11.4.2017 - screw you

téměř dvouměsíční mlčení bylo příznakem toho, že jsem byla doopravdy šťastná.

odzvonilo.

jsem tedy znovu psychicky vyčerpaná, jelikož jsem se dokázala odevzdat, a tedy odsouzena k tomu, abych se zase o kousek více bála lásky.

tiše v hlavě analyzuju, kolik cest tam a zpět budu potřebovat k tomu, abych si odvozila oblečení ze skříně, sešity do školy, dárky od narozenin a deskovky.

hledám důvody, které způsobily to, že jsem znovu zklamala a osaměla, přestože vím, že snad nejsem ten problém. Maják taky není. Slepovaný spáry možná tak trošku důvodem jsou.

nedokážu fungovat. chlastám přes hranu, zvracím v chodbě, padám z postele a pláču.

někdy toužím nebýt srab a postavit se do cesty rychle jedoucímu autu.

17. 2. 2017 - love is all I got.

Chvíle, kdy jsou v mém okolí lidi nešťastní,
je ten správný moment pro to, být emotionally stable a vydat ze sebe nekonečný klid, který ve mně ale doopravdy vůbec neexistuje, protože sama toužím někdy projevit svůj smutek, což je ale dost dobře možné pouze před cizím člověkem.

Překvapuju sama sebe, když Majáka pobízím, aby svou lásku k jiné podpořil činy, když moje vlastní srdce přetéká něhou a velmi intenzivní náklonností. Poprvé v životě se nesnažím člověka k sobě připoutat, ale naopak spíše odehnat, když vím, že jeho štěstí leží jinde. Jelikož na mém štěstí příliš nezáleží.

Na otázku proč spolu vlastně trávíme všechny volné chvíle dostávám
protože s tebou nejsem sám
protože fyzickej kontakt
protože tě rád učím věci,
ale ani slovo o mít rád a mít se dobře.

A proto potom hledám, kde se vyskytují důvody společného bydlení, dovolených, večeří a plánů, což ve své podstatě vypadá jako velmi čistý vztah, ve skutečnosti je ale velmi sobecký a čtyřikrát poválený v bahně.

Emoční vyčerpání už eskaluje v naprostou apatii ke světu a k sobě samé,
není ale silnější než láska, která touží po štěstí cizího člověka.

Staráš se jen o sebe
A já se starám jen o tebe.

..vždyť holky jako ty pláčou jen po tmě..

28. 1. 2017 - spaste svoje duše

sním nad tím,
že se vypařím jak pára nad hrncem
a taky nad tím,
že ty to neuděláš dřív, než budu připravená.

Stále s tebou chci strávit svoje narozeniny
a tak trochu tomu nerozumím,
protože si k jednadvacetinám nadělím ne příliš dlouho trvající štěstí.

Praha mě přesvědčila,
že to bez tebe bude černobílý, ale bude.
Jenže se zítřejším večerem a přibližujícím se Brnem
bude vše o něco nemožnější a nešťastnější.

A tak se tedy ještě jednou přitulím
a sama sobě slibuju,
že budu koukat do nitra sobě, ne cizím.
A že zachránit sebe by pro jednou mohla být ta správná volba.

WB*

15. 1. 2017 - faster than usual

Tak jsem si vybarvila svůj život na sytě černou
a to znovu těmi osmi písmeny, která dokážou bolet dost často.

To, co jsem se za posledních pět let doopravdy naučila je mít se ráda,
ale již osum let nerozumím tomu,
že Maják to nejlepší pro mou psychiku není,
a že dobrej sex a pocit tepla není důvod k tomu, takhle bolet.

Po velmi dlouhé době mám reálně hmatatelnou touhu skočit do kolejí a neudělám to jen proto, že mám nejlepší kamarády na světě. A taky protože jsem trochu srab.
A tak tři hodiny ležím na posteli a snažím se uklidnit splašený srdce a neprozvracet se k dehydrataci.

Přesto nabídka bydliště v jeho posteli není tak úplně k zahození.
A touha nasypat si sůl do rány, a zároveň být ještě chvíli šťastná, je možná ještě větší, než touha skočit.

Znovu miluju zle.
Znovu se tomu do vyčerpání oddávám.
Po odchodu z jeho blízkosti jsem emočně vyčerpaná jako jsem ani u Španěla nikdy nebyla.
Jsem směšná. Brečím před lidma. Nespím a místo toho blbě čumím. Pouštím pasující songy. Chovám se jak malá zamilovaná hlupka. Musí to být hodně přitažlivý. A vůbec ne na facku...

36 hodin bez jídla.

WB*

1. 1. 2017 - burning hell

na přeceňovanej novej rok sedím s Majákem u stolu a znovu se snažím zachránit svět a málo myslím na to, jak je vlastně mně, a když se nad tím znenadání zamyslím, zjistím, že je mi neuvěřitelně zle od žaludku a to jednoduše pro psychický rozpoložení. Minutku přestávám vnímat, protože se mi tak trochu točí svět, a když pak přece jen procitnu, nevím, kde jsme skončili, co v mezičase povídal a co vlastně dělám. Jenže je to fuk, protože už v ten moment vím, že ráno bude nepopsaným listem papíru a tak říkám všechno, co mě napadne a ty slova se vždycky jen tak zatřepotaj a zmizej pod sněhem.

ráno snídám hmatatelný napětí a strach, že ty oříškový oči vidím naposled, a tak obětuju rodinnou pohodu pro pár pěknejch chvilek a odmítám být zády, protože by tam pak už taky nemusel bejt.

přemejšlím nad tím, proč mám pocit, že ho znám jen velmi krátkou chvíli, a že život bez něj bude, ale přijde o další barevný spektrum.

po těch osmi písmenech, který mě rozpláčou, má všechno novej rozměr,
protože mě hlava bolí zas o něco víc
a tak nějak si to přivlastním, přestože když to opile mumlal, nejspíš ani netušil, komu.

a tak jsem zas o něco
rozervanější
nešťastnější
dětinštější
nerozhodnější
přemýšlivější
a taky oddanější

to zas bude (r)ok.

(novoroční pusu dostávám od Španěla a velmi překvapím sama sebe, když bych na jeho místo radši obsadila Majáka.)

30. 12. 2016 - alcalive

priateľa v úzkých fakt nenechám zomriet,
rád budem pro zmenu tvoj strážny anjel.

nejde to ani těžce.
za střízliva pláču a srkám skořicovýho Jacka ze stolní desky.
maják mi spí za zády na paletě a nejlepší kamarád mi půjčuje bundu, má vřelý objetí a velkou trpělivost.

strach z alkoholu ochromí veškerý mý buňky, když vidím co dokáže a děsím se znovu nad faktem, jak zúžené jsou moje záchranné kompetence a na dvacet minut v autobuse si hraju s myšlenkou, že ethanol nechci už nikdy vidět.

jde o instantní depresi po dvou slovech, která zamrazí mý srdce, protože dojem prožití roku čistýho času pouze v pěti dnech, kdy zvládám prostřídat štěstí a smutek, komfort, nechuť, lásku, vděčnost a ochromení, je životu nebezpečné zvýšení rychlosti a během okamžiku očekávám zástavu srdce z předávkování.

jediným pozitivem momentálního rozpoložení je, že Španěl začíná hrát roli vrby a chci ho vidět jen proto, že je mi dál než ti, kteří jsou mi blízko a dokáže vše posoudit objektivním způsobem. Pomalu tu přestává hrát roli touha fyzickýho tepla, chlupaté deky a měkké matrace.

fuckoff breku a fuckoff pláči,
fuckoff haterům a fuckoff sráči.
chybí tu nadhled, absence lásky.

28. 12. 3016 - shirts

Chtěla bych sdělit obsah svojí hlavy:
1) Uáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
2) Tohle:

protože smutno.

3) Je mi znovu čtrnáct a jsem zmatený malý děcko.
4) Tim v klobouku nemá rád koc, co já taky ne a umí ocenit nápad.