Po neskonale dlouhé době cítím klid, který v uplynulém roce bez Majáka nebyl nikde k nalezení. Dny se skládaly z mozaiky zapíjení smutků nebo radostí. Z různých odstínů zlaté, tedy whiskey a piva. Barvy černé, tedy Španělových kudrnek a sžírající tmy. Barvy zelených zdí a bílošedivého kouře z cigaret.
"..it's a new day, just in time for me to say I'm sorry,
for all the things I said I didn't mean.
It's a new time, so why must I wait in line for what is mine?
It's a new day, why must it be the same?.."
A najednou těžknu pod tvým pohledem a těžknu tak moc, až mi tělo padá skrz podlahu a já se ani nesnažím ho chytat. A jsem najednou vděčná za to, že taky děláš chyby a že všichni děláme chyby, jen se je každý snažíme spravit trochu jinak. A tak pláču z čisté vděčnosti, že jsme tu důvěru kompletně za osm let nevycejprali vzájemně ze srdcí, a že poprvé za dlouhou dobu můžu říkat směšný myšlenky a vědět, že tu bude někdo, kdo je párkrát převrátí v hlavě.
A tak je půlnoc a já koukám na svůj odraz v příliš vysoko pověšeným zrcadle a přemýšlím nad tím, jestli říct "už jsem ani nedoufala, že ta bolest vystřelující ze srdce až do žaludku na pár chvilek zmizí," není příliš kompromitující. A tak si umeju obličej a už jenom zpívám J.A.R. a cítím se fajn.
A když cítím kůži na konečcích, vzpomínám na svý dávný dětství, kterým jsi mě vždycky doprovázel a znovu mám chuť říct něco osobního a odhalujícího, ale stejně nakonec stačí jen to, že vedle tebe ležím ve velkým tričku a vzájemně si vracíme ticho, klid a teplo.
A tak je srandovní, že s každým fyzickým vztahem přichází i ten emoční, jenže já už dávno stojím na vrcholu.
Paralyzující myšlenky s každým ránem sžírají mý vlastní srdce, a tedy by nebylo od věci doopravdy přestat snídat naprosto cizí srdce a začít s německou konverzací, učením se na zkoušky a doučováním dalších nesocializovaných dětí.
Sebereflexe dlouho nebyla jednodušší.
"Sie sollten jetzt den Text besprechen!"
"Ale my už ho přešprechli."
"Tak se rychle koukněte na Facebook."
..Gigi, ty jediná víš, co je to opravdu a opravdu mě bolíš..
Opravdu mě bolíš je krásné a tnoucí. Fixí velké pravdy.
ReplyDelete