19. 2. 2016 - dive in with me.

Když se v dešti kymací slečna, spoře oblečená, svlíkám svou bundu, nabízím ji cigaretu a s větou "chlapi jsou zmrdi, viď?" poslouchám příběh o tom, jak měla odjet do Španělska (paradox, lol.) a její partner beze slova zmizel. A když Policajt bez jedinýho slova přivolává taxík, poprvé v životě dostávám pocit, že nehrajem na dojmy ani na plusový body, ale jednoduše na lidskou solidaritu.

Vobčas je mi líto, že všichni ti hodní kluci,
Co mají srdce na správnejch místech,
Trpí kvůli zmrdům.

Španělovi se topím v kávové sedlině,
Stojím s ním u vodky s tonicem,
Zas příznačně hraje Chuck Berry
A neustále ty zdrobnělý oslovení.

"Když mi v následujících dvou týdnech napíšeš,
 vždycky ti pomůžu.
A vlastně v následujících deseti letech a dvou týdnech, 
protože tě mám rád."
/do jaký míry si můžou lidi jako my hrát na kamarády?/

A tak mě vobčas pohladí po tváři,
Dá pusu do vlasů
A pozve na kafe,
Aby měl tu podlahu pod sebou neustále čistou.

Mlíko, pivo a tousty.
Mužský sítě.
Neustálý vylívání svejch realit,
Aby pochopili, že klepou zbytečně.
Nechápou.
Oldies hity.
Taneční kreace.
Španělova paperbacková knížka.
Pozitivní obličeje.
Slzičky
A moje máma, která je umí nejlíp setřít.
Psychický vyždímanosti.
Duševní rzi.
/- život posledních dní/

Wild Blonde*

Ale to šestnáctiletý dítě z romskýho muzea by řeklo - všechno je lepší než válka.

3. 2. 2016 - srdce a rap.

Slavím narozeniny a vlastně si z toho slavení nic nepamatuju.
Chuť skořicovýho Jacka a časový rozmezí mezi pátou a devátou.
Všechno startuje panák kvalitního rumu s dědečkem. Je mu devadesát. Na svoje dvacetiny přemýšlím nad tím, co bude, až on nebude.
U vedlejšího stolu sedí ze začátku Španěl, jen se na něho chcu vobčas kouknout. To, že zapomněl, mě ale sere, mezi náma. Přesto mu odpustím každej křivej pohled, protože je smutnej. A tak se mu zítřejším šálkem kafe pokusím zlepšit auru, protože i od vedlejšího stolu slyším jeho těžkej dech.
Myslím, že já a Brunetka z jeho postele, jsme jediný holky, kterým je z něho smutno. Myslim, že ona je člověk, kterej ho miluje stejně jak já.

Domů mě doprovází Policajt. Ráno se pomodlím, aby si nic nepamatoval. Pamatuje si víc než já. Dnes v 17:30 kino.

Kdybych si nebyla jistá tím, že Maják ví naprosto jistě o mé slabosti pro Španěla, tak bych měla možná i morální kocovinu. Let's say, že moje náklonnost byla prostě a jednoduše přátelská. Schoulit se mu v klíně a plakat, to bych chtěl.
Achjo, možná tu ta morální kocovina přece jen trochu je.

Už mě ani Hanz jako záplata nebaví. Díky Bohu, že to nikdy nebral vážně ani jeden z nás.
Měla bych si přestat látat rány cizíma penisama. A tak trochu truchlit kvůli Španělovi. Ale whatever, kino s Policajtem, Majkl V. s Tanečníkem, pár slov s Košilí.. Zapláču doma, večer.

Můj životní styl se znovu naklání na dost špatnou stranu. Když leju, všechno je dobrý. Když ne, jsem dost smutná panda. Čím jiným než penisem se látaj rány?

Wild Blonde*

Chuť brečet v náručí tomu, kvůli komu brečím.

30. 1. 2016 - i don't know what to say since the twist of fate.

Když spěchám na autobus slunečným pátkem, přepadá mě bezbřehá chuť sednout si pod ořešák a oživit zářijový odpoledne, kdy jsme se s Majákem váleli v parku a potom seděli na dosah zelenýmu listu. Autobus si nechávám ujet a promrzám na špinavým obrubníku. Jen proto, abych si uvědomila, že životy se rozchází stejně jako dešťový kapky na skleněných výplních. Říkals spoustu rozumnejch věcí, vždycky. A s každým "já mám vždycky pravdu" jsem ti měla říct, že to vím. Zvláštním způsobem z toho ani nejsem nešťastná. Zvláštním způsobem proto, že veškerý moje neštěstí momentálně okupuje ješitnej egoista (zatleskej si, hlupko.) .. Přesto na tebe vobčas poočku kouknu k vedlejšímu stolu a jsem děsně hrdá, že tě znám a shodila bych se ze židle za to, že iracionálně skáču do piva Španělovi (zatleskej si, hlupko.)

Španěl s pozdním odpolednem zase okupuje paletu, mám chuť ho okázale přehlížet, ale se studem předchozího dne pouze pípnu cosi jako pozdrav a sedám si na protější židli. Jakmile ale přichází můj dvoumetrovej nejlepší kamarád a hraje Iris od Goo Goo Dolls, automaticky se boří všechny hráze. Psychicky vyždímaná holka. A zase, ZASE, je v tom nějakej pablb. Achjo.

A nejhorší na tom všem je, že i kdybys o mě jen malilinko stál, děsně bys se mnou zametal a já bych se pro tebe ještě namočila, abys tu podlahu měl čistší. Takhle jednoduše by šly popsat naše povahy.

Tancuju. Tancuju hodně. S nedostatkem sexu přichází také absolutní nevytancovanost, které se nelze zbavit. Když potřebuju z obýváku do kuchyně, musím nejdřív obtancovat po obvodu pokoj. Celý život se tedy ještě více táhne, jelikož všechno najednou trvá déle.
Špatně spím. Už za to ani nemůžou energeťáky prohlubující mou aktivitu skrz zkouškový. Prostě jenom ležím v modrý peřině a koukám do tmy. Vobčas taky padám z útesu u šplouchajícího oceánu a s trhnutím se budím do temnoty. Možná za to může ta modrá peřina.

V sociologii práva píšou, že ženám funguje emoční i racionální půlka mozku a mužům jen ta racionální. Musím být jakási hluboká chyba, jelikož mi funguje jen ta emoční.

Je třičtvrtě na tři, nejsem ani unavená a to jsem minulou noc spala čtyři hodiny. Ráda si tu třídím myšlenky. Jak to dělají lidi, co nemají virtuální realitu? Vykládaj to v noci do polštáře?

WB*

29. 1. 2016 - i fink u freeky.

Zpitý večery. Dokola a stále.
Na tanečním parketu je Tanečník, protáčí mě v kruzích a TYVOLE, už jen kvůli tomu klukovi stojí za to žít. Škoda že nemá na hlavě ani jeden vlas. Kdyby měl, mohli bychom spolu diskutovat.

Španěl se ostříhal. Přesto mu pod světlem lampy cuchám krátký vlasy a bolí mě u srdce. Vážně sme se dostali na tenkej led, protože dělám pičoviny, kdykoliv si přihnu a vždycky to má co do činění s ním. Silně přemýšlím nad nápadem už nikdy nevkročit do Tepla. Domů. Najít kluka na tanečním parketu. Ne mezi zelenýma stěnama. Protože Španěl tě vobtáčí okolo svýho malíčku, bez jakýchkoliv budoucích plánu a ty si to málo uvědomuješ, holko. Žijem totiž v době, kdy líbačky na zastávkách nic neznamenaj.

Potřebuju to, co se dělo ve Věčným svitu neposkvrněné mysli. Zapomenout na něj už nafurt. A na Teplo taky. A na pivo taky.

V 5:04 posílám ecard s výslovnou nabídkou k eliminaci mýho vlastního deficitu.
Lol.
Šest piv a skořicovej jack je obvi až příliš. Dělá mě to dementní.

Asi jsem do něj fakt blázen. Prostřelit si hlavu. Tohle zjištění nemělo nikdynikdynikdy přijít. Achjo.

Na literární obraty dneska mrdám, dnes jsem ještě nešťastnější než včera Španěl.

WB*

26. 1. 2016 - hahahah.

Za sedum hodin budu sedět v učebně 034
A zvracet na papír.
Nebo možná taky vedle lavice.
Nikdo netušil,
Že zkouškový bude zkoušením mě samotné,
Spíše než právních pojmů.
Klečím v nohách postele
A dramaticky si strkám skripta pod polštář.
Výstřihy a krátký šaty u písemnejch nepomůžou.

Všechno bude dobrý,
Až v šest vezmu za kliku zastavárny
ty mě obejmeš,
A pak se zpiju do němoty
....
A k tomu ty už nebudeš potřeba.

Wild Blonde*

STRUKTURÁLNÍ FUNKCIONALISMUS, TEORIE KONFLIKTU, INTERAKTIVNÍ SOCIOLOGIE!!!!!!!

25. 1. 2016 - you'll always be the other woman.

Středa.

Teplo.

Piva.

Lidi.

Přeju si, aby ten večer nikdy nikdy nikdy neskončil. Hraje Chuck Berry a tanečky mezi spárami. Maják dělá po úterním večeru již druhý krok k očistě ovzduší po potratu našich spárovaných duší. Cením. Za odměnu si můžeš vybrat postel nebo čokoládu nebo pivo. 

Hanz si mě po třetí hodině odvádí domů. Burger napůl po cestě. Jedno z prvních pořádných jídel za poslední dny. Ráno vstávame a spěcháme a já do sněhů novýho dne vcházím ZASE deficitní a ZASE ruku v ruce. Kluci jsou emočně labilní divní cíťové. 

Španěl se svíjí jako teplouš v 90 sekundovým videu a s četností mých replay kliků bude video brzy v top 10 internetový videoparády. Zintenzivněly hvězdičkový emotikony v textových zprávách, oslovení kotě stále znovu rozeznívá hukot v uších, ale to, co stále neexistuje, jsou zrychlený pohyby. 

Hlouposti. Zkoušky. Nový lidi. Nový potencionální benefity. Tekutá strava za stresových podmínek. Opilý katarze.

A tak každý ráno jenom nasávám kouř ze svejch svršků a cítím tam tebe. Zpropadenej mix tabáku, trávy, parfému a chodby mých prarodičů.

Stokrát za večer zní podnikem "oči pičo."

Wild Blonde*

..So someone you love, you really love
May never seen the wonderful in you..

20. 1. 2015 - break the bone.

Zapíjím nepovedenou zkoušku víc než ty předchozí, povedený.
Myslím, že za všechno může Španěl,
Kterej mě i s vlasama pod šátkem,
Dokáže zadusit.
Vykládá o jeho Nemesis, a holce co pozval na rande, a která mu už neodpověděla. A já mám chuť zbít ji, jeho a tak nějak celej svět. Ale pak mě obejme, dá mi pusu do vlasů a všechno je zas v nejlepším pořádku.
Sedum jemu směrovanejch opileckejch nepřijatejch hovorů, asi sem přepadla přes tu jedinou, poslední hranu kluka, co nenávidí romy, uprchlíky a tak. Já jako holka, co chce dělat právničinu v okruhu národnostních menšin.
Už ty honby nemůžu ani nazvat lovem kluků, ale už je to prostě a jednoduše honba za sexem. Všechny mužský pohlaví fungujou jako sexuální objekty. Při jednoduché větě "včera sem čet, že holky hrozně volaj po tom, abychom byli gentlemani" vrtím hlavou a myslím si svoje.

A tak byla velká chyba, zakoukat se do ročníku 86, kterej pije kontušovku, točí mě v olympijskejch kruzích, když mu vlajou vlasy, mám před očima hvězdičky a když ho za prahem zastavárny tisknu, cítím voňavku.
A kdykoliv se zvedá od stolu a objímá mě na rozloučenou, notuje mi v hlavě "tak buď, teď a tady, bože diskoték."

Přes práh Tepla jsem snad nikdy neměla vkročit. Španěl by zůstal nepoznaným a Maják by nadále intenzivně svítil. Byl asi doopravdy jednou z nejlepších věcí, kterou jsem v životě měla. Uvědomuju si to, když mě se sílícím večerem objímá na schodech. A já mám chuť ho vzít k nám domů.

Wild Blonde*

Padesát a půl kila. O tři míň než 25. Čas na tetování. Asi.

(Prosit se nenech se)

"chci bejt tvý světlo ve tmě,
dej mi ruku a veď mě,
když se den k večeru naklání."