22. 3. 2015 - cause sooner or later it's over..

..I just don't want to miss you tonight.

Šeptáš věci, jakože chceš, abych byla tvá a že si dokážeš představit mou žurnalistickou kariéru, ale pouze pokud se budu chovat takhle. Takhle nevím jak. Ale asi to spíš šeptá pivo, protože ráno, když se vedle tebe probouzím, je vše zapomenuto. Bohužel či bohudík.
Kolikrát zapomínám, že je všechno jenom jako, a že jsou to pouze pseudopolibky a pseudopropletený prsty. Pseudorelations.
Troufám si vzít tě na promítání, který mi tiskne hrdlo a nevím, čím to je, že znovu, po tak dlouhé, bezdůvěrné propasti, ti zase ukazuju ty nejzapadlejší kousky sebe a vyměňuju poklidnou domácnost za noc v tvý náruči. Je čas utíkat, utíkat, co nejdál, protože něco se láme a až se to zlomí, tak už bude na útěky pozdě. Nevím, proč ale stejně stále stojím jako přikovaná.

Stále si ještě nejsem jistá, jak moc komfortní je pro mě vycházení z komfortních zón při seznamování se s novou společností.
Pivo to všechno dělá jednodušší a krásnější.
Kouř z cigaret přebíjí vůni tvoji.
Zase poznávám kousek sebe a podala bych si ruku za to, že rostu a dokážu sundat masky, kterých mám celou plejádu.

Maturita na krku, prázdniny nemaj plán. A mně je všechno čím dál tím víc jedno, protože buď půjdu na žurnu nebo budu nešťastná. A ta se vzdaluje mílovými kroky, snad pravě proto, že je mi všechno čím dál tím víc jedno. Začarovaný kruhy z duhy.
Občas bývá ticho a tma a já přemýšlím, kdo mi změnil život a říkám si, že sem to byla převážně já a mám dobrej pocit z toho, že mám takovou moc.

A kdybychom byli oba normální, přitahovalo by nás to?
Je to ta touha spravovat rozbitý duše?

Wild Blonde*