28. 2. 2016 - alle Regale sind leer.

Všechno začíná být příliš složitý.
Španěl se nakonec na poslední chvíli před plesem hlásí o slovo a okolo deváté mi nastavuje rámě. Zaplatila sem šest stovek za ruce okolo ramen, propletený prsty, jeho teplej dech, pár pus a očividně i za to, aby na to zase rychle zapomněl. S dalším dnem sedíme znovu každej u jinýho stolu, on v bílé polokošili, já ve vytahaným černým triku, vyčerpaná emoční přemírou.
Teplo a čtvrteční oldiesky by měly urychleně skončit, protože hrozí, že utonu ve vlastních slzičkách. Ale kdo by měnil ty momenty, kdy odcházím s pěti pivama a třema panákama v krevním oběhu a platím 81 korun. A tu radost ze stále stejných tváří, hloupejch vtipů a nápisu "pivo za sex".. Co kdyby jsi tam přestal chodit ty?

Komičnost situace,
S jednou rukou okolo mých ramen
A propletenými prsty -
"líbí se ti můj brácha?"
"Nevim, asi docela jo."
"Tak já se zeptám jeho a nějak to uděláme." 
Chce se mi nad tím pozastavit, ale vlastně už ničím nepřekvapuješ.
Kdyby mi bylo pět, tak budu brečet a bušit ti pěstičkama do žaludku.

"Ale nebezpečná jsi."
"Jakto?"
"Protože jsem tě vzal k vodě."
"A?"
"A vím, že jsi zatraceně sexy." 

Bundakluk dělá stejnou blbost, jako se podařila kdysi mně. Pod lihovým oparem mě zve do postele. Ne, ale dík.

Z těch všech pavoučích sítí mi jde hlava kolem.
Přes židli mi visí kostkovaná Policajtova košile, která je následkem svrškové výměny. Mocmoc zábavnej večer, když se do muziky svíjí tři kluci v dámských tričkách a holky ve velkejch košilích. Takhle se čas od času baví místní.

Životní otázkou je,
Kam se poztrácely všechny moje pinetky?

Wild Blonde*

26. 2. 2016 - fuck you #2

Wir haben alles gesehen,
haben schon alles gemacht,
haben alles gefühlt
und haben schon alles gedacht.

Německej rap znovu prostupuje všechny zdi.

Už s polednem do sebe klopím prvního skořicovýho Jacka.
Sama sobě se vysmívám,
Když si uvědomím,
Jak se mnou dokáže zamávat tmavovlasej idiot.

Naplánovanej ples nejspíš padá,
Jelikož jsem okázale ignorovaná.
Kéž by si aspoň někdo ty lístky koupil.

Seš zmrd. Seš prvotřídní zmrd.
Mírnější slova pro to ani nejsou.
Doufám, že jednou budeš litovat toho,
Kolik lidí jsi od sebe odehnal.
Stejně jako jsem toho kolikrát litovala já.

WB*

22. 2. 2016 - ex offo de iure.

Vobčas přemejšlím nad tím, jestli by nebylo lepší bejt na holky. Rozuměly by mně stejně jako já sama sobě. Umí se usmát přesně tak, jak já potřebuju. Pusy na tvář chutnaj stejně jak vod tmavovlasejch donchuanů a mám chuť to v chodbičce na záchod zkusit. Not enough drunk, not enough crazy. Ok, holky, vůbec netušíte, vo co přicházíte.

Bundakluk pochopil. Tleskám. Po jedné noční hodině mi do tmy září "že napoprvé špatně odhadnul pocity z toho, že jsme se viděli." Dík. Prostě to zlomíme. Když se mě Španěl ptá "a to je ten, co ti mačkal hlavu?", tak se vlastně i docela bavím.

Moc ráda se jenom koukám na to, jak kluci hrajou deskovky. Je to příjemný. Nekomunikujem. Jen koukám. Je to příjemně familiérní okamžik.
Naše diskuze se hodně scvrkly. Vypadaj asi takhle.

"jsem smutná."
"Poď mě obejmout."
"Máš doma M.?"
"Jo."
"Hm"

A pak už tak nějak jenom fyzicky souzníme. Psychicky vůbec. Psychicky jsme vlastně každej někde úplně jinde.

Kolik v životě sežere sprchování?
A jídlo?
A koukání na pěkný lidí?
A líbání?

Tonout anebo plout?
Hořet nebo vyhasnout?

WB*

19. 2. 2016 - dive in with me.

Když se v dešti kymací slečna, spoře oblečená, svlíkám svou bundu, nabízím ji cigaretu a s větou "chlapi jsou zmrdi, viď?" poslouchám příběh o tom, jak měla odjet do Španělska (paradox, lol.) a její partner beze slova zmizel. A když Policajt bez jedinýho slova přivolává taxík, poprvé v životě dostávám pocit, že nehrajem na dojmy ani na plusový body, ale jednoduše na lidskou solidaritu.

Vobčas je mi líto, že všichni ti hodní kluci,
Co mají srdce na správnejch místech,
Trpí kvůli zmrdům.

Španělovi se topím v kávové sedlině,
Stojím s ním u vodky s tonicem,
Zas příznačně hraje Chuck Berry
A neustále ty zdrobnělý oslovení.

"Když mi v následujících dvou týdnech napíšeš,
 vždycky ti pomůžu.
A vlastně v následujících deseti letech a dvou týdnech, 
protože tě mám rád."
/do jaký míry si můžou lidi jako my hrát na kamarády?/

A tak mě vobčas pohladí po tváři,
Dá pusu do vlasů
A pozve na kafe,
Aby měl tu podlahu pod sebou neustále čistou.

Mlíko, pivo a tousty.
Mužský sítě.
Neustálý vylívání svejch realit,
Aby pochopili, že klepou zbytečně.
Nechápou.
Oldies hity.
Taneční kreace.
Španělova paperbacková knížka.
Pozitivní obličeje.
Slzičky
A moje máma, která je umí nejlíp setřít.
Psychický vyždímanosti.
Duševní rzi.
/- život posledních dní/

Wild Blonde*

Ale to šestnáctiletý dítě z romskýho muzea by řeklo - všechno je lepší než válka.

3. 2. 2016 - srdce a rap.

Slavím narozeniny a vlastně si z toho slavení nic nepamatuju.
Chuť skořicovýho Jacka a časový rozmezí mezi pátou a devátou.
Všechno startuje panák kvalitního rumu s dědečkem. Je mu devadesát. Na svoje dvacetiny přemýšlím nad tím, co bude, až on nebude.
U vedlejšího stolu sedí ze začátku Španěl, jen se na něho chcu vobčas kouknout. To, že zapomněl, mě ale sere, mezi náma. Přesto mu odpustím každej křivej pohled, protože je smutnej. A tak se mu zítřejším šálkem kafe pokusím zlepšit auru, protože i od vedlejšího stolu slyším jeho těžkej dech.
Myslím, že já a Brunetka z jeho postele, jsme jediný holky, kterým je z něho smutno. Myslim, že ona je člověk, kterej ho miluje stejně jak já.

Domů mě doprovází Policajt. Ráno se pomodlím, aby si nic nepamatoval. Pamatuje si víc než já. Dnes v 17:30 kino.

Kdybych si nebyla jistá tím, že Maják ví naprosto jistě o mé slabosti pro Španěla, tak bych měla možná i morální kocovinu. Let's say, že moje náklonnost byla prostě a jednoduše přátelská. Schoulit se mu v klíně a plakat, to bych chtěl.
Achjo, možná tu ta morální kocovina přece jen trochu je.

Už mě ani Hanz jako záplata nebaví. Díky Bohu, že to nikdy nebral vážně ani jeden z nás.
Měla bych si přestat látat rány cizíma penisama. A tak trochu truchlit kvůli Španělovi. Ale whatever, kino s Policajtem, Majkl V. s Tanečníkem, pár slov s Košilí.. Zapláču doma, večer.

Můj životní styl se znovu naklání na dost špatnou stranu. Když leju, všechno je dobrý. Když ne, jsem dost smutná panda. Čím jiným než penisem se látaj rány?

Wild Blonde*

Chuť brečet v náručí tomu, kvůli komu brečím.

30. 1. 2016 - i don't know what to say since the twist of fate.

Když spěchám na autobus slunečným pátkem, přepadá mě bezbřehá chuť sednout si pod ořešák a oživit zářijový odpoledne, kdy jsme se s Majákem váleli v parku a potom seděli na dosah zelenýmu listu. Autobus si nechávám ujet a promrzám na špinavým obrubníku. Jen proto, abych si uvědomila, že životy se rozchází stejně jako dešťový kapky na skleněných výplních. Říkals spoustu rozumnejch věcí, vždycky. A s každým "já mám vždycky pravdu" jsem ti měla říct, že to vím. Zvláštním způsobem z toho ani nejsem nešťastná. Zvláštním způsobem proto, že veškerý moje neštěstí momentálně okupuje ješitnej egoista (zatleskej si, hlupko.) .. Přesto na tebe vobčas poočku kouknu k vedlejšímu stolu a jsem děsně hrdá, že tě znám a shodila bych se ze židle za to, že iracionálně skáču do piva Španělovi (zatleskej si, hlupko.)

Španěl s pozdním odpolednem zase okupuje paletu, mám chuť ho okázale přehlížet, ale se studem předchozího dne pouze pípnu cosi jako pozdrav a sedám si na protější židli. Jakmile ale přichází můj dvoumetrovej nejlepší kamarád a hraje Iris od Goo Goo Dolls, automaticky se boří všechny hráze. Psychicky vyždímaná holka. A zase, ZASE, je v tom nějakej pablb. Achjo.

A nejhorší na tom všem je, že i kdybys o mě jen malilinko stál, děsně bys se mnou zametal a já bych se pro tebe ještě namočila, abys tu podlahu měl čistší. Takhle jednoduše by šly popsat naše povahy.

Tancuju. Tancuju hodně. S nedostatkem sexu přichází také absolutní nevytancovanost, které se nelze zbavit. Když potřebuju z obýváku do kuchyně, musím nejdřív obtancovat po obvodu pokoj. Celý život se tedy ještě více táhne, jelikož všechno najednou trvá déle.
Špatně spím. Už za to ani nemůžou energeťáky prohlubující mou aktivitu skrz zkouškový. Prostě jenom ležím v modrý peřině a koukám do tmy. Vobčas taky padám z útesu u šplouchajícího oceánu a s trhnutím se budím do temnoty. Možná za to může ta modrá peřina.

V sociologii práva píšou, že ženám funguje emoční i racionální půlka mozku a mužům jen ta racionální. Musím být jakási hluboká chyba, jelikož mi funguje jen ta emoční.

Je třičtvrtě na tři, nejsem ani unavená a to jsem minulou noc spala čtyři hodiny. Ráda si tu třídím myšlenky. Jak to dělají lidi, co nemají virtuální realitu? Vykládaj to v noci do polštáře?

WB*

29. 1. 2016 - i fink u freeky.

Zpitý večery. Dokola a stále.
Na tanečním parketu je Tanečník, protáčí mě v kruzích a TYVOLE, už jen kvůli tomu klukovi stojí za to žít. Škoda že nemá na hlavě ani jeden vlas. Kdyby měl, mohli bychom spolu diskutovat.

Španěl se ostříhal. Přesto mu pod světlem lampy cuchám krátký vlasy a bolí mě u srdce. Vážně sme se dostali na tenkej led, protože dělám pičoviny, kdykoliv si přihnu a vždycky to má co do činění s ním. Silně přemýšlím nad nápadem už nikdy nevkročit do Tepla. Domů. Najít kluka na tanečním parketu. Ne mezi zelenýma stěnama. Protože Španěl tě vobtáčí okolo svýho malíčku, bez jakýchkoliv budoucích plánu a ty si to málo uvědomuješ, holko. Žijem totiž v době, kdy líbačky na zastávkách nic neznamenaj.

Potřebuju to, co se dělo ve Věčným svitu neposkvrněné mysli. Zapomenout na něj už nafurt. A na Teplo taky. A na pivo taky.

V 5:04 posílám ecard s výslovnou nabídkou k eliminaci mýho vlastního deficitu.
Lol.
Šest piv a skořicovej jack je obvi až příliš. Dělá mě to dementní.

Asi jsem do něj fakt blázen. Prostřelit si hlavu. Tohle zjištění nemělo nikdynikdynikdy přijít. Achjo.

Na literární obraty dneska mrdám, dnes jsem ještě nešťastnější než včera Španěl.

WB*