Saturday 30 January 2016

30. 1. 2016 - i don't know what to say since the twist of fate.

Když spěchám na autobus slunečným pátkem, přepadá mě bezbřehá chuť sednout si pod ořešák a oživit zářijový odpoledne, kdy jsme se s Majákem váleli v parku a potom seděli na dosah zelenýmu listu. Autobus si nechávám ujet a promrzám na špinavým obrubníku. Jen proto, abych si uvědomila, že životy se rozchází stejně jako dešťový kapky na skleněných výplních. Říkals spoustu rozumnejch věcí, vždycky. A s každým "já mám vždycky pravdu" jsem ti měla říct, že to vím. Zvláštním způsobem z toho ani nejsem nešťastná. Zvláštním způsobem proto, že veškerý moje neštěstí momentálně okupuje ješitnej egoista (zatleskej si, hlupko.) .. Přesto na tebe vobčas poočku kouknu k vedlejšímu stolu a jsem děsně hrdá, že tě znám a shodila bych se ze židle za to, že iracionálně skáču do piva Španělovi (zatleskej si, hlupko.)

Španěl s pozdním odpolednem zase okupuje paletu, mám chuť ho okázale přehlížet, ale se studem předchozího dne pouze pípnu cosi jako pozdrav a sedám si na protější židli. Jakmile ale přichází můj dvoumetrovej nejlepší kamarád a hraje Iris od Goo Goo Dolls, automaticky se boří všechny hráze. Psychicky vyždímaná holka. A zase, ZASE, je v tom nějakej pablb. Achjo.

A nejhorší na tom všem je, že i kdybys o mě jen malilinko stál, děsně bys se mnou zametal a já bych se pro tebe ještě namočila, abys tu podlahu měl čistší. Takhle jednoduše by šly popsat naše povahy.

Tancuju. Tancuju hodně. S nedostatkem sexu přichází také absolutní nevytancovanost, které se nelze zbavit. Když potřebuju z obýváku do kuchyně, musím nejdřív obtancovat po obvodu pokoj. Celý život se tedy ještě více táhne, jelikož všechno najednou trvá déle.
Špatně spím. Už za to ani nemůžou energeťáky prohlubující mou aktivitu skrz zkouškový. Prostě jenom ležím v modrý peřině a koukám do tmy. Vobčas taky padám z útesu u šplouchajícího oceánu a s trhnutím se budím do temnoty. Možná za to může ta modrá peřina.

V sociologii práva píšou, že ženám funguje emoční i racionální půlka mozku a mužům jen ta racionální. Musím být jakási hluboká chyba, jelikož mi funguje jen ta emoční.

Je třičtvrtě na tři, nejsem ani unavená a to jsem minulou noc spala čtyři hodiny. Ráda si tu třídím myšlenky. Jak to dělají lidi, co nemají virtuální realitu? Vykládaj to v noci do polštáře?

WB*

Friday 29 January 2016

29. 1. 2016 - i fink u freeky.

Zpitý večery. Dokola a stále.
Na tanečním parketu je Tanečník, protáčí mě v kruzích a TYVOLE, už jen kvůli tomu klukovi stojí za to žít. Škoda že nemá na hlavě ani jeden vlas. Kdyby měl, mohli bychom spolu diskutovat.

Španěl se ostříhal. Přesto mu pod světlem lampy cuchám krátký vlasy a bolí mě u srdce. Vážně sme se dostali na tenkej led, protože dělám pičoviny, kdykoliv si přihnu a vždycky to má co do činění s ním. Silně přemýšlím nad nápadem už nikdy nevkročit do Tepla. Domů. Najít kluka na tanečním parketu. Ne mezi zelenýma stěnama. Protože Španěl tě vobtáčí okolo svýho malíčku, bez jakýchkoliv budoucích plánu a ty si to málo uvědomuješ, holko. Žijem totiž v době, kdy líbačky na zastávkách nic neznamenaj.

Potřebuju to, co se dělo ve Věčným svitu neposkvrněné mysli. Zapomenout na něj už nafurt. A na Teplo taky. A na pivo taky.

V 5:04 posílám ecard s výslovnou nabídkou k eliminaci mýho vlastního deficitu.
Lol.
Šest piv a skořicovej jack je obvi až příliš. Dělá mě to dementní.

Asi jsem do něj fakt blázen. Prostřelit si hlavu. Tohle zjištění nemělo nikdynikdynikdy přijít. Achjo.

Na literární obraty dneska mrdám, dnes jsem ještě nešťastnější než včera Španěl.

WB*


Tuesday 26 January 2016

26. 1. 2016 - hahahah.

Za sedum hodin budu sedět v učebně 034
A zvracet na papír.
Nebo možná taky vedle lavice.
Nikdo netušil,
Že zkouškový bude zkoušením mě samotné,
Spíše než právních pojmů.
Klečím v nohách postele
A dramaticky si strkám skripta pod polštář.
Výstřihy a krátký šaty u písemnejch nepomůžou.

Všechno bude dobrý,
Až v šest vezmu za kliku zastavárny
ty mě obejmeš,
A pak se zpiju do němoty
....
A k tomu ty už nebudeš potřeba.

Wild Blonde*

STRUKTURÁLNÍ FUNKCIONALISMUS, TEORIE KONFLIKTU, INTERAKTIVNÍ SOCIOLOGIE!!!!!!!

Thursday 21 January 2016

25. 1. 2016 - you'll always be the other woman.

Středa.
Teplo.
Piva.
Lidi.
Přeju si, aby ten večer nikdy nikdy nikdy neskončil. Hraje Chuck Berry a tanečky mezi spárami. Maják dělá po úterním večeru již druhý krok k očistě ovzduší po potratu našich spárovaných duší. Cením. Za odměnu si můžeš vybrat postel nebo čokoládu nebo pivo. 

Hanz si mě po třetí hodině odvádí domů. Burger napůl po cestě. Jedno z prvních pořádných jídel za poslední dny. Ráno vstávame a spěcháme a já do sněhů novýho dne vcházím ZASE deficitní a ZASE ruku v ruce. Kluci jsou emočně labilní divní cíťové. 

Španěl se svíjí jako teplouš v 90 sekundovým videu a s četností mých replay kliků bude video brzy v top 10 internetový videoparády. Zintenzivněly hvězdičkový emotikony v textových zprávách, oslovení kotě stále znovu rozeznívá hukot v uších, ale to, co stále neexistuje, jsou zrychlený pohyby. 

Hlouposti. Zkoušky. Nový lidi. Nový potencionální benefity. Tekutá strava za stresových podmínek. Opilý katarze.

A tak každý ráno jenom nasávám kouř ze svejch svršků a cítím tam tebe. Zpropadenej mix tabáku, trávy, parfému a chodby mých prarodičů.

Stokrát za večer zní podnikem "oči pičo."

Wild Blonde*

..So someone you love, you really love
May never seen the wonderful in you..

Wednesday 20 January 2016

20. 1. 2015 - break the bone.

Zapíjím nepovedenou zkoušku víc než ty předchozí, povedený.
Myslím, že za všechno může Španěl,
Kterej mě i s vlasama pod šátkem,
Dokáže zadusit.
Vykládá o jeho Nemesis, a holce co pozval na rande, a která mu už neodpověděla. A já mám chuť zbít ji, jeho a tak nějak celej svět. Ale pak mě obejme, dá mi pusu do vlasů a všechno je zas v nejlepším pořádku.
Sedum jemu směrovanejch opileckejch nepřijatejch hovorů, asi sem přepadla přes tu jedinou, poslední hranu kluka, co nenávidí romy, uprchlíky a tak. Já jako holka, co chce dělat právničinu v okruhu národnostních menšin.
Už ty honby nemůžu ani nazvat lovem kluků, ale už je to prostě a jednoduše honba za sexem. Všechny mužský pohlaví fungujou jako sexuální objekty. Při jednoduché větě "včera sem čet, že holky hrozně volaj po tom, abychom byli gentlemani" vrtím hlavou a myslím si svoje.

A tak byla velká chyba, zakoukat se do ročníku 86, kterej pije kontušovku, točí mě v olympijskejch kruzích, když mu vlajou vlasy, mám před očima hvězdičky a když ho za prahem zastavárny tisknu, cítím voňavku.
A kdykoliv se zvedá od stolu a objímá mě na rozloučenou, notuje mi v hlavě "tak buď, teď a tady, bože diskoték."

Přes práh Tepla jsem snad nikdy neměla vkročit. Španěl by zůstal nepoznaným a Maják by nadále intenzivně svítil. Byl asi doopravdy jednou z nejlepších věcí, kterou jsem v životě měla. Uvědomuju si to, když mě se sílícím večerem objímá na schodech. A já mám chuť ho vzít k nám domů.

Wild Blonde*

Padesát a půl kila. O tři míň než 25. Čas na tetování. Asi.

(Prosit se nenech se)

"chci bejt tvý světlo ve tmě,
dej mi ruku a veď mě,
když se den k večeru naklání."

Thursday 14 January 2016

14. 1. 2016 - falling off the bridge.

Probouzím se ve starým známým bytě. Vedle Španěla v námořnickým triku. A jen tak ležíme a koukáme na sebe a ani jeden z nás za celou dobu neudělá jedinej prudkej pohyb. Po několikatýdenním chladnutí usínám na prohřátým těle, a tak ráno odcházím šťastná, přestože čtvrtým týdnem deficitní.
Proplítá mi prsty s prsty, když vycházíme do lednovýho rána, a já vlastně nechápu proč, ale vděčně mu tisknu dlaň. Po asociálním zkouškovým životě je jakýkoliv vstřícný krok příjemný.
Přesto stavíme naše výhody na špatným základě, klidný hřejivý pohyby by měly přicházet až s těmi prudkými. Ne naopak. Už jen kvůli tomu, že je tu ta třpytka, která vyletěla 15. srpna a ještě stále tak úplně nepohasla. A když se tohle smíchá s jeho ješitností, nevznikne z toho všeho nic než provázková vazba. Z mé strany na nekonečně dlouho nepřestřihnutelná.

Dvě zkoušky za mnou a dvě přede mnou.
Věci, na který se těším, jsou oslava po poslední zkoušce, procházka s Hanzem, narozeninová oslava, Svět podle Majkla den předtím, další noc a ráno v červeně osvíceným pokoji, sushi s našima, ples se Španělem, dvanáctihodinovej spánek a tak. Je to mnoho za cenu dvou zpropadených zkoušek! To přece musí jít..

Mám tě hluboko vrytýho pod kůží a kdybych uměla malovat, zvládnu tě z paměti zpodobnit do poslední vrásky.
Možná jsem hloupá, když bych byla snad i schopná ti vlastním tělem vytřít podlahu, a když ti skládám k nohám nejlepší výběr mých dobrých vlastností. Možná jsem hloupá, když jediný, co za to chci jsou tvoje teplý dlaně, pár textovek za měsíc a možnost cuchat ti čas od času vlasy. Ale jsem s tebou šťastná, protože po mě nic nechceš. A tak ti to dám všechno dobrovolně.

Navíc, Bodláčku mi ještě nikdo nikdy neříkal.

Wild Blonde*

I want to taste
you again, like
a secret or a sin
—  Matthew Perryman Jones

Monday 11 January 2016

11. 1. 2016 - sleepless nights.

Studený nohy a konečky prstů
Ve čtyři, téměř se svítáním.
Nekonečná množství písmen,
Která nejsou v knihách s ilustrací.
Plyšový jednorožec slečny s modrými vlasy.
Kvádra s ošklivými kluky uvnitř,
Šaty s pěknými slečnami.
Gobelín se znakem FC Arsenal.
Zelená a červená políčka,
Kdo s koho.
Unavená tiskárna.
296 potisknutých stran.
Prázdnej žaludek,
Prázdnej mozek.
Chuť zpít se do němoty,
Víc než kdy jindy,
Se všemi těmi,
Co se mnou (v)stávají na nepřátelské chodbě.

Zkouškový.
Zpropadené výkřiky do tmy.

Wild Blonde*

Friday 1 January 2016

1. 1. 2016 - komparz

Zapláču, když hraje dvakrát po sobě Feder a Španěl tam není. A pak najednou stojí na schodech, s červenou rtěnkou a stínama okolo očí a objímá mě na Novej rok a prostě je. A já bez výsledku zkouším být suverénní, přitom se s každým jeho pozvednutím koutku rozpouštím jak upadená zmrzlina.
Zasklím jeho nabízenou postel, protože Hans, a jsem na sebe tak trochu hrdá a tak trochu naštvaná. A pak v sedum ráno pláču uprostřed města, mocmoc chci, aby mě někdo obejmul a postrádám mobil s peněženkou. Volám z telefonu pána s brýlema na jedno ze tří čísel, který si pamatuju nazpaměť. Své vlastní matce. A tak za chvíli přijíždí stříbrnej Volkswagen, za pár hodin držím v ruce mobil i peněženku a všechno je zas dobrý..

Hans mi přeje do Novýho roku a jeho přání obsahuje oslovení kočičko a tak to trochu bolí, protože Maják už nezáří.

Zbožňuju vzpomínku na tři holky, který venku před Teplem telefonujou přání do novýho roku a bez hlesu si podávají flašku šampaňskýho. Protože sem jednou z nich, tak tu vzpomínku miluju ještě o kousek víc.

Ještě víc zbožňuju vzpomínku na pána přes ulici, kterej se mě ptá, jestli si s ním do novýho roku zahulím, protože jeho kámoši sou suchaři. A tak říkám jo a vlastně mám ten život ráda, i když každej Silvestr za mých dvacet let stál za starou belu.

A tak ať už je léto, motorka, rybník a kyselý špendlíky. Díky za slib, kudrnatej kluku. Vobčas tě miluju. A vobčas ti chci říct
Sametko.

Krasnej šestnáctej!
Wild Blonde*