S (mnou) p(r)ostupujícími dny je všechno o něco jednodušší.
Myslím, že kouzlo se našlo v novým směru.
Někoho trochu nenávidět, hodně přehlížet a cítit zadostiučinění.
Vobčas nevím, jestli jsem dementní nebo statečná.
Nebo jestli se to nerovná.
Překonávám chutě koukat jeho směrem.
A tak hodně často sedíme v jedný místnosti
A já ho od příchodu do odchodu ani jednou neuvidím.
Soutěžní levely zvedaj obtížnost.
Když vycházím ze soudní síně,
Kde prodavači nádobí požadují po starší uklízečce 35 tisíc
A ona se po skončení jednání na mě dokáže usmát,
Srdce mi krvácí.
Na soudě nikdy neskončím,
Protože by mi emoce zastínily všechny úsudky.
Zkouškový klepe na dveře
A já se vlastně dost těším,
Chystám zvýrazňovače a lepítka
A můj život po třech měsících přestane bejt na chvilu tekutej.
WB*
No comments:
Post a Comment