17. 10. 2015 - i stay asleep to stop the worst.

Plaču nad mokrem v botách, ztraceným tričkem, špatně ubalenou cigaretou, neuklizeným pokojem, poblitým záchodem a hlavně nad voříškovejma očima. Plaču ve svým zelenozeleným podniku, v šalině, mámě na rameni, na Vysočině, v posteli, na chodníku a na záchodě. Připadám si jako holka, co má permanentní PMS, ale je to asi jenom přefouknutým srdcem.
Nad hrnkem hnusný kávy se šlehačkou vykládám Španělovi, že je něco v mým životě tak nějak špatně (a možná je to tím, že s ním piju málo hnusnejch káv se šlehačkou).

S Majákem sedáváme vedle sebe, pocucáváme pivo a všechno je špatně. Přistihuju se u toho, že přemýšlím nad tím, co bude, až on nebude a až mu nebudu usínat na rameni po pěti pivech, nebudu se mu choulit pod klíční kostí a až vlastně nebude nikdo, kdo by mě do morku kostí znal a objímal mě, když je zle.
Přicházím o chuť cokoliv mu říct a to je většinou ten zlom. Pád na špatnou stranu hrany.

A tak si stelu na dně popelníku, sním o hloupostech, zdá se mi o BDSM a jindy zase obřím balení Nutelly. Říkám na seznamováku, že mám pivo radši než lidi a je to holej fakt, protože chlapi sú kokoti a holky čím dál víc jedna jako druhá.

A je tu dvoumetrovej kluk,
Kterýmu říkám můj nejlepší kamarád
A kterej mě objímá, když je zle,
Kouří se mnou na obrubníku
A říká, že chlapi sú kokoti,
Když je vlastně sám proti sobě
A možná je on ten jedinej kluk,
Kterýho v životě potřebuju.
A Maják a Španěl a všichni ostatní
Jsou prostě jenom past.

BW*