3. 6. 2015 - flawless perfections.

..sedíme na pavlači,
přichází ráno,
tobě se lesknou oči..

Slunko je štěstí.
Sladkej růžovej merlot
Holandský vafle
Spřízněný duše
Na prohřáté trávě.
Lístky do Francie už jsou.
Francie je vždycky dobrej nápad.
Šampaňský, sýry, francouzština a mumraj.

Léto evokuje zase vzpomínky
A moje štěstí chce být s tvým štěstím
Ale možná je to setrvačnost
A zdvojnásobit ho jde i jinak. Jinde.
Neparalelně.
Bez minulosti s budoucností.
Spíš ne. Spíš ne než jo.
Sedum let, fíha.

Frajer z hypru bude táta.
Vzpomínky z obrubníku nabývaj novej rozměr.
Wow.

..seříznem si bříška prstů kvůli otiskům,
na pobřeží ve Francii koupíme si dům,
na pobřeží ve Francii koupíme si hrad
a půjdem spát..

Wild Blonde*

27. 6. 2015 - feverish speaking, just wanna see your face.

Nový poznatky.

• Starý lásky nerezaví versus dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Hérakleitos a princip dialektiky alias princip neustálých změn. Věc, co mě maturita ze zsv naučila. Přestože mám vlastně denně vlastní hlavu. A do stejné řeky bych byla ochotná vstoupit ještě mockrát.
• Hlavní věc v životě jsou kamarádi, člověk je pak šťastnej, ať už se děje cokoliv. To je přesně to, co mi tak dlouho chybělo. Teď mám někoho, kdo mě podepře cestou na rozjezd a někoho, kdo se se mnou zřídí ještě předtím, než potřebuju odvést na rozjezd.
• Noční cesty od autobusu jsou vlastně paráda, protože si člověk srovná myšlenky. 
• Nemíchat je správná volba, a když, tak už nikdy jägra s tequillou.
• Šestihodinovka za pásem v hypru po dvou měsících volna uteče v mrknutí oka.
• Promiskuity člověka naučí. Ne jen tomu, co vlastně chce, ale i hlubokým filozofickým úvahám a tomu, co od života očekává.
• Přátelství mezi klukem a holkou existuje. 
• Odkdy jsem blond? 
• Co budu po zbytek čtyř měsíců dělat, aniž bych doma uhnila?
• Pojedu na Pohodu?
• Co všechno jsem ochotná obětovat pro hluboký štěstí? Promiskuity?
• Zodpovědět životní otázky je těžší než odmaturovat.

Wild Blonde*

20. 5. 2015 - potitko time.

Šťastný životy. Maturita za pět a percentil 98.3. Úspěšný období. Malá vyjukaná holka ze zrcadla z úterního rána si najednou připadá, jakoby jí svět ležel u nohou. Aspoň na chvíli, aspoň na týden. Než život přestane zase být jen ztělesněným alkoholem a fuck this shit pocitem.
Připadám si, jakobych si na našem posledním zvonění koupila hodně pětikorunových štěstíček. Babička pláče. Občas mě to nutí přemýšlet nad tím, jak dlouho ještě bude trvat příležitost stulit se jí do náruče. Kéž by dlouho.

Ke konci října jedu do Francie s klukem, kterýho téměř neznám. Kterýho míjím ve svým životě od čtrnácti let, a přesto jsme sobě tváří v tvář stáli všehovšudy dvakrát. Žijem jen jednou. Francie je jediná věc, která dokáže, co je doopravdy a co je jen náplastí. Na paralelní světy.
Promiskuity. Věci, co jsem k smrti odsuzovala, teď zabírají spoustu místa v mým vlastním životě. Tomáš z Nesnesitelné lehkosti bytí by to okomentoval nějak rozumně. Ospravedlnil by mě, stejně jako ospravedlňuje sám sebe. Přesto neustále vidím pouze sama sebe ve vídeňským parku.
Život mi proplouvá principem wu-wej, sám řeší zápletky. Chutná to skvěle. Pro člověka, kterej se kdysi ráno nedokázal rozhodnout, jestli vstane z postele pravou nebo levou nohou.

Zítřejším dnem zakončuji osmileté studium maturitním večírkem, tequillou s mým profesorem z němčiny a morální kocovinou to vše završím v pátek ráno. O tom nepochybujme.

Říjnoví Irié Revolté mě úsměvem zdraví v elektronické podobě na virtuální vstupence a zase mi na seznam štěstíček přibývá další položka.

Snad jen paralelní světy se po dvanácti měsících nebezpečně přibližujou a moje Já se schovává po dlouhé době zase před něčím pod stolem. Příchuť kokosu tiskne žaludek i plíce.

Moje pravá lopatka stále čeká na potenciální tečku.

Wild Blonde*

2. 4. 2015 - the rest of the world was black and white, but we were in screaming color.

Několikahodinový sety, dost hluboký na to se v nich utopit, dost plytký na to, aby se sobě podobaly jako vejce vejci. Dvakrát třikrát týdně. Od brzkýho odpoledne do večera, od večera do brzkýho rána. Intimity a alkohol. Moje srdce je vobčas mrtvý, vobčas přetejká, ale tak to vždycky bylo.
Potřetí v životě špagety s kapkou lásky, proč to všichni kluci zkouší přes špagety? Napadá mě jen slovní spojení utáhnout na vařený nudli. Ty slova mi blikaly v hlavě jak vítací nápis nad vchodem přisprostlýho kabaretu. Hrála k tomu dechovka, absurdnosti.
S každým sudým schodem ve vchodu přemýšlím, že to utnu, s každým lichým schodem, že to vygraduju. A tak čekám na ten moment, kdy se moje vlastní hlava splete a bude dělat kroky, jen a pouze přes dva schody.

Potřebujeme něco speciálního. Speciálnějšího než jsou intimity, alkohol a nudle. Něco, co nám nekonečně přeplní poetickou paměť, jak tomu říká Kundera. Něco, co nás nekonečně spojí.
Prvopočátky vidět jinde. Ne ve smyslu pro humor. Slýchávám od tebe, že je to tím nejdůležitějším atributem. Ale není. Důležitost leží tam, kde se vtip tříští. Ve smíchu.
A snad ani nejde o lásku. Jde o respekt. Snad právě proto ta jehla, která přichází s každým jemným dotekem na mé nejviditelnější, byť nejtajnější stránce osobnosti. Je to disrespectful. A jestli je tohle protiklad, byla by protikladem lásky nenávist?

Jinak štěstí. Poskakuju na silnici, když se nikdo nekouká.
A občas mám pocit, že exploduju.
Irié budou v Brně.
A našla sem společnost na Pohodu do Trenčína.
Maturita se blíží a nevyvolává ve mě strach z neúspěchu, pouze strach z neznáma. A napětí. A nepopsatelnou chuť zvracet a omdlít.
Sladká chuť amareta už navždy zůstane připomínkou posledního ročníku.
Profesoři soucitně skláněji hlavy k ramenům a věta o tom, jak si jsou vědomi, kolik toho máme na starost, nezazněla tolikrát ani v prvním měsíci našeho primus ročníku. Snad chtějí utišit ty hlasy pochybností nebo se jen ukázat v posledních dnech v nejlepším světle.
A já poskakuju po ulicích, od srdce se směju s Brunetkou a Rudovláskou a Hrabal by řek, že když nejde vo život, jde vo hovno.

Wild Blond*

22. 3. 2015 - cause sooner or later it's over..

..I just don't want to miss you tonight.

Šeptáš věci, jakože chceš, abych byla tvá a že si dokážeš představit mou žurnalistickou kariéru, ale pouze pokud se budu chovat takhle. Takhle nevím jak. Ale asi to spíš šeptá pivo, protože ráno, když se vedle tebe probouzím, je vše zapomenuto. Bohužel či bohudík.
Kolikrát zapomínám, že je všechno jenom jako, a že jsou to pouze pseudopolibky a pseudopropletený prsty. Pseudorelations.
Troufám si vzít tě na promítání, který mi tiskne hrdlo a nevím, čím to je, že znovu, po tak dlouhé, bezdůvěrné propasti, ti zase ukazuju ty nejzapadlejší kousky sebe a vyměňuju poklidnou domácnost za noc v tvý náruči. Je čas utíkat, utíkat, co nejdál, protože něco se láme a až se to zlomí, tak už bude na útěky pozdě. Nevím, proč ale stejně stále stojím jako přikovaná.

Stále si ještě nejsem jistá, jak moc komfortní je pro mě vycházení z komfortních zón při seznamování se s novou společností.
Pivo to všechno dělá jednodušší a krásnější.
Kouř z cigaret přebíjí vůni tvoji.
Zase poznávám kousek sebe a podala bych si ruku za to, že rostu a dokážu sundat masky, kterých mám celou plejádu.

Maturita na krku, prázdniny nemaj plán. A mně je všechno čím dál tím víc jedno, protože buď půjdu na žurnu nebo budu nešťastná. A ta se vzdaluje mílovými kroky, snad pravě proto, že je mi všechno čím dál tím víc jedno. Začarovaný kruhy z duhy.
Občas bývá ticho a tma a já přemýšlím, kdo mi změnil život a říkám si, že sem to byla převážně já a mám dobrej pocit z toho, že mám takovou moc.

A kdybychom byli oba normální, přitahovalo by nás to?
Je to ta touha spravovat rozbitý duše?

Wild Blonde*

19. 3. 2015 - you and I'll be safe and sound.

Obecně existuje přímá závislost mezi intenzitou nadužívání alkoholu z hlediska trvání a dávky a vývojem jaterního onemocnění. Již 20 gramů u žen (tj. asi 200 ml vína nebo 60 ml whiskey) může při každodenním přijmu během několika let vyvolat poškození jater.

Moje játra musí být smutný. Jameson zadarmo kvůli svatýmu Patrikovi v našem baru a hodně kontaktu a další vylitý city. Široce se smějící ujíždějící rozjezd, Spirit bar a klížící se oči.

Co bude, až tu nebude?
Vnější omrzliny z nedostatku lidskýho tepla
Vnitřní omrzliny z ochladlýho srdce

Les a listí a tma a to, co chceš. S tím by se dalo operovat.
Říkáš, že to začínalo nezávazně a teď chcem plánovat dovolenou a že nejdřív výlet, na lom a do Punkevních, abychom věděli, jestli se nezabijem. Tvrdě si vtloukám do hlavy, že se ti jen chci zapsat pod kůži, abych rozšířila pole působnosti a že až přestaneš komentovat nohy holek v sukních, já uteču. Protože ty se mi zapisovat pod kůži nebudeš, tam už je jinej.

Snad po stoosmé pouze a jenom pláču nad tím, že tu se mnou není ten, kdo mě jako jedinej dokázal schovat před světem ve své vlastní náruči. Deset měsíců od momentu, kdy mi Vesmír dal znamení, že v něm stále existuješ. Teď už jsou to pouze paralelní světy. Ty nejvzdálenější a zároveň tak důvěrný.

Maturitní děs
(Ne)přijímačky
25 z 60 a příští měsíc zas.
850 korun za centropenku.


Tequillu a čokoládu nitrožilně, dík.

Wild Blond*

4. 3. 2015 - srdce plné krásy, láskyplné plynutí proudu.

Jedním pivem a větou "jde to všechno do sraček" překonáváme útes našich neshod a skáčem znovu do neznáma. Dnes spolu střízlivíme na procházce po lesích, přivlastňuje si mě tím nejkrásnějším krasohledem v celým mým životě a já se zase otvírám, říkám mu, že chci kočku a že jsem jako malá pouštěla draka a že miluju tmavou zabíjačkovou polívku. Dostává se hluboko. Příště ho budu muset upozornit, že by se tam mohl jednou utopit. Obezřetnost. A na otázku, jestli jsem šťastná odpovídám ano, ale spíše než kvůli lidskýmu teplu je to výjimečně kvůli tomu, že se měním v solární panel a sluníčko je všude.
Musím si zapamatovat, že existuje aurora australis a aurora borealis. A když mi lidi říkají, že chtějí vidět polární záři, musím se zeptat jakou.

V baru sedí starší paní, která má jeden z nejsmutnějších výrazů tváře. A tak si k ní přisedám a půl hodiny mluvíme o tom, jak ráda tancuje, jak miluje hudbu, vymýšlíme čísla, s kterýma vyhrajeme sportku a její radost mě bude naplňovat přinejmenším ještě v příštím životě.

"Budu to muset dělat častěji."
"Co? Mluvit s cizíma?"
"Ne, dělat jim radost."

Wild Blond*