7. 4. 2016 - eternities and seconds.

Jaro po dešti příjemně voní.
Březnová sinusojda v propadu má s dubnovými jarními dny zase kam stoupat.

Březen?
Deset dní okázalé volnosti.
Tři noci si usínáme v náručí.
Voníš jako kombinace marihuany a pánskýho šampónu.
Taky trochu jako borovicovej les a motorovej olej.
S poslední nocí cítím, že je to všechno na velmi dlouho naposled.
Proto

chci, aby byly vidět tvý oči

nás prohlížím nás v zrcadle

vrývám do paměti vysoce posazenej strop

 broukám Tovačovský hatě 

a hodně moc tě tisknu.

Po dlouhý době mi vlasy čechrá vítr,

Když o sebe jemně ťukaj dvě černý helmy.

Křik motoru a kožená vůně.

Zastavit čas, když odstředivá síla nutí tisknout pevněji.

Neustále skládám mozaiky ze vzpomínek a dláždím si jimi cestu do pekla.

Nejprve budu muset odvyknout alkoholu,

Protože budí hluboký deprese.

Potom stříbrnýmu prstýnku na levé ruce.

Každodenním návštěvám v Teple.

A nakonec, nakonec tobě.

***

Hluboce si vyčítám přání,

Aby táta někam odjel

A já zůstala sama s mámou.

Faktem ale je, že odvykání od alkoholu by bylo mnohem jednodušší.

Víc jara!

Do starých básní

našich dvou světů

nechej mě dopsat aspoň pár řádků.

Musím si uvědomit,
Že společný noci primárně těší
A sekundárně bolí.