Tuesday 26 April 2016

26. 4. 2016 - den 21

S (mnou) p(r)ostupujícími dny je všechno o něco jednodušší.
Myslím, že kouzlo se našlo v novým směru.
Někoho trochu nenávidět, hodně přehlížet a cítit zadostiučinění.
Vobčas nevím, jestli jsem dementní nebo statečná.
Nebo jestli se to nerovná.

Překonávám chutě koukat jeho směrem.
A tak hodně často sedíme v jedný místnosti
A já ho od příchodu do odchodu ani jednou neuvidím.
Soutěžní levely zvedaj obtížnost.

Když vycházím ze soudní síně,
Kde prodavači nádobí požadují po starší uklízečce 35 tisíc
A ona se po skončení jednání na mě dokáže usmát,
Srdce mi krvácí.
Na soudě nikdy neskončím,
Protože by mi emoce zastínily všechny úsudky.

Zkouškový klepe na dveře
A já se vlastně dost těším,
Chystám zvýrazňovače a lepítka
A můj život po třech měsících přestane bejt na chvilu tekutej.

WB*

Friday 15 April 2016

15. 4. 2016 - den 10

Desátá čárka v řadě za nadhled nad situací.
Zvládám si sednout na ruce,
kdykoliv by se měly rozeběhnout po klávesnici.

Odměnou mi budiž nesmělý
"Můžu si k tobě přisednout? Ty už ani nenapíšeš.
Předtím jsi aspoň občas napsala."
Salvy slávy schovávám za lhostejnost.
Deset dní.

Ze spaní se budím snem, ve kterém mu posílám zprávu.
Hodně mi buší srdce a bolí neúspěch.
Uf.
A tak jsme to odvykání začali druhým směrem.
Začneme tebou.

Zítra uklízím Česko. S partou malých Romů.
Potenciály. Mnohdy větší než v nás.
Stále víc vím, jakým směrem bych se chtěla orientovat.
"A ty vážně chceš vystudovat práva a pak se upsat menšinám?"
Jo, chcu.

Můj život je sice jako sinusojda, ale momentálně hodně veselej.
Pampelišky.
Jaro.
Hanz.
Řada deseti čárek.
Vobčas ZONka místo piva.
A kamarádi. Hlavně ti.

WB*

Thursday 7 April 2016

7. 4. 2016 - eternities and seconds.

Jaro po dešti příjemně voní.
Březnová sinusojda v propadu má s dubnovými jarními dny zase kam stoupat.

Březen?
Deset dní okázalé volnosti.
Tři noci si usínáme v náručí.
Voníš jako kombinace marihuany a pánskýho šampónu.
Taky trochu jako borovicovej les a motorovej olej.
S poslední nocí cítím, že je to všechno na velmi dlouho naposled.
Proto
chci, aby byly vidět tvý oči
nás prohlížím nás v zrcadle
vrývám do paměti vysoce posazenej strop
 broukám Tovačovský hatě 
a hodně moc tě tisknu.
Po dlouhý době mi vlasy čechrá vítr,
Když o sebe jemně ťukaj dvě černý helmy.
Křik motoru a kožená vůně.
Zastavit čas, když odstředivá síla nutí tisknout pevněji.

Neustále skládám mozaiky ze vzpomínek a dláždím si jimi cestu do pekla.
Nejprve budu muset odvyknout alkoholu,
Protože budí hluboký deprese.
Potom stříbrnýmu prstýnku na levé ruce.
Každodenním návštěvám v Teple.
A nakonec, nakonec tobě.

***
Hluboce si vyčítám přání,
Aby táta někam odjel
A já zůstala sama s mámou.
Faktem ale je, že odvykání od alkoholu by bylo mnohem jednodušší.

Víc jara!

Do starých básní
našich dvou světů
nechej mě dopsat aspoň pár řádků.

Musím si uvědomit,
Že společný noci primárně těší
A sekundárně bolí.