Vánoční Vídeň je pořád stejně krásná, zamáčkni slzu nad tím, že tu zem kdysi špinily i naše kroky a slzy. Svět se ale stejně stále točí.
Jahodovej punč v srdíčkovým hrnku.
Vánoce kouzlí obláčky stoupající od pusy a stmívají oblohu o mnoho dříve. Tři svíčky se třepotají, aby osvítily hádky rodinného kruhu. O nic nejde, bude kapr se salátem. Život, život, život.
První vločky, co dopadly, jsou ty, co mi sedí na nehtech. Škoda.
Rodina se rozrůstá, další miniaturní holčička.
___
Vpíjíme se do potahu autobusových sedaček, dáváme si pusy na čelo, cucháme se ve vlasech a objímáme se. Prahnem po lidským doteku, protože oba strádáme, ale vzájemně se spravovat nechceme. A tak spolu čekáme na to, až jeden z nás najde jinou duši a už se nikdy neuvidíme. Nikdy neopijeme. Neobrátíme oči v sloup. A nevzpomenem si.
Přichází ten mrtvej bod, kdy nad láskou nepláču, ale s láskou souzním. Nechci. Už jednou mě to prolezlo jak rakovinný bujení. Slaný slzy nebo čistou hlavu. Víc. Nic. Svlíct se z toho jak z kousavé kombinézy. Kde leží bod ještě mrtvější než mrtvej?
Doufám, že je těch zářezů aspoň o pět víc.
A že to bolí. Jak kdyby ti je tetovali na duši.
Taky doufám, že jednou zjistíš,
Že jsou lidi, co souzní.
Ať už jsi na kilometry blízko či daleko.
A že hoře se skutálí do jedné slzy,
ta slza se vsákne a pak ji to mrzí
a po prvním slunci se nadechem,
kometa zamíří nad Betlém.
No comments:
Post a Comment