17. 4. 2014 - Numinous.

Jednou se potkáme v kouzelných

uličkách Paříže.

Jako dva cizinci, co se znají roky.

Jak často se usmíváte nad pampeliškami posetou loukou? Nad rozkvetlou třešní? Nad hrnkem s čajem, chlupatými ponožkami, uklizeným pokojem, volnými dny, procházkami do neznáma, pohledem ve schránce, umytým nádobím, vůní sprchovýho gelu nebo oblíbenou písničkou?

Já na tyhle úsměvy úplně zapomněla. Smetla jsem ze stolu jak malý, tak velký radosti. Teď lezu denně po kolenách a nacházím poklady. Poklady jako jsou lidský úsměvy, náruč vlastního táty, playlisty cizích lidí nebo kočka opalující se u sousedů.
Nacházím rovnováhu, kterou jsem ztratila při střemhlavým pádu.
Nacházím radosti.
Kouzla lidí.
Barvy.
Lesk.
Třpyt.
Oslnivý kouzlo života.

Co na tom, že jsem nekompletní, rozházená a stále ještě nevyrovnaná s uplynulými událostmi.
Jsem okouzlená.
Přesně to jsem.

Wild blonde*

Je onu vzpomínku potřeba zabít zas?

Bude to strašný boj, rozhodne však náš osud.

Běž bouři zažehnat a modlitbu se spas.

(P. Verlaine)