14. 1. 2016 - falling off the bridge.

Probouzím se ve starým známým bytě. Vedle Španěla v námořnickým triku. A jen tak ležíme a koukáme na sebe a ani jeden z nás za celou dobu neudělá jedinej prudkej pohyb. Po několikatýdenním chladnutí usínám na prohřátým těle, a tak ráno odcházím šťastná, přestože čtvrtým týdnem deficitní.
Proplítá mi prsty s prsty, když vycházíme do lednovýho rána, a já vlastně nechápu proč, ale vděčně mu tisknu dlaň. Po asociálním zkouškovým životě je jakýkoliv vstřícný krok příjemný.
Přesto stavíme naše výhody na špatným základě, klidný hřejivý pohyby by měly přicházet až s těmi prudkými. Ne naopak. Už jen kvůli tomu, že je tu ta třpytka, která vyletěla 15. srpna a ještě stále tak úplně nepohasla. A když se tohle smíchá s jeho ješitností, nevznikne z toho všeho nic než provázková vazba. Z mé strany na nekonečně dlouho nepřestřihnutelná.

Dvě zkoušky za mnou a dvě přede mnou.
Věci, na který se těším, jsou oslava po poslední zkoušce, procházka s Hanzem, narozeninová oslava, Svět podle Majkla den předtím, další noc a ráno v červeně osvíceným pokoji, sushi s našima, ples se Španělem, dvanáctihodinovej spánek a tak. Je to mnoho za cenu dvou zpropadených zkoušek! To přece musí jít..

Mám tě hluboko vrytýho pod kůží a kdybych uměla malovat, zvládnu tě z paměti zpodobnit do poslední vrásky.
Možná jsem hloupá, když bych byla snad i schopná ti vlastním tělem vytřít podlahu, a když ti skládám k nohám nejlepší výběr mých dobrých vlastností. Možná jsem hloupá, když jediný, co za to chci jsou tvoje teplý dlaně, pár textovek za měsíc a možnost cuchat ti čas od času vlasy. Ale jsem s tebou šťastná, protože po mě nic nechceš. A tak ti to dám všechno dobrovolně.

Navíc, Bodláčku mi ještě nikdo nikdy neříkal.

Wild Blonde*

I want to taste
you again, like
a secret or a sin
—  Matthew Perryman Jones

11. 1. 2016 - sleepless nights.

Studený nohy a konečky prstů
Ve čtyři, téměř se svítáním.
Nekonečná množství písmen,
Která nejsou v knihách s ilustrací.
Plyšový jednorožec slečny s modrými vlasy.
Kvádra s ošklivými kluky uvnitř,
Šaty s pěknými slečnami.
Gobelín se znakem FC Arsenal.
Zelená a červená políčka,
Kdo s koho.
Unavená tiskárna.
296 potisknutých stran.
Prázdnej žaludek,
Prázdnej mozek.
Chuť zpít se do němoty,
Víc než kdy jindy,
Se všemi těmi,
Co se mnou (v)stávají na nepřátelské chodbě.

Zkouškový.
Zpropadené výkřiky do tmy.

Wild Blonde*

1. 1. 2016 - komparz

Zapláču, když hraje dvakrát po sobě Feder a Španěl tam není. A pak najednou stojí na schodech, s červenou rtěnkou a stínama okolo očí a objímá mě na Novej rok a prostě je. A já bez výsledku zkouším být suverénní, přitom se s každým jeho pozvednutím koutku rozpouštím jak upadená zmrzlina.
Zasklím jeho nabízenou postel, protože Hans, a jsem na sebe tak trochu hrdá a tak trochu naštvaná. A pak v sedum ráno pláču uprostřed města, mocmoc chci, aby mě někdo obejmul a postrádám mobil s peněženkou. Volám z telefonu pána s brýlema na jedno ze tří čísel, který si pamatuju nazpaměť. Své vlastní matce. A tak za chvíli přijíždí stříbrnej Volkswagen, za pár hodin držím v ruce mobil i peněženku a všechno je zas dobrý..

Hans mi přeje do Novýho roku a jeho přání obsahuje oslovení kočičko a tak to trochu bolí, protože Maják už nezáří.

Zbožňuju vzpomínku na tři holky, který venku před Teplem telefonujou přání do novýho roku a bez hlesu si podávají flašku šampaňskýho. Protože sem jednou z nich, tak tu vzpomínku miluju ještě o kousek víc.

Ještě víc zbožňuju vzpomínku na pána přes ulici, kterej se mě ptá, jestli si s ním do novýho roku zahulím, protože jeho kámoši sou suchaři. A tak říkám jo a vlastně mám ten život ráda, i když každej Silvestr za mých dvacet let stál za starou belu.

A tak ať už je léto, motorka, rybník a kyselý špendlíky. Díky za slib, kudrnatej kluku. Vobčas tě miluju. A vobčas ti chci říct
Sametko.

Krasnej šestnáctej!
Wild Blonde*

29. 12. 2015 - it's all just about the warmth.

"Kolik holek už jsi líbal?"
"Nevím, ale líbal jsem dvě zaráz.. Co ty a kluci?"
"Nevím, bylo by tam příliš mnoho tváří beze jména a jmen bez tváří."

A tak proplítáme těla,
Když v posteli polité pivem
Vyčerpaně usínáme.

"A.. Je to jako vážný?"
"Nevím, ale mám tě rád."

Má mě rád. Těžko říct, za jak dlouho ho přestane bavit vodit mě nalitou domů. Nebo jestli se já kvůli němu vzdám galonů piva. Zatím má kvůli mě v ledničce pokaždé Kozla jedenáctku, tak ještě stále mám šanci nepropít ho..

Budím se zpocená ze snu o Španělovi
A když vedle sebe vidím spícího Hanze,
Je mi z toho trochu smutno,
Jelikož mě ještě každej Španělův pohled
Bolí kdesi na srdci.

A tak já občas toužím po kudnatejch vlasech,
On občas po humoru své ex,
Ale dokážem spolu být i spokojení.

Třeba když pouštím rap
A on neohrnuje nos.
Když pijem Vídeňskej punč.
Když chodíme cestu z Tepla k němu pěšky
A vobčas jíme velkej burger.
A taky když se usmívá tak,
Jakoby na světě nebyly vůbec žádný strasti.

V únoru jdem se Španělem na ples.
A proč tam vlastně nejdu s Hanzem?

Rezignuju na lásku. Maják měl pravdu, když mi pod ořešákem říkal, že milovat v životě mockrát nejde. Vystavím svůj život na vzpomínkách, lidským teplu, Teplu a jídle. A co nejdřív to půjde, tak taky na samostatným bydlení a chundelaté kočce. Kluci budou jen něco jako komparz..

Wild Blonde*

If I let you turn into something 
Other than yourself, 
Could we be strangers to everyone 
But lovers to ourselves?
- Tayyeba Irum

"..you felt the gravity of tempered grace,

falling into empty space,

no one there to catch you in their arms.."

4. 12. 2015 - you're the sixth element.

Cokoliv radši než učení. Převlíknu postel, vydrhnu kuchyň, vyžehlím, umyju zrcadla a stejně jako se dům leskne čistotou, tak moje hlava zeje prázdnotou.. Nezbývá mi nic než zoufalej smích a opilý katarze.

Tancujem s Hanzem na písničku z Hříšnýho tance, a když spolu o dva dny později sedíme v přeplněné menze a jíme pizzu za pade, tak přemýšlím nad tím, jestli to náhodou není momentálně jedinej rozumnej a neegoistickej kluk v mým životě. Pod stolem v Teple mi stiskne ruku a já mám na zlomek sekundy pocit, že je všechno v nejlepším pořádku. A poprvé po dlouhé době se přiopijím radostí a ne z rozervanýho pocitu z toho, že je Maják nebo Španěl u vedlejšího stolu.

Španěl nás poráží v hospodským kvízu, za nosánek nahoru by si zasloužil kopanec do žaludku a za větu "moc rád tě dneska vidím" doprovázenou fyzickým kontaktem ještě hlavou o obrubník. Kdybys, kluku, jenom věděl, že kvůli tvý víkendový plánový kolizi jsem ještě ve dvě ráno neměla kde spát...

Je podzim, procházím se v opadaným listí a přemýšlím nad tím, že svět je vlastně krásnej, když ho sdílíš jen tak pro radost s někým, kdo na tebe s vyprchávajícím alkoholem postupně nezapomíná.

WB*

I love the piece of earth you are,
because in all the planetary prairies
I do not have another star. You repeat
the multiplication of the universe. 
- Pablo Neruda

20. 11. 2015 - .

I am the wrong girl.
The one you will tell your girlfriends, and wives of,
to make them feel better about having loved or lusted after another.
“She was the wrong girl. And in a way I’m glad that I met her so I could see just how right you are.”

I am the wrong girl.
Fifteen. Doe eyed. Selfish. Spoilt.
You bring me my favourite things before school starts,
and spoil me endlessly with your love, and devotion and heart.
You love me. I can see it in your eyes.
I love you too.
We plan a life together.
We want to get married at eighteen, travel around Europe and have four kids.
But I am selfish, and young and I want to know what else the world has to offer besides the one of our own we created with all of our late night conversations, schoolyard kisses and heartfelt confessions.
So I leave my best friend behind at seventeen with a broken heart and wish you all the best.

I am the wrong girl.
Eighteen. Only just finding my feet in the world, but happy finally.
You are older, and kinder than me.
You are strong in the places I am weak.
You do everything right.
You treat me as though I am worthy; with flowers, and romantic dates and words that make my heart flutter.
You trace your fingers over the scars on my arms, and tell me I’m beautiful.
I see myself marrying you, and having children.
But just like everything else-
I’m too afraid of commitment.
I am selfish still.
In a moment of weakness I kiss another.
I realise that although I love you, I am not in love with you and I will never be able to look at you the same.
I know I’m in the wrong but,
I push away my guilt and cast you aside like you are nothing to me.

I am the wrong girl.
Nineteen. Happy. In love with life. I am at peace, and madly in love with God. Everything is changing. I am learning not to be so selfish anymore.
I’m not looking for anybody to fill the void, which is now non-existent.
And then I meet you, and I fall in love within a week.
Madly, deeply, completely.
My heart cries out, “this is the one”.
I forget to breathe when I am with you.
My heart beats too fast,
Or not at all.
I tell you my legs are ugly,
so you kiss each and every scar up and down them and make me feel lovely.
I am so in love with you in each and every moment.
But I am afraid.
I am afraid of commitment, and I am afraid to lose you.
I lose you anyway.
My heart aches more than it ever has before.
Every waking moment is painful.
I recall the friends I’d told, “finally I believe in love” and wonder what they think now.
I realise that besides my first love, you were the only other I had risked the heartache to actually making a commitment for.
I regret it.
My hands are left tainted with your touch,
“How can I ever hold another’s again?”

I am the wrong girl.
I am the one who broke your heart, or wasn’t good enough to stay in it at all.
I am the one who taught you lessons on what to look for in the right girl.
I am the one you will tell your wife someday, “I almost married the wrong girl.”
I don’t know if I will ever be the right girl.
And I don’t know if I want to find out.
Maybe, I will always be the wrong girl.

(artparasites.com)

11. 11. 2015 - fuck.

Morální kocovina lvl 1000.
Zmizet z povrchu zemskýho by bylo fajn.
Možná bylo lepší, když sem před hodinou nic nevěděla.
Vzdám se chlastu.
Pro začátek tomu dejme týden.