17. 3. 2016 - maybe I'm too busy being yours.

S každou hladinou přicházející dno.
S každou hodinou přicházející den.

Moje asocialita se zase pokradmu hlásí o slovo.
Zabít ji v zárodku.
Je chuť jít se opít sama do hospody známkou alkoholismu?

Překonávám sama sebe, když jedu vlakem domů. Paralyzující adrenalin.
Když přecházím silnici, aniž bych se rozhlídla.
Když záplatuju propálenou díru na lavičce v parku
a zapáleně diskutuju s bezdomovcem.

Španěl se mnou znovu usrkává kafe s medem,
Plánujem nedělní filmovej večer,
Sedíme na lavičce v parku, opíráme o sebe hlavy,
Proplítáme prsty a svět se zdá na pár minut být zase v pořádku.
S propálenou bundou, bolavou hlavou, zlomeným srdečním obratlem,
ale se Španělem po svý levici a s lidskou podstatou Španěla.
Holčičí pohlaví -
Nemesis a trojice J&V&M
- na chvíli neprožírají díry v mým mozku.
Protože zase na chvílí souzníme.

"Koupíš si malou motorku?"
"Dvakrát tak velkou jak já."
"Jsi neustále roztomilá."

"A von říká 'ty máš ty mezilidský vztahy a pičoviny a já mám kolo.'
Tak já mám motorku."
"A budem brzo sdílet mezilidský vztahy, pičoviny a motorku?"

Maják mě rozpaluje do běla,
A pak se ke mně tulí u sálajícího krbu
A je to příjemnej návrat ke kořenům,
Ale nikdy jsme si nebyli dál.
Ochota skočit z desátýho patra pro kluka,
S kterým je náročný prohodit pár souvislejch vět.
Po propovídaných nocích .

Schoval jsi se do mě, to tě nezachrání.
Když se nám nedaří nic postavit, pojďme aspoň něco zbourat.

Program na nedělní večer -
1) Only lovers left alive
2) Perfect sense
3) Lock, stock and two smoking barrels
4) Sinister

10. 3. 2016 - who ruins the world?

Kolikrát to bolí už tak, že bych radši skočila šipku do betonovýho chodníku, sežrala si vnitřnosti nebo se ubila krýglem.
Obětuju šest hodin svýho drahocenýho času, abych seděla naproti, poslouchala o jeho Nemesis, upíjela pomaličku pivo a s každou ke dni se blížící hladinou se modlila, aby si ten šátek okolo krku ještě nedával a radši mávnul směrem k baru. Neštěstíčka.

"Víš, to je jako dvě komety, který letí proti sobě,
A když už to vypadá, že se střetnou, tak se minou,
Ale ta gravitace způsobí, že okolo sebe neustále rotují,
A nakonec se sebe dotknou a všechno exploduje."
(Komika situace, když mluví o Nemesis
a já mu pochválím myšlenku. Hah.)

Sdílíme úsměvy. Je to to jediný co sdílíme.
Kouzla.
Nejoblíbenější.

"Co bys od něj čekala, 
on mi zní jako andělský kur. 
Mám tě rád, kočko.. A dobrou:*"
/-pro tyhle zprávy si propaluju díry do srdce/

Vobčas sním o životě abstinenta. Nekuřáka. Vegana. Ekospasitele. Ale každej člověk má asi jiný poslání.

"Aha, já myslel, že mě tam máš,
Protože jsem tvůj třetí nejlepší kamarád."
"Nejsi."
"Coo? Tak druhej?"
(Nejsi. Jsi můj úhlavní nepřítel.)

Policajt si mě chce vodit domů, i když mu po ránu pláču v náruči.
"Radši se s tebou budu trápit, než být hned zapomenutej."
Lámeš rekordy všech těch, co mě kdy měli rádi.
Škoda, že nejseš aspoň trochu čůrák.

Wild Blonde*

5. 3. 2016 - so lift up my body and lose all control.

..and I cough up my lungs,
because they remind me how it all went wrong.
But I leave in my heart,
because I don't want to stay in the dark..

Občas se sama sebe ptám,
Kolik opilých nocí,
Máminých náručí,
Zapálených svíček
A písniček od OMAM
Bude ještě potřeba?

"Já viděl, jak jste se k sobě tulili.
Kdyby jsi přišla za mnou, 
Taky bych tě přitulil a utěšil."
"Sedl jsi si k úplně jinýmu stolu.."
"Ale doufal jsem, že za mnou přijdeš." 

"A dáš mi taky ruku?" 

Proč mluvíš takhle, když pak jedinou větou smeteš všechno ze stolu. Mluví z tebe jen neuspokojený ego?

Často mám před očima červený světlo tvýho pokoje s vysokýma dveřma a to, jak sedíme na balkóně a típem cigarety do přeplněné zavařovačky zpodobňující popelník.. Taky tvůj chundelatej župan. A to, jak mě před zrcadlem objímáš a do naprostýho ticha konstatuješ, jak moc nám to spolu sluší.

Mucha má zarosený oči, když od nás dostává obleček pro miminko s nápisem "akutní potřeba lásky". Jsem z toho málem taky naměkko, když vidím tenhle výraz u slečny, co svoje výtvory častuje označením femi-punk.

Hluboký srdeční rány. Potřeba fyzických pomalých kontaktů. Protancovaný podrážky. Emoční přemíry. Potrhaný sliby. To, jak všichni těží z chvil, kdy jsou druzí opilí. Tahání upřímností, stírání slziček, proplítání prstů, což s každou střízlivostí zase zmizí.

Wild Blonde*

Debilní komedie o americkejch maturitních plesech.

Těch vyhozených šest kil snad i stálo za to.

Naivní blondýna s tmavovlasým donchuanem.

28. 2. 2016 - alle Regale sind leer.

Všechno začíná být příliš složitý.
Španěl se nakonec na poslední chvíli před plesem hlásí o slovo a okolo deváté mi nastavuje rámě. Zaplatila sem šest stovek za ruce okolo ramen, propletený prsty, jeho teplej dech, pár pus a očividně i za to, aby na to zase rychle zapomněl. S dalším dnem sedíme znovu každej u jinýho stolu, on v bílé polokošili, já ve vytahaným černým triku, vyčerpaná emoční přemírou.
Teplo a čtvrteční oldiesky by měly urychleně skončit, protože hrozí, že utonu ve vlastních slzičkách. Ale kdo by měnil ty momenty, kdy odcházím s pěti pivama a třema panákama v krevním oběhu a platím 81 korun. A tu radost ze stále stejných tváří, hloupejch vtipů a nápisu "pivo za sex".. Co kdyby jsi tam přestal chodit ty?

Komičnost situace,
S jednou rukou okolo mých ramen
A propletenými prsty -
"líbí se ti můj brácha?"
"Nevim, asi docela jo."
"Tak já se zeptám jeho a nějak to uděláme." 
Chce se mi nad tím pozastavit, ale vlastně už ničím nepřekvapuješ.
Kdyby mi bylo pět, tak budu brečet a bušit ti pěstičkama do žaludku.

"Ale nebezpečná jsi."
"Jakto?"
"Protože jsem tě vzal k vodě."
"A?"
"A vím, že jsi zatraceně sexy." 

Bundakluk dělá stejnou blbost, jako se podařila kdysi mně. Pod lihovým oparem mě zve do postele. Ne, ale dík.

Z těch všech pavoučích sítí mi jde hlava kolem.
Přes židli mi visí kostkovaná Policajtova košile, která je následkem svrškové výměny. Mocmoc zábavnej večer, když se do muziky svíjí tři kluci v dámských tričkách a holky ve velkejch košilích. Takhle se čas od času baví místní.

Životní otázkou je,
Kam se poztrácely všechny moje pinetky?

Wild Blonde*

26. 2. 2016 - fuck you #2

Wir haben alles gesehen,
haben schon alles gemacht,
haben alles gefühlt
und haben schon alles gedacht.

Německej rap znovu prostupuje všechny zdi.

Už s polednem do sebe klopím prvního skořicovýho Jacka.
Sama sobě se vysmívám,
Když si uvědomím,
Jak se mnou dokáže zamávat tmavovlasej idiot.

Naplánovanej ples nejspíš padá,
Jelikož jsem okázale ignorovaná.
Kéž by si aspoň někdo ty lístky koupil.

Seš zmrd. Seš prvotřídní zmrd.
Mírnější slova pro to ani nejsou.
Doufám, že jednou budeš litovat toho,
Kolik lidí jsi od sebe odehnal.
Stejně jako jsem toho kolikrát litovala já.

WB*

22. 2. 2016 - ex offo de iure.

Vobčas přemejšlím nad tím, jestli by nebylo lepší bejt na holky. Rozuměly by mně stejně jako já sama sobě. Umí se usmát přesně tak, jak já potřebuju. Pusy na tvář chutnaj stejně jak vod tmavovlasejch donchuanů a mám chuť to v chodbičce na záchod zkusit. Not enough drunk, not enough crazy. Ok, holky, vůbec netušíte, vo co přicházíte.

Bundakluk pochopil. Tleskám. Po jedné noční hodině mi do tmy září "že napoprvé špatně odhadnul pocity z toho, že jsme se viděli." Dík. Prostě to zlomíme. Když se mě Španěl ptá "a to je ten, co ti mačkal hlavu?", tak se vlastně i docela bavím.

Moc ráda se jenom koukám na to, jak kluci hrajou deskovky. Je to příjemný. Nekomunikujem. Jen koukám. Je to příjemně familiérní okamžik.
Naše diskuze se hodně scvrkly. Vypadaj asi takhle.

"jsem smutná."
"Poď mě obejmout."
"Máš doma M.?"
"Jo."
"Hm"

A pak už tak nějak jenom fyzicky souzníme. Psychicky vůbec. Psychicky jsme vlastně každej někde úplně jinde.

Kolik v životě sežere sprchování?
A jídlo?
A koukání na pěkný lidí?
A líbání?

Tonout anebo plout?
Hořet nebo vyhasnout?

WB*

19. 2. 2016 - dive in with me.

Když se v dešti kymací slečna, spoře oblečená, svlíkám svou bundu, nabízím ji cigaretu a s větou "chlapi jsou zmrdi, viď?" poslouchám příběh o tom, jak měla odjet do Španělska (paradox, lol.) a její partner beze slova zmizel. A když Policajt bez jedinýho slova přivolává taxík, poprvé v životě dostávám pocit, že nehrajem na dojmy ani na plusový body, ale jednoduše na lidskou solidaritu.

Vobčas je mi líto, že všichni ti hodní kluci,
Co mají srdce na správnejch místech,
Trpí kvůli zmrdům.

Španělovi se topím v kávové sedlině,
Stojím s ním u vodky s tonicem,
Zas příznačně hraje Chuck Berry
A neustále ty zdrobnělý oslovení.

"Když mi v následujících dvou týdnech napíšeš,
 vždycky ti pomůžu.
A vlastně v následujících deseti letech a dvou týdnech, 
protože tě mám rád."
/do jaký míry si můžou lidi jako my hrát na kamarády?/

A tak mě vobčas pohladí po tváři,
Dá pusu do vlasů
A pozve na kafe,
Aby měl tu podlahu pod sebou neustále čistou.

Mlíko, pivo a tousty.
Mužský sítě.
Neustálý vylívání svejch realit,
Aby pochopili, že klepou zbytečně.
Nechápou.
Oldies hity.
Taneční kreace.
Španělova paperbacková knížka.
Pozitivní obličeje.
Slzičky
A moje máma, která je umí nejlíp setřít.
Psychický vyždímanosti.
Duševní rzi.
/- život posledních dní/

Wild Blonde*

Ale to šestnáctiletý dítě z romskýho muzea by řeklo - všechno je lepší než válka.