8. 4. 2014 - i want you to care but just a little.

Možná jsme spolu kdysi jen málo pili, málo se smáli a málo se milovali.

Tvrdá realita po návratu z Německa.
Najednou mám pocit, že dokážu mít ze života radost.
Němci jsou zvláštním způsobem moc hezcí.
Půlnoční výlet na zříceninu, cigareta na zaplivaným náměstí, opilý dětský pusy, béžová bunda, "vezmu auto a pojedu za tebou do Berlína".

"Bist du kalt??"

"Neeein."

"Ja, du bist."

Nemůžu se dočkat dvou týdnů v Berlíně.
A května, kdy obejmu pana Němce.
O nic víc nejde.
Smutný loučení, veselý vítání.
První myšlenka na studium v Německu. Naivní.
Vždyť přece němčinu nesnáším. Výmluvy. Pohodlnost.
Achjo.
Musím se začít užívat to, že jsem volná a nemám závazky.
V lásce, v životě, v přátelství, ani ve studiu.
Stále a dokola mě napadá:

It's both, a blessing and a curse, to feel everything so very deeply.

Wild blonde*

..The grass was greener, the light wa brighter,
With friends surrounded, the nights of wonder..