První noc se probouzím s úsměvem , který střídá smutek dní. Druhou noc se budím paralyzovaná.
Radši milovat noční sny nebo se těšit na šedivou realitu, přesto ne černou jako noc?
Další zameškané hodiny. Káva, ze které se kouří, Parov Stelar a hluk od vedlejších stolů. Ohlušující samota. Nejlépe zvednout ruce a začít křičet. Aby se polekala a utekla.
Medem vonící vlasy. Cinknutí šálku o podšálek.
Miliony myšlenek. Lžu rodičům. Lžu sama sobě.
Trestní nebo rodinné právo? A vůbec, právo? Ekonomie v Praze? Ne, odmítám ho přestat hledat v davu. Ano, pořád nesnesitelné prodírání davem. Nešel koupit chleba? Dárek? Mikinu? Pivo? Někde tu přece musí být.
Není.
Pomalu se začínám znát. Jsem si nejlepším kamarádem a nepřítelem zaráz. Oba ví naprosto přesně, kam hodit granát, aby mi praskl na srdci další steh. Oba ví naprosto přesně, kam položit růži, aby ji přišel zvednout pan doktor.
Srdce jako nepřítel. Hlava jako přítel. Vedou hádky dlouho do noci. O malicherných úletech, o vztazích bez citů, o lásce, o hloupých vzpomínkách, o nezlomné trpělivosti, o víře v to, co doopravdy má být. A co prý jednou bude. Hlava většinou rezignovaně ustupuje. Moudřejší přece ustoupí. Srdce nabubřele sedí na místě. Nikam prý nepůjde. Ani po dobrém ani po zlém.
Já sama jsem čím dál tím víc vyrovnaná. Sama se sebou, s lidmi okolo, se světem. Nevím, jestli vyrovnaná nebo smířená. Lidi se vzájemně vraždí, týrají, vězní.
Já se vraždím, týrám a vězním sama. Jsem dobrý člověk, slibuju, nezkřivím vám vlásek.
To říkají všichni, že?
To, co stále neumím, je zavřít srdci hubu!
Jak moc se topíš ty, na druhé straně moře? Vybral jsi si správně? Doufám, že ano. Jednou za tebou zkusím doplavat. Existuje uprostřed našeho moře také bermudský trojúhelník?
Wild blonde*
.. Just please don't love another like you loved me,
'Cause time doesn't heal, it just leaves me asking why..
Srdce zůstalo u něj a on je na horách a vypadá to, že jeho snowboardový svět je ten, který má radši a já do něj očividně nepatřím. Takže se uvidí, jestli to srdíčko zůstane u něj v šuplíku, nebo mi ho ještě stihne rozbít na kousky.
ReplyDeleteTohle je tak depresivní článek! (Ale neber to ve zlém, cokoliv totiž napíšeš je vždycky dokonalé, nepřemýšlela jsi někdy o tom, že bys šla studovat filosofii?)
Asi vím, jak ti je. Nebo to minimálně tuším. Takový ten pocit, když ti najednou chybí i to, co jsi na něm nesnášela. Snažíš se hledat viníky a obviňuješ jen sebe, i když to tak není. Ale jelikož moudrý mozek ustoupí, srdce si dál vede tu svou, že ty seš ta nejhorší na světě.
Ale to bude dobrý. Možná ne výborný, ale dobrý určitě ano. :) Pořád ti strašně držím palce.
Jako bych to psala já. Lžu sama sobě a uzavírám se do snů...
ReplyDeleteVěřím, že ten bermudský trojúhelník tam někde bude.