kritizovat ostatní, aniž by si zametli před svým prahem. Jsi nesebevědomá, nemluvíš o problémech a odlož tu cigaretu.
Je ti všechno jedno tím nejodpornějším způsobem, samochvála smrdí a vylij to pivo. To bych ti k tomu všemu řekla já.

Cucflek zmizí, kocovina přejde, rány přebolí a všechno bude zase dobrý.
Jen to devítimístný číslo je pořád vycejchovaný někde na mozku.

Läuf davon! Schnell!

Wild Blonde*

Mám sukni, která mi je připomíná.

1. 1. 2015 - cuz baby im a nightmare dressed like a daydream.

Veselý silvestry mi prostě souzený nejsou.
Kostkovaný košile, ne dík.
Žárlí všechny holky na toho, s kým spí?
Moc moc alkoholu z trucu, třicátník a parket taky z trucu.
Paní v rozjezdu, co nabízí cukroví a becherovka v pet flašce.
Slzičky v taxíku, utěšující řidič, kterej z lítosti nechtěl ani peníze.
Alle Farben - She moves.
Prago a Řezník.
Hudba dobrý.
V pět hodin doma.
Jak na novej rok, tak po celej rok.
Ne dík.
Jako vzpomínku z 1.1. bych si zapsala,
Holky z Va mě ba.

Wild Blonde*