30. 1. 2016 - i don't know what to say since the twist of fate.

Když spěchám na autobus slunečným pátkem, přepadá mě bezbřehá chuť sednout si pod ořešák a oživit zářijový odpoledne, kdy jsme se s Majákem váleli v parku a potom seděli na dosah zelenýmu listu. Autobus si nechávám ujet a promrzám na špinavým obrubníku. Jen proto, abych si uvědomila, že životy se rozchází stejně jako dešťový kapky na skleněných výplních. Říkals spoustu rozumnejch věcí, vždycky. A s každým "já mám vždycky pravdu" jsem ti měla říct, že to vím. Zvláštním způsobem z toho ani nejsem nešťastná. Zvláštním způsobem proto, že veškerý moje neštěstí momentálně okupuje ješitnej egoista (zatleskej si, hlupko.) .. Přesto na tebe vobčas poočku kouknu k vedlejšímu stolu a jsem děsně hrdá, že tě znám a shodila bych se ze židle za to, že iracionálně skáču do piva Španělovi (zatleskej si, hlupko.)

Španěl s pozdním odpolednem zase okupuje paletu, mám chuť ho okázale přehlížet, ale se studem předchozího dne pouze pípnu cosi jako pozdrav a sedám si na protější židli. Jakmile ale přichází můj dvoumetrovej nejlepší kamarád a hraje Iris od Goo Goo Dolls, automaticky se boří všechny hráze. Psychicky vyždímaná holka. A zase, ZASE, je v tom nějakej pablb. Achjo.

A nejhorší na tom všem je, že i kdybys o mě jen malilinko stál, děsně bys se mnou zametal a já bych se pro tebe ještě namočila, abys tu podlahu měl čistší. Takhle jednoduše by šly popsat naše povahy.

Tancuju. Tancuju hodně. S nedostatkem sexu přichází také absolutní nevytancovanost, které se nelze zbavit. Když potřebuju z obýváku do kuchyně, musím nejdřív obtancovat po obvodu pokoj. Celý život se tedy ještě více táhne, jelikož všechno najednou trvá déle.
Špatně spím. Už za to ani nemůžou energeťáky prohlubující mou aktivitu skrz zkouškový. Prostě jenom ležím v modrý peřině a koukám do tmy. Vobčas taky padám z útesu u šplouchajícího oceánu a s trhnutím se budím do temnoty. Možná za to může ta modrá peřina.

V sociologii práva píšou, že ženám funguje emoční i racionální půlka mozku a mužům jen ta racionální. Musím být jakási hluboká chyba, jelikož mi funguje jen ta emoční.

Je třičtvrtě na tři, nejsem ani unavená a to jsem minulou noc spala čtyři hodiny. Ráda si tu třídím myšlenky. Jak to dělají lidi, co nemají virtuální realitu? Vykládaj to v noci do polštáře?

WB*