jak moc bolí uvědomit si, že ti dělám pouze živýho tvora, kterýho můžeš v noci obejmout, protože nedokážeš být sám.
"měli bychom se přestat vídat" plynule přechází ve čtyři noci strávené v tvé posteli za jeden jediný týden, a to stejnou rychlostí jako tě opouští holka, jejíž tupost čiší i z černobílé fotografie.
a já tu jsem. pohladím tě po tváři, pohladím ti ego lichotkou a všechno je zas dobrý. nejsi sám a to je všechno, na čem záleží.
odměnou mi buď ten moment, kdy se spolu vyspíme a všechno je najednou správně. trestem to, že je to ten jedinej moment, kdy je všechno správně.
brečím i pět měsíců poté. bezděčně v tramvaji, v práci i v posteli. nikdo neokupoval moje vlastní slzy tak dlouho jako ty.
přistihnu se, že mi chybí tvoje šovinistický řeči, kvůli kterým jsem se s tebou v roce 2012 rozcházela.
jsme nekonečnej příběh, viď. Vidím na tobě, jak to nenávidíš. Nikdy jsi neměl rád spirálovitej pohyb ve svým životě. Já ho vždycky měla nejradši. Rozmazlený malý dítě, který žilo z opakujících se rituálů. Momentálně jsi jedním z mých rituálů. Rituálů, které mě velmi brzy pověsí na špagát.
loudím z tebe půl hezkýho slova a i "rád tě šukám" mě zahřeje u srdce.
cítím k tobě nefalšovanou nenávist a zároveň neexistuje jediná věc, která by mě donutila tě nenávidět.
WB
Ten nadpis nie je náhodou z piesne Lorde? Zhodou náhod som akurát pred chvíľou počúvala Writer in the Dark... úžasná pieseň.
ReplyDeleteČo tak skúsiť zmenu miesta? Myslím radikálnu. Občas je práve nový vzduch to, čo človek potrebuje.
Jsi tramvajová holčička, vždycky jsi byla. :)
ReplyDeleteJá Ti nevím, mně přijde, že právě tohle moc správně není.
ReplyDeletePo spirále se nemusí vždycky jen padat. I cesty ze všelijakých sraček bývají cyklické.