10. 3. 2016 - who ruins the world?

Kolikrát to bolí už tak, že bych radši skočila šipku do betonovýho chodníku, sežrala si vnitřnosti nebo se ubila krýglem.
Obětuju šest hodin svýho drahocenýho času, abych seděla naproti, poslouchala o jeho Nemesis, upíjela pomaličku pivo a s každou ke dni se blížící hladinou se modlila, aby si ten šátek okolo krku ještě nedával a radši mávnul směrem k baru. Neštěstíčka.

"Víš, to je jako dvě komety, který letí proti sobě,
A když už to vypadá, že se střetnou, tak se minou,
Ale ta gravitace způsobí, že okolo sebe neustále rotují,
A nakonec se sebe dotknou a všechno exploduje."
(Komika situace, když mluví o Nemesis
a já mu pochválím myšlenku. Hah.)

Sdílíme úsměvy. Je to to jediný co sdílíme.
Kouzla.
Nejoblíbenější.

"Co bys od něj čekala, 
on mi zní jako andělský kur. 
Mám tě rád, kočko.. A dobrou:*"
/-pro tyhle zprávy si propaluju díry do srdce/

Vobčas sním o životě abstinenta. Nekuřáka. Vegana. Ekospasitele. Ale každej člověk má asi jiný poslání.

"Aha, já myslel, že mě tam máš,
Protože jsem tvůj třetí nejlepší kamarád."
"Nejsi."
"Coo? Tak druhej?"
(Nejsi. Jsi můj úhlavní nepřítel.)

Policajt si mě chce vodit domů, i když mu po ránu pláču v náruči.
"Radši se s tebou budu trápit, než být hned zapomenutej."
Lámeš rekordy všech těch, co mě kdy měli rádi.
Škoda, že nejseš aspoň trochu čůrák.

Wild Blonde*