Vobčas přemejšlím nad tím, jestli by nebylo lepší bejt na holky. Rozuměly by mně stejně jako já sama sobě. Umí se usmát přesně tak, jak já potřebuju. Pusy na tvář chutnaj stejně jak vod tmavovlasejch donchuanů a mám chuť to v chodbičce na záchod zkusit. Not enough drunk, not enough crazy. Ok, holky, vůbec netušíte, vo co přicházíte.
Bundakluk pochopil. Tleskám. Po jedné noční hodině mi do tmy září "že napoprvé špatně odhadnul pocity z toho, že jsme se viděli." Dík. Prostě to zlomíme. Když se mě Španěl ptá "a to je ten, co ti mačkal hlavu?", tak se vlastně i docela bavím.
Moc ráda se jenom koukám na to, jak kluci hrajou deskovky. Je to příjemný. Nekomunikujem. Jen koukám. Je to příjemně familiérní okamžik.
Naše diskuze se hodně scvrkly. Vypadaj asi takhle.
"jsem smutná."
"Poď mě obejmout."
"Máš doma M.?"
"Jo."
"Hm"
A pak už tak nějak jenom fyzicky souzníme. Psychicky vůbec. Psychicky jsme vlastně každej někde úplně jinde.
Kolik v životě sežere sprchování?
A jídlo?
A koukání na pěkný lidí?
A líbání?
Tonout anebo plout?
Hořet nebo vyhasnout?
WB*
Psychický souznění se mi už dost dlouho taky nedaří najít. A sprchování mi sežere opravdu hodně času, ale pořád mě to nepřestalo bavit :)
ReplyDeleteKdybych si měla vybrat jednu věc, od které bych si nechala sežrat život, bylo by to jídlo, namouduši.
ReplyDeleteA určitě je lepší tonout, protože pak ti může část života sebrat i líbání, když tě nějaký princ zachrání. :P
Ba ne, lepší je hořet a shořet. :)
ReplyDeleteNo, když si tak vezmu, co za zmatek mám občas v hlavě, jak si věci komplikuju, jsem možná ráda, že na ty děvčata nejsem. Minimálně jednou v měsíci by to byly komplikace dvojnásobné. :D
ReplyDeleteRáda hořím i hasnu, tonu i pluju. Jedno bez druhýho mě nebaví. A plýtvám vším, jídlem, vodou i líbáním. Ale baví mě to.
Plout a zachránit se sama. A hořet a vyhasnout a pak zase znovu, jako Fénix ;)
ReplyDelete