Zbožňuju to, že když dojde v Teple pivo, můžeme dolů do minimarketu koupit si lahváče a pak je spořádaně popíjet za stolečky.. Ještě víc zbožňuju to, že to mužem udělat, i když pivo nedojde.
Věc, co mě dokáže vždycky rozesmát je vzpomínka na to, jak při připíjení na Fila si Fil připíjí s takovou vervou, že rozbíjí půllitr.
Španěl: Neříkej mi tak, nebo tě zabiju.
O pár chvil později
Španěl: Děkuju za půjčení :-*
Rozdvojený osobnosti mi vždycky lezly krkem, proč zrovna on?
..Někdy si říkám, jestli ještě znáš mý jméno
A jak často na mě myslíš, když jdeš spát..
S Majákem jsme se vrátili do pre-vztahovýho stádia a je to asi lepší, protože konečně vedle sebe nesedíme jak dva němí.
Myslím, že jsme oba trochu smutní z toho, že jsme neverending story. Občas to na nás vidím.
Hádáme se uprostřed noci uprostřed města a nakonec stejně končíme pod jednou střechou. Sama sebe se ptám, jestli je to z bezbřehé lásky nebo jenom z bezbřehé vytrvalosti.
Zvažuju, zda do diáře napíšu ples Muzea romské kultury nebo Queer ball. Píšu tam obojí a doufám v to, že obojí klapne.
WB*
chtěla jsem to původně k té své fotce připsat, že je to v Praze u Sapy, ale pak mi přišlo, že by to zkazilo tu nádheru.
ReplyDeletepříběh s paní co kreslila srdíčka mi připomněl, že i takoví lidé zažívají rozechvělé situace.
Ještě Tě namotává ten toreador?! :)
ReplyDelete