Vobčas je mi líto, že všichni ti hodní kluci,
Co mají srdce na správnejch místech,
Trpí kvůli zmrdům.
Španělovi se topím v kávové sedlině,
Stojím s ním u vodky s tonicem,
Zas příznačně hraje Chuck Berry
A neustále ty zdrobnělý oslovení.
"Když mi v následujících dvou týdnech napíšeš,
vždycky ti pomůžu.
A vlastně v následujících deseti letech a dvou týdnech,
protože tě mám rád."
/do jaký míry si můžou lidi jako my hrát na kamarády?/
A tak mě vobčas pohladí po tváři,
Dá pusu do vlasů
A pozve na kafe,
Aby měl tu podlahu pod sebou neustále čistou.
Mlíko, pivo a tousty.
Mužský sítě.
Neustálý vylívání svejch realit,
Aby pochopili, že klepou zbytečně.
Nechápou.
Oldies hity.
Taneční kreace.
Španělova paperbacková knížka.
Pozitivní obličeje.
Slzičky
A moje máma, která je umí nejlíp setřít.
Psychický vyždímanosti.
Duševní rzi.
/- život posledních dní/
Wild Blonde*
Ale to šestnáctiletý dítě z romskýho muzea by řeklo - všechno je lepší než válka.