19. 10. 2014 - everything keeps changin'

Několik prohraných tisíc byly právě ten klíčový okamžik.

Jednorázová hloupost prý. Kde jsem ztratila nit, když se najednou z desetikoruny vsazené na zápas Sparty a Baníku staly tisíce ztracené v automatech.. 

Smutná dvacetiminutovka na lavičce, kdy jsem se ho snažila přesvědčit, že jsme prostě.. nekompatibilní. V otázce alkoholu, cigaret, času, socializace. Neporozuměl. Snad jsem to ani nečekala.. 

Do budoucna si musím uvědomit, že láska nepřijde jen tak. Že lásce nepředchází sloveso líbit se, ale sloveso znát se.
V prosinci to bude rok.

Chci zas pro jednou klid. Hodně klidu. Čas na maturitní knížky, na německý slovíčka. Čas na hypermarket, na usměvavý lidi, pány, co vyprávějí o dětech a děti, co se smějí z nákupních vozíků. Čas na kamarády. Na procházky. Na sbor. Čas na to, zavřít oči a napočítat do desíti, aniž bych přemýšlela, co je ještě potřeba.

Čas letí. V prosinci to bude rok. S každým ranním nádechem očekávám závan Vánoc. Záškub u srdce.
Těžko říct, jak moc jsem se za ten rok posunula. O něco extrovertnější, o rok dospělejší, o rok nerozumnější. Nedokážu si nikde představit lásku. Vyplýtváno. Jehly pod nehet. "Dokážeš mě někdy milovat?" Tři tečky.. Zasloužil si tu nejupřímnější odpověď za ten čistej pohled. Ne.
V prosinci to bude rok. 

Kolik věcí si za rok uvědomíš?
Chyby, chyby. Ale taky jak moc ses tomu všemu odevzdal.
Bolesti se alkoholem neředí.
Náplasti jitří rány.
Cestování je medicína.
Žárlivost se probudí, až když nemáš právo.

Láska se redukuje s tím, jak často ho vidíš v davu..

Ve svých osumnácti letech jsem ještě stále ta malá sekundánka.
Dám si facku.
Pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí.

Ale tohle už je zvyk. Jsem v pořádku.
Čína byla dechberoucí.
Ukradli mi tablet, další zkušenosti do života, díky.
Vždycky mám někoho, za kým můžu jít. Přestože to třeba nejsou ti, kteří to byli kdysi.
Učím se, ničemu nerozumím, ale baví mě to.
Vánoce budou po několika letech snad zas pěkný.
1. 12. přijede ZAZ <3

Wild Blonde*

21. 9. 2014 - one way ticket.

Haha, dlouhodobé prodlevy. Tak jako ve vlastním životě.
Den ode dne sbírám odvahu psát a zas si něco přiznat.
Škola mě po prvním týdnu dokázala vytočit tak, že vracet se tam občas vypadá jako něco, co jednoduše nejde. Hlučný lidi, co si říkaj o nehezký slova.
Frajer z hypru začal se slovem přítelkyně, občas klopím zrak, občas se uculím. Podle toho jak si zrovna rozumíme. Srdceryvný půlnoční telefonáty, co rozlepí oči. Ying a yang. Vzpomínky na časy, kdy bylo líp.

Mám neodvratnej pocit, že mu jednou ublížím, stejně jako distancovat se nejde. Umí chytit tak, že se cítím v bezpečí, zároveň píchnout zbytečnou jehlu.
Jakýmsi zvláštním způsobem nemiluju. Snad proto, že si připadám s každou žárlivou scénou jako na provázku. Snad proto, že je příliš brzy. Snad proto, že můj budoucí syn se ještě stále podobá na někoho jiného..
Není dobrej nápad přepínat z kamarádů s výhodama na srdceryvný vztahy.
Vykládá mi, jaká to pro něj byla láska na první pohled, když mě viděl v čepičce za pultem a já mu na to nedokážu říct, že měl být náplast na rozbitý touhy..

A tak to jde ode dne ke dnu. Asi, možná.
Možná ne.
Možná jednou hodím starý lásky za hlavu a konečně ocením to všechno, co pro mě ten kluk dělá. Protože být s ním šťastná je nesnesitelně lehký, být zamilovaná extrémně náročný.

Za pár dní vzlítám z pražskýho letiště směr Peking.
Tak zas pro jednou pryč z života.

Wild Blonde*

31. 7. 2014 - travel rather than love.

A tak si Berlín zasloužil tu největší cestovatelskou pozornost snad ze všech měst, do kterých jsem kdy vkročila. Zválená tráva v malých parcích, club maté u vody, ohromující Sachsenhausen a slzičky na nejposlednějším sedadle posprejovanýho s-bahnu, "chtěl bych ti uvařit kolumbijskou večeři", židovskej hřbitov, fotbalový finále a poblázněnej Berlín.

Zpět doma je všechno postavený na hlavu.
Zelektrizovanej vzduch,
 vysokoškolský přirážení ke skříňkám,
"Nízký sebevědomí leží v tom, jak se o tebe umí chlap starat.",
Vína na balkónku,
Probouzení se vedle někoho,
"Udělám ti snídani",
"A v srpnu budem pořád spolu"
"Nejezdi do Anglie, nejezdí domů, zůstaň tu se mnou."

Nejspíš znovu zadaná, snad ani nevím, jak se to stalo
Na minulost vzpomínám snad už jen matně
Stýskám si z Anglie po ruce kolem ramen.
A urputně se snažím přesvědčit sama sebe
Že protiklady se přitahují a láska hory přenáší
Taky že nikomu neublížím
A taky, že neublížím sobě -
- láskou, citem, poutem.

Do čeho sem se to SAKRA pustila?
Můžou za to jen ty oči jako vždycky, všude?

Wild Blonde*

2. 7. 2014 - time heals.

Půl rok.
Říkám si, že je čas trochu povyrůst.
Smířit se s realitou.
Otevřít se novým začátkům a přestat se topit v polemikách.
Nejde to úplně špatně. Jestli ne 24/7, tak alespoň 24/6.

Prázdninový léto konečně začlo. V neděli odjíždím nach Berlin.
Měla bych hodit všechno za hlavu.
Pít hašlerkový pití na pobřeží, vracet se nad ránem, chodit bez cíle, mluvit s cizincema, vdechovat atmosféru a mluvit německy.
Snad jen trošku se bojím, že moje introvertní já nezůstane doma.

Po prázdninách maturitní ročník?
Wow, co říct?
Snad jen - kam se ty léta ztratily?

Wild Blonde*

Dostala jsem se za půl roku tam, kde jsem myslela, že nebudu ani za deset let. Stálo to spoustu sil, který byly vynaložený správným směrem. 

Přerůstám vlastní stín.

A snad už v srpnu všechno završím - l'amour ést l'éspoir.

24. 6. 2014 - we're better off alone

ASI.

Zavíráme se zpět do vlastních ulit
Přestože jsme si kdysi říkali "takhle ne"
Nebo právě proto
Čím víc je všechno v pořádku, tím je všechno horší
Tím víc k sobě nepatříme
Nebo ne?

Kruh
Charlieho malá tajemství
23. února
Ani slza
Juchu

Zmrzlý nohy před řeznickým pultem v hypru
"Chtěla sem být doma v šest, ale zapovídala sem se.. 19:57"
Proč chci psychický záplaty, když fyzický jsou jednodušší
Nechybí ale tolik
Jako blbý lásky, doteky, úsměvy, jiskřičky a tak
Který vlastně nechci
Radši všem, co s tím prijdou, plivnu pod nohy
Nezájem.             Vůbec.               Nespravíš mě.

Nenechte se oklamat!
Jsem šťastná, vážně moc.
Jen přebytky myšlenek
Snad tak nějak zbytky za ten půlrok
Všechno se lepší
Sluníčko léčí
Berlin se blíží
Barevný nehty
Stojky na zahradě
Personalizovaný kolo

Ale to všechno neznamená, že by vztahy byly moje parketa

Fyzický bloky padaj!!
Šla bych na koupák, kdyby mi nebyl malej vršek od plavek
Jakto?
Asi už prostě nechci kosti jako měl pán, co spal na chodníku.

Kdyby bylo loni
Balila bych do Vídně
Bila hlavou o zeď
Brečela mámě v náručí
Stoupala na váhu
A rozcházela se nad kalnou hladinou kafe
Letos fyzický bloky padaj
A Vídeň fucking nowhere.

Jak že to kdysi říkal?
Stejně lituju, že sme nepočkali?

ASI.

Wild Blonde*

20. 6. 2014 - okay? okay.

O půl jedné ležím, umírám na bolesti žaludku a dumám.

"Body nesbírám, sbírám úsměvy."
Pán, asi pětašedesát, kostkovaná košile, neusmál se do doby, než jsem se usmála já.
"Slečno, co děláte po práci?"
Pán, asi pětatřicet, ožralej jak doga, osmnáct korun za dvě piva v dvoukorunách.
"Všechny její kamarádky u nás budou spát! Prý si přinesou spacáky, pf!"
Paní, asi čtyřicet, kupovala věci pro dceru na oslavu třináctých narozenin.

Lidi. Jsem nadšená. Jsou tak různorodí.

Berlín?
Hlavně Sachsenhausen, Berliner Dom, židovský muzeum a opuštěnej zábavní park.
Don't forget a nejlépe okolo páté ráno.
Nebrat foťák a mapu! Možná ten foťák..

Tři dvojky a tréninkový DSD úspěšně za mnou.
Že by mi nakonec něco přece jenom šlo?

Po domácku sušený třešně, knižní podoba The Fault in Our Stars, opálený žabky.

Moji prarodiče jsou spolu dnes 56 let.
Naděje na JEŠTĚ lepší zítřky.

Wild Blonde*

15. 6. 2014 - novej vítr.

Vlhkost vzduchu po dešti.
První pokladnová výplata na účtě.
Prázdninovej londýnskej couchsurfing přede mnou.
Vybojovaný školní výsledky.
Potcrossing pohledy z Ukrajiny, Hong Kongu a USA.
Usměvavý lidi v práci, co přejou hezkej den a já mám chuť je obejmout.
Is Tropical 1. července v MeetFactory? Jo či ne?
"You should find a one-night stand, honey."

Těžce uvažuju nad tím, že pokud mi po Anglii zbydou peníze, koupím si eurovíkend do Paříže a pojedu se najít tam, kde sem se před rokem ztratila. Nesmím se zapomenout podívat na trávu před eiffelovkou, do zvlhlé koupelny a do stánků u Seiny. Byl by to dárek ode mě pro mě za to, že se mi vrací ledovej klid. Když je potřeba.

Chtěla bych si udělat kurz. Jakejkoliv kurz. Něco, co by mě bavilo, co by mě v průběhu, i poté naplňovalo. Musím se po něčem poohlédnout.
Snad kurz tvůrčího psaní?

Čím dál víc mě láká zahraniční vysoká škola. Cestování je věc, co chci nejvíc, nejvíc, nejvíc.
Chodit sem a tam, nevědět, kde jsem, být cizí. Cítit naplněný srdce, který by tak rádo bouchlo. Radostí.

Wild Blonde*