Hraju si na siláka. Smutnej fakt je ten, že sama sebe už po letech nejsem schopná přesvědčit. Nechávám se s plným vědomím vláčet usměvavou pózou. Ne, nejsem veselá, není mi to jedno, nechci další jiný kluky v životě a nejsem otevřená novým budoucnostem. Ale naivní lidi jsou tak sladcí, když mi věří.
Namakaná gorila s rovným blbečkovským kšiltem mi přes pult podala svou vizitku. Pravděpodobně jsem ho dokázala okouzlit tím sexy způsobem, jakým jsem mu dokázala navážit párky. Když potom k večeru mozek začal zpívat svoje serenády o tom, že jsem blbá kráva, natáhla jsem ruku po mobilu. Utop mě v tom, co máš na srdci, blbečku.
S frajírkem z práce jsem domluvená na pivo. Za co? Za to, že mi hledal první den náplast. Frajere, můžeš být mou náplastí. Se svým středoškolským vzděláním, trvalým flekem v hypermarketu, komediantským přístupem a tím nacvičeným gryfem, kterým mě chytáš kolem pasu, můžeš být něčím, čím byl kdysi Roman. Perfektní záplatou.
Ten mi taky říkal maličká.
Jste všichni stejní. Stejně prokouknutelní. Chcete tvrdý podlahy, křik, nehty zaťatý do masa, vyrvaný vlasy, nadávky a nezkažený holky.
Můžu vás provokovat, můžu se koketně smát a dělat, že jsem celá vaše. Ale nejsem. Jsem celá Tvá.
Všech se bojím.
Všichni kluci jsou momentálně moje noční můry.
Důvodem, proč všechny přijímám s otevřenou náručí, jsou půlnoční slzy, který nemá kdo utřít.
Chci čekat na to, až je přijdeš osušit.
Až mě chytíš za ruku a budeš mým zachráncem.
Až mi znovu zapálíš v očích ohýnky.
Až mi řekneš, že znovu nadešel čas na nás dva.
Až mě schováš v náruči před světem.
Až mi řekneš, že jsi mi odpustil.
Ale dočkám se někdy?
Radši setřu bolest bolestí, hrubost hrubostí, zklamaní zklamáním.
Protože jak už jsem řekla. Za chyby se dokážu ztrestat sama.
Wild blonde*
Možná bys neměla hledat takovéhle "náplasti". Myslím, že to není ten nejlepší způsob. Ty nechceš skončit na tvrdé podlaze s vyrvanými vlasy, určitě ne. :)
ReplyDeleteHlavu vzhůru, ono to přejde. Někde jsem četla/slyšela, že z rozchodu se člověk léčí přibližně poloviční dobu, kterou vztah trval. Takže si myslím, že máš ještě právo nějaký ten pátek truchlit, nebo se mýlím?
Moje srdíčko je snad na správném místě. U něj, schované. Jen doufám, že kdyby se mělo ještě něco stát, stihnu si ho včas vyzvednout.
Tak v prvom rade som rada, že si mi dala o svojom novom blogu vedieť, lebo mám rada tvoje články, a už ich čítam pomerne dlhú dobu, nevedela by som si predstaviť, že by si odrazu nebola... A prepáč, že píšem komentár až teraz, mám podstivo prečítané všetky tvoje články, čo si sem napísala, len sa mi nechcelo komentovať:/
ReplyDeleteA teraz k článku... súhlasím s babou nadomnou, nemala by si vyhľadávať také náplasti, a ubližovať niekomu len preto, lebo ty sa teraz cítiš ubolene a musíš zaplniť to miesto niekým, a je jedno kým. Lebo tomu dotyčnému len budeš dávať zbytočné nádeje, a vodiť ho za nos, pričom on to môže zobrať vážne a bude neskôr sklamaný... A to by si dúfam nechcela.
Mala by si byť chvílu sama. Naučiť sa byť sama so sebou. Nikoho nevyhľadávať (tým myslím chlapa!:D). Až dokým to celé neprebolí, a nebudeš pripravená sa pohnúť ďalej. A nech to trvá koľko len chce.
"Samota je přirozenej stav člověka."
ReplyDelete