31. 7. 2014 - travel rather than love.

A tak si Berlín zasloužil tu největší cestovatelskou pozornost snad ze všech měst, do kterých jsem kdy vkročila. Zválená tráva v malých parcích, club maté u vody, ohromující Sachsenhausen a slzičky na nejposlednějším sedadle posprejovanýho s-bahnu, "chtěl bych ti uvařit kolumbijskou večeři", židovskej hřbitov, fotbalový finále a poblázněnej Berlín.

Zpět doma je všechno postavený na hlavu.
Zelektrizovanej vzduch,
 vysokoškolský přirážení ke skříňkám,
"Nízký sebevědomí leží v tom, jak se o tebe umí chlap starat.",
Vína na balkónku,
Probouzení se vedle někoho,
"Udělám ti snídani",
"A v srpnu budem pořád spolu"
"Nejezdi do Anglie, nejezdí domů, zůstaň tu se mnou."

Nejspíš znovu zadaná, snad ani nevím, jak se to stalo
Na minulost vzpomínám snad už jen matně
Stýskám si z Anglie po ruce kolem ramen.
A urputně se snažím přesvědčit sama sebe
Že protiklady se přitahují a láska hory přenáší
Taky že nikomu neublížím
A taky, že neublížím sobě -
- láskou, citem, poutem.

Do čeho sem se to SAKRA pustila?
Můžou za to jen ty oči jako vždycky, všude?

Wild Blonde*

2. 7. 2014 - time heals.

Půl rok.
Říkám si, že je čas trochu povyrůst.
Smířit se s realitou.
Otevřít se novým začátkům a přestat se topit v polemikách.
Nejde to úplně špatně. Jestli ne 24/7, tak alespoň 24/6.

Prázdninový léto konečně začlo. V neděli odjíždím nach Berlin.
Měla bych hodit všechno za hlavu.
Pít hašlerkový pití na pobřeží, vracet se nad ránem, chodit bez cíle, mluvit s cizincema, vdechovat atmosféru a mluvit německy.
Snad jen trošku se bojím, že moje introvertní já nezůstane doma.

Po prázdninách maturitní ročník?
Wow, co říct?
Snad jen - kam se ty léta ztratily?

Wild Blonde*

Dostala jsem se za půl roku tam, kde jsem myslela, že nebudu ani za deset let. Stálo to spoustu sil, který byly vynaložený správným směrem. 

Přerůstám vlastní stín.

A snad už v srpnu všechno završím - l'amour ést l'éspoir.