K smrti nenávidím ten pohled v tvejch očích,
kterej vypadá, jakoby chtěl něco říct,
ale doopravdy vlastně nechce.
jediný, co chce říct je
"vypadni a nedělej to těžší, než to je"
říkám, že bych nejradši deset zkrouhla na pět.
a už nedodám, že bych započítala nejradši jen ty,
kteří mě potopili a já musela hledat cestu ven.
protože pocit na konci je svobodou.
moje narozeniny jsou bez tebe o tolik lepší,
protože jsou okolo mě lidi, kteří mě doopravdy bezmezně zbožňují
a ty mezi ně nepatříš.
od té doby, co si tohle uvědomuju,
slzím i nad reklamou na pivo
a mámou, která mi kupuje džíny.
kdybych si nebyla jistá, že těhotná nejsem,
byla bych si jistá, že jsem těhotná.
a přesto, jsi tím jediným,
po čem dnem i nocí toužím,
a možná to nejsi ty, ale vzpomínky na nás.
a finálně jsem se zařekla,
že nebudeš důvodem k braní antidepresiv.
because you fucked up, i said sorry,
you broke me, i said sorry,
i fucked up and let you break me,
you said bye.
WB.
Vzpomínky na postýlku!
ReplyDelete