29. 3. 2014 - is there still a place for me, in your open wounds?

A všichni říkali, dej tomu čas.

Permanentně se dějou věci.
Poslouchám Safe & Sound od Capital Cities a vzpomínám na jeden večer v září, který začal právě touhle notou. Připadám si najednou jako holčička z Faunova labrintu, sedávám na dřevěných lavicích svýho strachu, pletu svetry z introvertismu a jehlice mají hroty ostřejší než nože.
Pomalu si začínám uvědomovat, že nikdy nebudu člověkem, co si koupí flašku a s radostí ji vypije v parku, s rozechvělou bránicí kvůli klukům z vedlejší lavičky. Když si spočítám na prstech svůj věk, říkám si, že bych měla dělat věci, co dělají ostatní. Čůrat na náměstí, mluvit s čtyřicátníkama, lehat na chodník, stopovat, nechat se zvát na panáky, zaspat zastávky v rozjezdu, chodit domů pozdě a žít.
Potom upletu další řadu svýho introsvetru, zajdu s někým na pivo a ostatní nechám pod diskokoulí.
A najednou se nemůžu dočkat vysoké školy, kde nebude středem dění flaška vodky, tráva a zářezy v čele postele. Vím, že vysokoškoláci dokážou ještě horší kousky, ale nechte mě snít o lidech, co si dají kafe radši než potah ze skla.

Čeká mě zkouška v autoškole.
Letní prázdniny.
Dva týdny v Berlíně, týden v Anglii.
Maturitní ročník.
Sprachdiplom.
Maturita.
Přijímačky.
A (S NEJVĚTŠÍM ŠTĚSTÍM) BUDE TO TU.

Frajer z hypermarketu přešel plynule po třech týdnech ze zamiloval jsem se na asi tě miluju. Nevím, jestli se mám smát nebo brečet. S nervózním zakašláním většinou odpovídám něco jako ehmhmeh.. ráda s tebou trávím čas. Chodí mi smsky o tom, jak k sobě nepatříme, že určitě stále miluju toho pana doktora a v momentě, kdy mám chuť přikývnout, doje další o tom, že se protiklady přitahují a že by pro mě udělal cokoliv. Eh.
Já sama se třepotám někde mezi nejistotama a nevím, jestli litovat toho, že jsem po všechno zpřetrháme svolila ke schůzce, protože ticho prořízlo prosím, už mě nikdy neopouštěj. Eh.

Příliš velká koncentrace růžovejch slov, kluci se chovaj jak holky, opakujou, jak jim nejde o sex, ale když ho nedostanou, tečou jim ksichty, slibujou, že mě vezmou na prodlouženej víkend do Paříže nebo do Černé Hory (haha) a plánujou, že budem jíst žlutej meloun.
Ale smutný je, že narazili na blondýnu, která není až tak úplně blbá.
Asi řeknu našim, aby mi vybrali manžela..

Zítra nach Deutschland, živote dík, vypadnu z reality.

Wild Blonde*