29. 12. 2015 - it's all just about the warmth.

"Kolik holek už jsi líbal?"
"Nevím, ale líbal jsem dvě zaráz.. Co ty a kluci?"
"Nevím, bylo by tam příliš mnoho tváří beze jména a jmen bez tváří."

A tak proplítáme těla,
Když v posteli polité pivem
Vyčerpaně usínáme.

"A.. Je to jako vážný?"
"Nevím, ale mám tě rád."

Má mě rád. Těžko říct, za jak dlouho ho přestane bavit vodit mě nalitou domů. Nebo jestli se já kvůli němu vzdám galonů piva. Zatím má kvůli mě v ledničce pokaždé Kozla jedenáctku, tak ještě stále mám šanci nepropít ho..

Budím se zpocená ze snu o Španělovi
A když vedle sebe vidím spícího Hanze,
Je mi z toho trochu smutno,
Jelikož mě ještě každej Španělův pohled
Bolí kdesi na srdci.

A tak já občas toužím po kudnatejch vlasech,
On občas po humoru své ex,
Ale dokážem spolu být i spokojení.

Třeba když pouštím rap
A on neohrnuje nos.
Když pijem Vídeňskej punč.
Když chodíme cestu z Tepla k němu pěšky
A vobčas jíme velkej burger.
A taky když se usmívá tak,
Jakoby na světě nebyly vůbec žádný strasti.

V únoru jdem se Španělem na ples.
A proč tam vlastně nejdu s Hanzem?

Rezignuju na lásku. Maják měl pravdu, když mi pod ořešákem říkal, že milovat v životě mockrát nejde. Vystavím svůj život na vzpomínkách, lidským teplu, Teplu a jídle. A co nejdřív to půjde, tak taky na samostatným bydlení a chundelaté kočce. Kluci budou jen něco jako komparz..

Wild Blonde*

If I let you turn into something 
Other than yourself, 
Could we be strangers to everyone 
But lovers to ourselves?
- Tayyeba Irum

"..you felt the gravity of tempered grace,

falling into empty space,

no one there to catch you in their arms.."

4. 12. 2015 - you're the sixth element.

Cokoliv radši než učení. Převlíknu postel, vydrhnu kuchyň, vyžehlím, umyju zrcadla a stejně jako se dům leskne čistotou, tak moje hlava zeje prázdnotou.. Nezbývá mi nic než zoufalej smích a opilý katarze.

Tancujem s Hanzem na písničku z Hříšnýho tance, a když spolu o dva dny později sedíme v přeplněné menze a jíme pizzu za pade, tak přemýšlím nad tím, jestli to náhodou není momentálně jedinej rozumnej a neegoistickej kluk v mým životě. Pod stolem v Teple mi stiskne ruku a já mám na zlomek sekundy pocit, že je všechno v nejlepším pořádku. A poprvé po dlouhé době se přiopijím radostí a ne z rozervanýho pocitu z toho, že je Maják nebo Španěl u vedlejšího stolu.

Španěl nás poráží v hospodským kvízu, za nosánek nahoru by si zasloužil kopanec do žaludku a za větu "moc rád tě dneska vidím" doprovázenou fyzickým kontaktem ještě hlavou o obrubník. Kdybys, kluku, jenom věděl, že kvůli tvý víkendový plánový kolizi jsem ještě ve dvě ráno neměla kde spát...

Je podzim, procházím se v opadaným listí a přemýšlím nad tím, že svět je vlastně krásnej, když ho sdílíš jen tak pro radost s někým, kdo na tebe s vyprchávajícím alkoholem postupně nezapomíná.

WB*

I love the piece of earth you are,
because in all the planetary prairies
I do not have another star. You repeat
the multiplication of the universe. 
- Pablo Neruda

20. 11. 2015 - .

I am the wrong girl.
The one you will tell your girlfriends, and wives of,
to make them feel better about having loved or lusted after another.
“She was the wrong girl. And in a way I’m glad that I met her so I could see just how right you are.”

I am the wrong girl.
Fifteen. Doe eyed. Selfish. Spoilt.
You bring me my favourite things before school starts,
and spoil me endlessly with your love, and devotion and heart.
You love me. I can see it in your eyes.
I love you too.
We plan a life together.
We want to get married at eighteen, travel around Europe and have four kids.
But I am selfish, and young and I want to know what else the world has to offer besides the one of our own we created with all of our late night conversations, schoolyard kisses and heartfelt confessions.
So I leave my best friend behind at seventeen with a broken heart and wish you all the best.

I am the wrong girl.
Eighteen. Only just finding my feet in the world, but happy finally.
You are older, and kinder than me.
You are strong in the places I am weak.
You do everything right.
You treat me as though I am worthy; with flowers, and romantic dates and words that make my heart flutter.
You trace your fingers over the scars on my arms, and tell me I’m beautiful.
I see myself marrying you, and having children.
But just like everything else-
I’m too afraid of commitment.
I am selfish still.
In a moment of weakness I kiss another.
I realise that although I love you, I am not in love with you and I will never be able to look at you the same.
I know I’m in the wrong but,
I push away my guilt and cast you aside like you are nothing to me.

I am the wrong girl.
Nineteen. Happy. In love with life. I am at peace, and madly in love with God. Everything is changing. I am learning not to be so selfish anymore.
I’m not looking for anybody to fill the void, which is now non-existent.
And then I meet you, and I fall in love within a week.
Madly, deeply, completely.
My heart cries out, “this is the one”.
I forget to breathe when I am with you.
My heart beats too fast,
Or not at all.
I tell you my legs are ugly,
so you kiss each and every scar up and down them and make me feel lovely.
I am so in love with you in each and every moment.
But I am afraid.
I am afraid of commitment, and I am afraid to lose you.
I lose you anyway.
My heart aches more than it ever has before.
Every waking moment is painful.
I recall the friends I’d told, “finally I believe in love” and wonder what they think now.
I realise that besides my first love, you were the only other I had risked the heartache to actually making a commitment for.
I regret it.
My hands are left tainted with your touch,
“How can I ever hold another’s again?”

I am the wrong girl.
I am the one who broke your heart, or wasn’t good enough to stay in it at all.
I am the one who taught you lessons on what to look for in the right girl.
I am the one you will tell your wife someday, “I almost married the wrong girl.”
I don’t know if I will ever be the right girl.
And I don’t know if I want to find out.
Maybe, I will always be the wrong girl.

(artparasites.com)

11. 11. 2015 - fuck.

Morální kocovina lvl 1000.
Zmizet z povrchu zemskýho by bylo fajn.
Možná bylo lepší, když sem před hodinou nic nevěděla.
Vzdám se chlastu.
Pro začátek tomu dejme týden.

9. 11. 2015 - sunshine, which ruins me once.

Maják mě hladí po zádech a spí mi v klíně,
Přestože mi pak drásá srdce nepravdama.
Za všechno může alkohol,
45 minut čekám na autobus,
Kluk se psem mě doprovází domů,
Abych náhodou nezakopla, když přes slzy neuvidím.

Holky hrajou na kytary,
Zpíváme táborovky,
Hladím psa,
O půl druhé v noci vymačkávám poslední zbytek pikaa,
A všechno je tak neskutečně barevný,
Do té doby než mi položíš ruku na záda,
Dáš mi první pusu a s úsměvem mi řekneš
Něco ve smyslu, že jsem blbá kráva.

"A vy se jako máte rádi?"
"A to je ten problém.."

WB*

Chtěla bych jíst kachnu s červeným zelím,
Ale můj žaludek zvládá jen pivo, mlíko a rajčata.
Životní chyby.
Režim sebedestrukce.

7. 11. 2015 - l'essentiel èst invisible pour les yeux.

Neuvěřitelný prázdno jak kdyby mě vysypali do popelnice. Jsem sama a bez cíle, přestože mě neustále obklopují lidi. A tak aspoň piju.

Probouzím se u cizího kluka doma, matně si vybavuju, že mě odmítá pustit o půl čtvrté samotnou domů. Noc bez intimnosti. Vaří mi curry a odváží mě autem domů, přestože si ráno ani jeho jméno nepamatuju. Likviduju se. Bolí to neuvěřitelně moc, a přesto na tu kudlu tlačím čím dál víc.

Neustále hraje Iris od The Goo Goo Dolls.
Šest týdnů bez sexu. Damn.

Maják spadnul. Už ani nepoblikává. Bolíš. Neustále a úporně pokaždé, když vcházíš do Tepla a těsně před tebou vstupuje ruka, která se snaží mi rozmačkat srdce i mozek. Velmi úspěšně.

Mamka pláče. Pláču taky, ale úplně jinde než ona. Pláčem každá sama a přesto spolu.

Příliš mnoho mužských pohlaví. Utéct. Chci.

Španěla míjím fyzicky i psychicky. Jeho vnitřního schizofrenního kamaráda pojmenovávám Rudy, protože je rude. Bez něj by ale byl pouze a jenom hrozně nešťastnej. Což je právě ten důvod, proč je v mým životě. Pro nešťastný lidi je potřeba se rozkrájet. Přestože je většinou jen smutnej a zlej a občas řekne dobrej vtip a někdy mi dá pusu na čelo, což je nejspíš ještě nějaká jeho třetí osobnost.
Jeho poslední věta je něco o "naplánování pořádnýho rande", když o tři minuty předtím pronáší do větru a absolutního ticha větu "ale já s tebou nechci být", aniž by se o tom kdokoliv předtím byť jen slovem zmínil. V ten moment si přeju tlouct mu hlavou o obrubník. Ale je to jen chvilkovej záblesk, vždyť je přece nešťastnej a to ho přece omlouvá.

Cizinec mě chytá za ruku. Ne. Ne. Nenenenenene. Budeš smutnej a já tě potom budu muset zachraňovat.

WB*

27. 10. 2015 - stitches.

Míjím po cestě paní staršího věku, navlečenou do něčeho neidentifikovatelnýho, jak kreslí na zaprášený okno dvě kostrbatý srdíčka s nápisem on a já se sentimentálním úsměvem a uvědomuju si, že vlastně ani já nejsem od takovýho pomatení smyslů daleko. Nikdo z nás není..

Zbožňuju to, že když dojde v Teple pivo, můžeme dolů do minimarketu koupit si lahváče a pak je spořádaně popíjet za stolečky.. Ještě víc zbožňuju to, že to mužem udělat, i když pivo nedojde.

Věc, co mě dokáže vždycky rozesmát je vzpomínka na to, jak při připíjení na Fila si Fil připíjí s takovou vervou, že rozbíjí půllitr.

Španěl: Neříkej mi tak, nebo tě zabiju.
O pár chvil později
Španěl: Děkuju za půjčení :-*
Rozdvojený osobnosti mi vždycky lezly krkem, proč zrovna on?

..Někdy si říkám, jestli ještě znáš mý jméno
A jak často na mě myslíš, když jdeš spát..

S Majákem jsme se vrátili do pre-vztahovýho stádia a je to asi lepší, protože konečně vedle sebe nesedíme jak dva němí.
Myslím, že jsme oba trochu smutní z toho, že jsme neverending story. Občas to na nás vidím.
Hádáme se uprostřed noci uprostřed města a nakonec stejně končíme pod jednou střechou. Sama sebe se ptám, jestli je to z bezbřehé lásky nebo jenom z bezbřehé vytrvalosti.

Zvažuju, zda do diáře napíšu ples Muzea romské kultury nebo Queer ball. Píšu tam obojí a doufám v to, že obojí klapne.

WB*