A tak jsem zase na začátku.
Zbytkáč je vždycky stokrát nebezpečnější než opilá noc.
Maličký oranžový kachličky.
Medovej Jack na poličce. Pes a jeho čtyři packy.
A pak je tu Španěl,
A já se vlastně divím, že si toho okolí všímám.
Jsem s tebou hrozně expresivní,
Nerozumím, jak to zvládáš.
Vytáhnout úplně všechno ze srdce,
Co mě trápí a co mě těší.
Jsem před tebou permanentně svlečená.
"Motorka jezdí, ale počkáme na třicítky.
A letos se fakt opálíme! Budem jezdit k vodě často!"
"Bilancuju. Nemyslím si, že bys mě měl rád.
Zazdil si moje narozeniny, Vánoce,
vobčas říkáš hnusný věci a já ti dávám dárky.
Nedáváš mi vlastně ani z desetiny, co maj dávat kamarádi."
"To si vážně myslíš? Teď jsem fakt smutnej. Brzo se ti ozvu,
první. Jsem rád, že tu teď vedle mě stojíš."
Platí. Doprovází. Objímá. Pusy na tvář.
Stojíš za to trápení? Ne.
"Kdyby jsi mě měla ignorovat ještě víc než doteď,
Tak už prostě nejsi. Byl jsem přesvědčenej,
že jsem ti nějak ublížil."
Ublížil, a nejednou.
Vždycky do někoho propadnu
A on si najde vykající Podivnou.
Srdce se tak často lámou,
ale stejně setrvávaj.
Jak dlouho už to je?
253 dní.
Kéž bychom ty Activity spolu nikdy nehráli.
Přikrýt se ohořelou vzpomínkou,
Vypít tvůj odraz z čajové hladiny
A vycejchovat si ho do žaludku.
WB*
Clipped wings
I was a broken thing
Had a voice
Had a voice, but I could not sing...
Tuesday 3 May 2016
Tuesday 26 April 2016
26. 4. 2016 - den 21
S (mnou) p(r)ostupujícími dny je všechno o něco jednodušší.
Myslím, že kouzlo se našlo v novým směru.
Někoho trochu nenávidět, hodně přehlížet a cítit zadostiučinění.
Vobčas nevím, jestli jsem dementní nebo statečná.
Nebo jestli se to nerovná.
Překonávám chutě koukat jeho směrem.
A tak hodně často sedíme v jedný místnosti
A já ho od příchodu do odchodu ani jednou neuvidím.
Soutěžní levely zvedaj obtížnost.
Když vycházím ze soudní síně,
Kde prodavači nádobí požadují po starší uklízečce 35 tisíc
A ona se po skončení jednání na mě dokáže usmát,
Srdce mi krvácí.
Na soudě nikdy neskončím,
Protože by mi emoce zastínily všechny úsudky.
Zkouškový klepe na dveře
A já se vlastně dost těším,
Chystám zvýrazňovače a lepítka
A můj život po třech měsících přestane bejt na chvilu tekutej.
WB*
Myslím, že kouzlo se našlo v novým směru.
Někoho trochu nenávidět, hodně přehlížet a cítit zadostiučinění.
Vobčas nevím, jestli jsem dementní nebo statečná.
Nebo jestli se to nerovná.
Překonávám chutě koukat jeho směrem.
A tak hodně často sedíme v jedný místnosti
A já ho od příchodu do odchodu ani jednou neuvidím.
Soutěžní levely zvedaj obtížnost.
Když vycházím ze soudní síně,
Kde prodavači nádobí požadují po starší uklízečce 35 tisíc
A ona se po skončení jednání na mě dokáže usmát,
Srdce mi krvácí.
Na soudě nikdy neskončím,
Protože by mi emoce zastínily všechny úsudky.
Zkouškový klepe na dveře
A já se vlastně dost těším,
Chystám zvýrazňovače a lepítka
A můj život po třech měsících přestane bejt na chvilu tekutej.
WB*
Friday 15 April 2016
15. 4. 2016 - den 10
Desátá čárka v řadě za nadhled nad situací.
Zvládám si sednout na ruce,
kdykoliv by se měly rozeběhnout po klávesnici.
Odměnou mi budiž nesmělý
"Můžu si k tobě přisednout? Ty už ani nenapíšeš.
Předtím jsi aspoň občas napsala."
Salvy slávy schovávám za lhostejnost.
Deset dní.
Ze spaní se budím snem, ve kterém mu posílám zprávu.
Hodně mi buší srdce a bolí neúspěch.
Uf.
A tak jsme to odvykání začali druhým směrem.
Začneme tebou.
Zítra uklízím Česko. S partou malých Romů.
Potenciály. Mnohdy větší než v nás.
Stále víc vím, jakým směrem bych se chtěla orientovat.
"A ty vážně chceš vystudovat práva a pak se upsat menšinám?"
Jo, chcu.
Můj život je sice jako sinusojda, ale momentálně hodně veselej.
Pampelišky.
Jaro.
Hanz.
Řada deseti čárek.
Vobčas ZONka místo piva.
A kamarádi. Hlavně ti.
WB*
Zvládám si sednout na ruce,
kdykoliv by se měly rozeběhnout po klávesnici.
Odměnou mi budiž nesmělý
"Můžu si k tobě přisednout? Ty už ani nenapíšeš.
Předtím jsi aspoň občas napsala."
Salvy slávy schovávám za lhostejnost.
Deset dní.
Ze spaní se budím snem, ve kterém mu posílám zprávu.
Hodně mi buší srdce a bolí neúspěch.
Uf.
A tak jsme to odvykání začali druhým směrem.
Začneme tebou.
Zítra uklízím Česko. S partou malých Romů.
Potenciály. Mnohdy větší než v nás.
Stále víc vím, jakým směrem bych se chtěla orientovat.
"A ty vážně chceš vystudovat práva a pak se upsat menšinám?"
Jo, chcu.
Můj život je sice jako sinusojda, ale momentálně hodně veselej.
Pampelišky.
Jaro.
Hanz.
Řada deseti čárek.
Vobčas ZONka místo piva.
A kamarádi. Hlavně ti.
WB*
Thursday 7 April 2016
7. 4. 2016 - eternities and seconds.
Jaro po dešti příjemně voní.
Březnová sinusojda v propadu má s dubnovými jarními dny zase kam stoupat.
Březen?
Deset dní okázalé volnosti.
Tři noci si usínáme v náručí.
Voníš jako kombinace marihuany a pánskýho šampónu.
Taky trochu jako borovicovej les a motorovej olej.
S poslední nocí cítím, že je to všechno na velmi dlouho naposled.
Proto
Březnová sinusojda v propadu má s dubnovými jarními dny zase kam stoupat.
Březen?
Deset dní okázalé volnosti.
Tři noci si usínáme v náručí.
Voníš jako kombinace marihuany a pánskýho šampónu.
Taky trochu jako borovicovej les a motorovej olej.
S poslední nocí cítím, že je to všechno na velmi dlouho naposled.
Proto
chci, aby byly vidět tvý oči
nás prohlížím nás v zrcadle
vrývám do paměti vysoce posazenej strop
broukám Tovačovský hatě
a hodně moc tě tisknu.
Po dlouhý době mi vlasy čechrá vítr,
Když o sebe jemně ťukaj dvě černý helmy.
Křik motoru a kožená vůně.
Zastavit čas, když odstředivá síla nutí tisknout pevněji.
Neustále skládám mozaiky ze vzpomínek a dláždím si jimi cestu do pekla.
Nejprve budu muset odvyknout alkoholu,
Protože budí hluboký deprese.
Potom stříbrnýmu prstýnku na levé ruce.
Každodenním návštěvám v Teple.
A nakonec, nakonec tobě.
***
Hluboce si vyčítám přání,
Aby táta někam odjel
A já zůstala sama s mámou.
Faktem ale je, že odvykání od alkoholu by bylo mnohem jednodušší.
Víc jara!
Do starých básní
našich dvou světů
nechej mě dopsat aspoň pár řádků.
Musím si uvědomit,
Že společný noci primárně těší
A sekundárně bolí.
Musím si uvědomit,
Že společný noci primárně těší
A sekundárně bolí.
Thursday 17 March 2016
17. 3. 2016 - maybe I'm too busy being yours.
S každou hladinou přicházející dno.
S každou hodinou přicházející den.
Moje asocialita se zase pokradmu hlásí o slovo.
Zabít ji v zárodku.
Je chuť jít se opít sama do hospody známkou alkoholismu?
Překonávám sama sebe, když jedu vlakem domů. Paralyzující adrenalin.
Když přecházím silnici, aniž bych se rozhlídla.
Když záplatuju propálenou díru na lavičce v parku
a zapáleně diskutuju s bezdomovcem.
Španěl se mnou znovu usrkává kafe s medem,
Plánujem nedělní filmovej večer,
Sedíme na lavičce v parku, opíráme o sebe hlavy,
Proplítáme prsty a svět se zdá na pár minut být zase v pořádku.
S propálenou bundou, bolavou hlavou, zlomeným srdečním obratlem,
ale se Španělem po svý levici a s lidskou podstatou Španěla.
Holčičí pohlaví -
Nemesis a trojice J&V&M
- na chvíli neprožírají díry v mým mozku.
Protože zase na chvílí souzníme.
"Koupíš si malou motorku?"
"Dvakrát tak velkou jak já."
"Jsi neustále roztomilá."
"A von říká 'ty máš ty mezilidský vztahy a pičoviny a já mám kolo.'
Tak já mám motorku."
"A budem brzo sdílet mezilidský vztahy, pičoviny a motorku?"
Maják mě rozpaluje do běla,
A pak se ke mně tulí u sálajícího krbu
A je to příjemnej návrat ke kořenům,
Ale nikdy jsme si nebyli dál.
Ochota skočit z desátýho patra pro kluka,
S kterým je náročný prohodit pár souvislejch vět.
Po propovídaných nocích .
Schoval jsi se do mě, to tě nezachrání.
Když se nám nedaří nic postavit, pojďme aspoň něco zbourat.
Program na nedělní večer -
1) Only lovers left alive
2) Perfect sense
3) Lock, stock and two smoking barrels
4) Sinister
S každou hodinou přicházející den.
Moje asocialita se zase pokradmu hlásí o slovo.
Zabít ji v zárodku.
Je chuť jít se opít sama do hospody známkou alkoholismu?
Překonávám sama sebe, když jedu vlakem domů. Paralyzující adrenalin.
Když přecházím silnici, aniž bych se rozhlídla.
Když záplatuju propálenou díru na lavičce v parku
a zapáleně diskutuju s bezdomovcem.
Španěl se mnou znovu usrkává kafe s medem,
Plánujem nedělní filmovej večer,
Sedíme na lavičce v parku, opíráme o sebe hlavy,
Proplítáme prsty a svět se zdá na pár minut být zase v pořádku.
S propálenou bundou, bolavou hlavou, zlomeným srdečním obratlem,
ale se Španělem po svý levici a s lidskou podstatou Španěla.
Holčičí pohlaví -
Nemesis a trojice J&V&M
- na chvíli neprožírají díry v mým mozku.
Protože zase na chvílí souzníme.
"Koupíš si malou motorku?"
"Dvakrát tak velkou jak já."
"Jsi neustále roztomilá."
"A von říká 'ty máš ty mezilidský vztahy a pičoviny a já mám kolo.'
Tak já mám motorku."
"A budem brzo sdílet mezilidský vztahy, pičoviny a motorku?"
Maják mě rozpaluje do běla,
A pak se ke mně tulí u sálajícího krbu
A je to příjemnej návrat ke kořenům,
Ale nikdy jsme si nebyli dál.
Ochota skočit z desátýho patra pro kluka,
S kterým je náročný prohodit pár souvislejch vět.
Po propovídaných nocích .
Schoval jsi se do mě, to tě nezachrání.
Když se nám nedaří nic postavit, pojďme aspoň něco zbourat.
Program na nedělní večer -
1) Only lovers left alive
2) Perfect sense
3) Lock, stock and two smoking barrels
4) Sinister
Thursday 10 March 2016
10. 3. 2016 - who ruins the world?
Kolikrát to bolí už tak, že bych radši skočila šipku do betonovýho chodníku, sežrala si vnitřnosti nebo se ubila krýglem.
Obětuju šest hodin svýho drahocenýho času, abych seděla naproti, poslouchala o jeho Nemesis, upíjela pomaličku pivo a s každou ke dni se blížící hladinou se modlila, aby si ten šátek okolo krku ještě nedával a radši mávnul směrem k baru. Neštěstíčka.
"Víš, to je jako dvě komety, který letí proti sobě,
A když už to vypadá, že se střetnou, tak se minou,
Ale ta gravitace způsobí, že okolo sebe neustále rotují,
A nakonec se sebe dotknou a všechno exploduje."
(Komika situace, když mluví o Nemesis
a já mu pochválím myšlenku. Hah.)
Sdílíme úsměvy. Je to to jediný co sdílíme.
Kouzla.
Nejoblíbenější.
"Co bys od něj čekala,
on mi zní jako andělský kur.
Mám tě rád, kočko.. A dobrou:*"
/-pro tyhle zprávy si propaluju díry do srdce/
Vobčas sním o životě abstinenta. Nekuřáka. Vegana. Ekospasitele. Ale každej člověk má asi jiný poslání.
"Aha, já myslel, že mě tam máš,
Protože jsem tvůj třetí nejlepší kamarád."
"Nejsi."
"Coo? Tak druhej?"
(Nejsi. Jsi můj úhlavní nepřítel.)
Policajt si mě chce vodit domů, i když mu po ránu pláču v náruči.
"Radši se s tebou budu trápit, než být hned zapomenutej."
Lámeš rekordy všech těch, co mě kdy měli rádi.
Škoda, že nejseš aspoň trochu čůrák.
Wild Blonde*
Obětuju šest hodin svýho drahocenýho času, abych seděla naproti, poslouchala o jeho Nemesis, upíjela pomaličku pivo a s každou ke dni se blížící hladinou se modlila, aby si ten šátek okolo krku ještě nedával a radši mávnul směrem k baru. Neštěstíčka.
"Víš, to je jako dvě komety, který letí proti sobě,
A když už to vypadá, že se střetnou, tak se minou,
Ale ta gravitace způsobí, že okolo sebe neustále rotují,
A nakonec se sebe dotknou a všechno exploduje."
(Komika situace, když mluví o Nemesis
a já mu pochválím myšlenku. Hah.)
Sdílíme úsměvy. Je to to jediný co sdílíme.
Kouzla.
Nejoblíbenější.
"Co bys od něj čekala,
on mi zní jako andělský kur.
Mám tě rád, kočko.. A dobrou:*"
/-pro tyhle zprávy si propaluju díry do srdce/
Vobčas sním o životě abstinenta. Nekuřáka. Vegana. Ekospasitele. Ale každej člověk má asi jiný poslání.
"Aha, já myslel, že mě tam máš,
Protože jsem tvůj třetí nejlepší kamarád."
"Nejsi."
"Coo? Tak druhej?"
(Nejsi. Jsi můj úhlavní nepřítel.)
Policajt si mě chce vodit domů, i když mu po ránu pláču v náruči.
"Radši se s tebou budu trápit, než být hned zapomenutej."
Lámeš rekordy všech těch, co mě kdy měli rádi.
Škoda, že nejseš aspoň trochu čůrák.
Wild Blonde*
Saturday 5 March 2016
5. 3. 2016 - so lift up my body and lose all control.
..and I cough up my lungs,
because they remind me how it all went wrong.
But I leave in my heart,
because I don't want to stay in the dark..
Občas se sama sebe ptám,
Kolik opilých nocí,
Máminých náručí,
Zapálených svíček
A písniček od OMAM
Bude ještě potřeba?
"Já viděl, jak jste se k sobě tulili.
Kdyby jsi přišla za mnou,
Taky bych tě přitulil a utěšil."
"Sedl jsi si k úplně jinýmu stolu.."
"Ale doufal jsem, že za mnou přijdeš."
"A dáš mi taky ruku?"
Proč mluvíš takhle, když pak jedinou větou smeteš všechno ze stolu. Mluví z tebe jen neuspokojený ego?
Často mám před očima červený světlo tvýho pokoje s vysokýma dveřma a to, jak sedíme na balkóně a típem cigarety do přeplněné zavařovačky zpodobňující popelník.. Taky tvůj chundelatej župan. A to, jak mě před zrcadlem objímáš a do naprostýho ticha konstatuješ, jak moc nám to spolu sluší.
Mucha má zarosený oči, když od nás dostává obleček pro miminko s nápisem "akutní potřeba lásky". Jsem z toho málem taky naměkko, když vidím tenhle výraz u slečny, co svoje výtvory častuje označením femi-punk.
Hluboký srdeční rány. Potřeba fyzických pomalých kontaktů. Protancovaný podrážky. Emoční přemíry. Potrhaný sliby. To, jak všichni těží z chvil, kdy jsou druzí opilí. Tahání upřímností, stírání slziček, proplítání prstů, což s každou střízlivostí zase zmizí.
Wild Blonde*
because they remind me how it all went wrong.
But I leave in my heart,
because I don't want to stay in the dark..
Občas se sama sebe ptám,
Kolik opilých nocí,
Máminých náručí,
Zapálených svíček
A písniček od OMAM
Bude ještě potřeba?
"Já viděl, jak jste se k sobě tulili.
Kdyby jsi přišla za mnou,
Taky bych tě přitulil a utěšil."
"Sedl jsi si k úplně jinýmu stolu.."
"Ale doufal jsem, že za mnou přijdeš."
"A dáš mi taky ruku?"
Proč mluvíš takhle, když pak jedinou větou smeteš všechno ze stolu. Mluví z tebe jen neuspokojený ego?
Často mám před očima červený světlo tvýho pokoje s vysokýma dveřma a to, jak sedíme na balkóně a típem cigarety do přeplněné zavařovačky zpodobňující popelník.. Taky tvůj chundelatej župan. A to, jak mě před zrcadlem objímáš a do naprostýho ticha konstatuješ, jak moc nám to spolu sluší.
Mucha má zarosený oči, když od nás dostává obleček pro miminko s nápisem "akutní potřeba lásky". Jsem z toho málem taky naměkko, když vidím tenhle výraz u slečny, co svoje výtvory častuje označením femi-punk.
Hluboký srdeční rány. Potřeba fyzických pomalých kontaktů. Protancovaný podrážky. Emoční přemíry. Potrhaný sliby. To, jak všichni těží z chvil, kdy jsou druzí opilí. Tahání upřímností, stírání slziček, proplítání prstů, což s každou střízlivostí zase zmizí.
Wild Blonde*
Debilní komedie o americkejch maturitních plesech.
Těch vyhozených šest kil snad i stálo za to.
Naivní blondýna s tmavovlasým donchuanem.
Subscribe to:
Posts (Atom)