18. 11. 2016 - dunno

Nechávám si tě projít hlavou jen ze zvědavosti, proč je to s tebou taková idylka a proč se cítím jako v sedmým, když se mnou koexistuješ. A pak zjišťuju, že za to můžou ty hodně moc pevný objetí a to, že dokážeš říct "já vlastně vůbec nejsem chytrej", když si doteď pamatuju, že ostrov Man a Sicílie maj podobnou vlajku a taky to, že jseš tak trochu psychicky pochroumanej, a přesto sám sebou.

"Víš, proč se my všichni máme rádi?

Protože jsme tak hrozně psychicky ztracení."

A v pět hodin ráno Leč, a hodně moc hluboký řeči s Blondýnem, o politice, rodičích a kamarádech a znovu cítím klid, možná to tedy posledně nebylo Majákem, ale podnikem.
Jukebox
a "poď za mnou, nevim, kde je abeceda."
Elán, Irie, PSH. Hlasuju proti.
Potom ještě v šest ráno nonstopáč, třízubej bezdomovec, šťastnej, že jsme k němu přisedli. S dcerou právničkou. Momenty, kdy jsem doopravdy šťastná - když znám velmi zhruba cizí příběh a přesto, on nezná můj.

A tak v sedum k ránu ulehám do peřin, a o půl druhé scházím ze schodů, máma se usmívá, pokojem voní zelňačka a já se můžu rozbrečet, kvůli tomu, že mám tolik kamarádů, a přesto mi Brunetka tolik chybí.

A pak kouknu na telefon, zjistím, že v sedum večer potkávám Španěla v podniku s dečkama na lavicích a od té doby už mi neviditelná ruka drtí vnitřnosti..
Zapamatuj - po čtyřech pivech už pro jistotu vypínej mobil.

WB