12. 1. 2015 - overhyped and generic.

Kurvíš si to sama, si vždycky říkám. A tak mi to teď ani výjimečný nepřijde. Zvracím ze sebe slova, který ani říkat nechcu. Slova, který sou určený pro plyšáky, ne pro lidi, kteří odpovídaj. Hospoda, znovu a dokola furt to samý. Poličky, červená kravata, piano a tarantule na záchodě. Schizofrenní řeči.
Rozseknem to na tvoji oslavě narozenin, jo? Lol.
O rok starší o rok hloupější, stavíš si překážky na vlastní trase.

Dva nejzákladnější rysy ženskýho pohlaví jsou věčná nespokojenost a neschopnost mít kamaráda s výhodama. Dřív nebo později si stejně namluví lásku, která tam snad ani není. Biologický hodiny furt tikaj. Ať už je ti dvacet nebo čtyřicet.

Přijde mi srandovní, jak moc lidi baví kritizovat ostatní, aniž by si zametli před svým prahem. Jsi nesebevědomá, nemluvíš o problémech a odlož tu cigaretu.
Je ti všechno jedno tím nejodpornějším způsobem, samochvála smrdí a vylij to pivo. To bych ti k tomu všemu řekla já.

Cucflek zmizí, kocovina přejde, rány přebolí a všechno bude zase dobrý.
Jen to devítimístný číslo je pořád vycejchovaný někde na mozku.

Läuf davon! Schnell!

Wild Blonde*

Mám sukni, která mi je připomíná.