Saturday 28 May 2016

28. 5. 2015 - broken balance.

Víš nejlíp,
jak jednoduché je zapomenout.

Přesvědčuji se o tom,
že sám dobře víš, jak ubližuješ,
a proto si držíme životní distanc.
Nemůže to přece být tím,
že jsem ti jednoduše ukradená.
(Všichni víme,
že přesně tak to je.)
"Celý den jsem se na tebe těšil.
Pak jsem rozlil barvu
a úplně na tebe zapomněl."

Žel, jediný, kdo pláče nad rozlitým mlékem,
jsem já.

Pomalu, po lžičkách, přelít mé srdce
z tvých dlaní do
dobrovolnických prací,
právních dějin,
máminých dlaní,
slunečných dní,
bezesného spánku,
odrostlých pampelišek,
plánovaných festivalů,
a především zpět do svého srdce.

Jen tobě 
už tam nesmí zůstat
ani kapka.

Kdy přijde Den,
kdy smazat tebe ze mě,
bude stejně jednoduché,
jako smazat sebe z tebe?

WB*


Sunday 15 May 2016

15. 5. 2016 - den 13

Holým faktem je, že velmi těžko snáším,
když lidi dobrovolně zůstávají
v mnou vytvořené detenční zóně.
Prostě tam jsou. Spokojení, šťastní, klidní.

Čas ti už dávno vypršel.
Třikrát mažu tvoje číslo,
pak ho znovu ukládám.
Pouštím ABBU, když zrovna na půl večera existuješ
a zářím štěstím,
přestože pod stolem drtím klouby komu můžu.

Zkouškové se jeví jako správná příležitost,
přebít tě římským právem a politologií.

Čistá radost existuje, když pijem pivo v parku,
když písmenka chytají zvýrazněnou barvu,
a když jsem sama doma a nahlas hraje Nerez.

Obrazem spokojenosti je léto,
na vrcholku s výhledem do kraje,
s knihou a myšlenkou,
že tam dole někde jsi
a já jsem spokojená
a ty taky
a svět pro jednou nekoliduje.

Nejnáročnější je pro mě nenávidět.
(Vykající žena mě pomalu začíná zajímat.)
Připadám si směšně,
že spadnout do té propasti nenávisti,
která ti kouká z očí, je pro mě nemožné,
přestože stojím na okraji
a dolů plivu a hážu desetníky.

WB*

Tuesday 3 May 2016

3. 5. 2016 - den 28

A tak jsem zase na začátku.
Zbytkáč je vždycky stokrát nebezpečnější než opilá noc.
Maličký oranžový kachličky.
Medovej Jack na poličce. Pes a jeho čtyři packy.
A pak je tu Španěl,
A já se vlastně divím, že si toho okolí všímám.

Jsem s tebou hrozně expresivní,
Nerozumím, jak to zvládáš.
Vytáhnout úplně všechno ze srdce,
Co mě trápí a co mě těší.
Jsem před tebou permanentně svlečená.

"Motorka jezdí, ale počkáme na třicítky.
A letos se fakt opálíme! Budem jezdit k vodě často!"

"Bilancuju. Nemyslím si, že bys mě měl rád. 
Zazdil si moje narozeniny, Vánoce, 
vobčas říkáš hnusný věci a já ti dávám dárky.
Nedáváš mi vlastně ani z desetiny, co maj dávat kamarádi."
"To si vážně myslíš? Teď jsem fakt smutnej. Brzo se ti ozvu,
první. Jsem rád, že tu teď vedle mě stojíš."

Platí. Doprovází. Objímá. Pusy na tvář.
Stojíš za to trápení? Ne.

"Kdyby jsi mě měla ignorovat ještě víc než doteď,
Tak už prostě nejsi. Byl jsem přesvědčenej,
že jsem ti nějak ublížil."

Ublížil, a nejednou.

Vždycky do někoho propadnu
A on si najde vykající Podivnou.
Srdce se tak často lámou,
ale stejně setrvávaj.

Jak dlouho už to je?
253 dní.
Kéž bychom ty Activity spolu nikdy nehráli.

Přikrýt se ohořelou vzpomínkou,
Vypít tvůj odraz z čajové hladiny
A vycejchovat si ho do žaludku.

WB*

Clipped wings
I was a broken thing
Had a voice
Had a voice, but I could not sing...