you look back at me,
I can see you're lonesome just like me.
Byt s velkým B. jo.
Jsme nekonečná ležatá osma. Střídám zuřivost s vděčností a všechno doprovází jen ten hloupoučky naivní výraz, kterej dokáže zakrýt spoustu pohybů mých vlastních orgánů.
Mám intenzivní pocit, že vykrvácím a je mi příjemně.
V jeden moment hluboce dumám nad tím, jestli jsem šťastnější a nevim. Připadám si utopená v Rubikonu. Alea iacta est.
Fyzický teplo ve mně budí vzpomínky na listopad roku 2011, kdy taky sněžilo a já od té doby snad ani o kousek nepovyrostla.
petty lies to everyone
in the hopes that I could be someone
heaven talks but not to me
and now I wonder if it's meant to be
desolation tragedy.
jsme voba tragicky povrchní. rozpráším se po koberci, protože jsem ti neustále blíž než sama sobě.
Když překonáme všechny hranice, které jsme kdy měli (ne, že by jich bylo příliš mnoho), nezbývá nic než několik půllitrů a Španěl, kterej mě tak trochu zalepí a tak trochu zdeptá.
"rozchody jsou od toho, aby se lidi ROZEšli, ne?"
"shazuju z útesu lidi, co mě moc poznaj.."
"a proto mi už nic neříkej, mám strach, že o tebe přijdu."
No comments:
Post a Comment